(okres Praha-západ) 15 km sz. od Prahy
Adresa: Okoř, okres Praha-západ, tel. 9980080, Městský úřad Okoř 9980027.
Majitel: Obec Okoř, 252 64 Velké Přílepy, tel.: 02/9980173.
Otevřeno: IV.-VI. So, Ne 10-16, VII.-VIII. Út-Ne 10-16, IX. a X. So, Ne 10-16.
Délka prohlídky: 45 min. Vstupné.
Data a zajímavosti z
historie:
Hrad o nepravidelném půdorysu, vybudovaný na skalnatém ostrohu nad Zákolanským potokem, má vedle písemnými prameny zachyceného data vzniku ještě barvitou dávnější "existenci". K ní se vztahují pověsti o družiníku Přemysla Oráče Okořovi (z jeho rodu prý pocházela Šárka) nebo o družiníku knížete Oldřicha, zabitém v půtce při obraně hradu přepadeného lupiči.
Písemné zprávy mluví o založení a vyzdvižení hradu v druhé polovině 14. století pražským patricijem Františkem Rokycanským. Nejvýraznějším zbytkem horního hradu je východní část mohutné hranolové, kdysi pětipatrové věže. V jejím spodním díle je zastavěna starší, původně raně gotická, polygonálně uzavřená kaple z let 1260-70 s hrotitými gotickými okny, z nichž dvě jsou barokně upravena.
V druhé polovině 15. století byl vybudován dolní hrad, kde v souladu s tehdejšími ekonomickými proměnami zaujaly výrazné místo hospodářské budovy. Přestavoval se i hrad horní. Vzniklo nové, dvěma půlkruhovými baštami Lázeň a Pekárna zvýrazněné opevnění.
Renesanční úpravy po roce 1595 a barokní koncem 17. století už nepřinesly změny vnější stavební dispozice. Poslední z řady Šlechtických majitelů, Jan Bořita z Martinic, odkázal roku 1649 Okoř jezuitům. Ti se až do zrušení řádu o hrad dobře starali.
Ojedinělá ve středověkém stavitelství tohoto druhu je poloha hradu na nízkém skalnatém ostrohu vystupujícím ze dna údolí, svíraného stráněmi, které stavbu převyšují. Naštěstí ochranu posiloval potok a dnes již neexistující rybník. Zachovalo se torzo hranolové věže se zbytky raně got. kaple. Torzo paláce a pozdně got. hradby s polokruhovou baštou.
Krajina kolem Okoře je spjata s vývojem českého moderního malířství. Působili tu Antonín Slavíček, Julius Mařák, Antonín Hudeček aj.
Přístup: Pražská integrovaná doprava z Vítězného náměstí. Po červené značce z Tuchoměřic (MHD) 6 km.
Okolí: Národní kulturní památka, románská rotunda Budeč - údolím Zákolanského potoka po červené 5,5 km. Okolí Okoře vyhlášeno koncem roku 1997 za chráněné území.
Dnes nám hrad Okoř
připadá velmi zranitelný, ale jen málokdo si uvědomuje, že louky, nad kterými
se zřícenina vypíná, jsou dnem rybníka obklopujícího stavbu. Právě vodní
hladina byla podstatnou součástí hradního opevnění. Na místě prý kdysi stávalo
hradiště Mnislava Okořského, jehož dcera svou krásou popletla hlavu nejednomu
muži. Ovšem ona jejich vyzývavé a vášnivé pohledy neopětovala, raději se
oblékala do mužského oděvu a na koni tryskem projížděla krajem. Nevíme, jak
dopadli jiní nápadníci, ale jednoho láska k dívce stála život. Jmenoval se
Ctirad a opilý láskou a medovinou podlehl kouzlu Mnislavovy dcery Šárky.
Buštěhradský hrad
Fragmenty kdysi rozsáhlého buštěhradského hradu, které jsou dnes začleněné v pozdější domovní zástavbě, můžete nalézt v části města, která je dodnes nazývána "Starý hrad". Domy čp. 11, 13 a 25 jsou zapsány na seznamech Státní památkové péče ČR. Přesné informace o původní podobě celého komplexu hradu se bohužel nezachovaly.
Buštěhradský zámek
Barokní zámek s klasicistní kaplí je nejvýznamnější památkou Buštěhradu. V současné době je bohužel značně poškozen a veřejnosti je proto nepřístupný.
Od července roku 2003 je zámek ve vlastnictví města Buštěhradu a probíhá jeho postupná rekonstrukce. Obnoven a zpřístupněn by měl být rovněž rozsáhlý zámecký park.
Areál buštěhradského zámku byl odedávna určující architektonickou i mocenskou dominantou Buštěhradu. Jedná se o dosti rozsáhlý barokní zámek (výstavba započala v letech 1699 - 1700), upravovaný v baroku a klasicismu, s nepříliš významnými stopami pozdějších stavebních období, na jehož úpravách se podíleli i významní barokní architekti.
Přes jeho neblahý stav i celkové osudy (zdá se, že významněji obýván a udržován byl pouze v některých etapách své historie, zatímco po zbývající dobu byl spíše bez stabilnějšího využití, stojící na okraji zájmů svých majitelů) ho lze klasifikovat jako poměrně autenticky zachovalý a rozhodně pro svůj region neobyčejně významný. Také jeho historie je neobyčejně bohatá a naznačuje jeho důležitost v minulých dobách.
Zámecká budova má v půdoryse tvar písmene "U", přičemž hlavní střední křídlo je nejdelší. Západní křídlo je navíc prodlouženo stavbou zámecké kaple, která slouží jako buštěhradský farní kostel. Zámek je situován na jihovýchodním okraji městečka na hraně prudkého srázu, spadajícího do údolí. Při pohledu od severu je mohutná horizontální hmota zámku základním vizuálním znakem zachovalé urbanistické struktury Buštěhradu, výrazně se uplatňuje i v širším krajinném rámci. Na severním svahu pod zámkem se nachází zámecký park, obehnaný zdí, zatímco druhá část zahrady se rozkládala jižně od zámku téměř na rovině a končila u silnice vedoucí na Prahu a Kladno (dnes ulice Kladenská). Nejjižnější část zaujímala ještě do 2. světové války zahrada (geometricky řešená); v této lokalitě byly však v 70. letech 20. století postaveny bytovky, takže zcela zakryly pohled na zámek a kapli z jižní strany, a tato jistě pozoruhodná část zahrady zcela zanikla.
Východně od zámku se rozkládá rozsáhlý hospodářský dvůr. Ten je v současnosti v soukromém vlastnictví a většina jeho budov byla zbourána nebo výrazně poškozena mnohaletými svévolnými zásahy majitele a výstavbou nových utilitárních provozních objektů.
Výstavba zámku
S výstavbou buštěhradského zámku začala v roce 1699 velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská (*1672). Stavba byla situována na východ od polorozbořeného areálu hradu, do míst stávajícího poplužního dvora. Stavbou byl pověřen pražský stavitel Jindřich Klingenleitner.
První etapa, střední trakt budovy, byl dokončen r. 1705. Původně šlo o barokní patrovou podélnou stavbu s věží, ke které z jihu a východu přiléhaly hospodářské budovy poplužního dvora a zahrada. Později byl upraven svažitý terén na jižní straně a přeměněn v park.
Další úpravy na čas přerušila smrt velkovévodkyně 15. 10. 1741.
Dalším iniciátorem přestavby buštěhradského zámku se stal její zeť Klement František Bavorský, který se spolu se svou manželkou Karolínou, dcerou Anny Marie Františky, stal dědicem panství. V letech 1747 - 1754 tak bylo zdejší sídlo adaptováno a rozšířeno ve slohu vrcholného baroka. Stavební práce prováděl pražský architekt František Keymel podle ideového návrhu a odborných pokynů Kyliána Ignáce Dienzenhofera, jehož účast je doložena v letech 1747-1748 a poté Anselma Luraga, který na Buštěhradě působil v letech 1751-1753. Tento proslulý pražský stavitel italského původu řídil v té době také přestavbu zdejšího pivovaru.
Třetí etapa stavby zámku proběhla v letech 1812-1816. Tehdy dal velkovévoda Leopold Toskánský k původní zámecké budově přistavět dvě postranní křídla ve střízlivém klasicistním slohu. V levém z nich byla umístěna nová zámecká kaple. Ta byla roku 1897 rozšířena další přístavbou dále k jihu. Původně empírové průčelí kaple Nejsvětější Trojice, umístěné původně na západní straně, bylo tehdy přeneseno na jih a zasazeno nad hlavní vchod. Kaple se tak změnila na farní kostel zasvěcený památce Povýšení sv. Kříže.
Budova ZUŠ
Významnou památku představuje raně barokní zámeček, bývalé sídlo správce a následně fara, který se nalézá v sousedství buštěhradského zámku.
Zámeček byl vybudován po třicetileté válce jako provizorní panské sídlo v době, kdy vrchnost uvažovala o rekonstrukci vypáleného hradního areálu. K té však již nedošlo a namísto toho bylo rozhodnuto o výstavbě nového barokního zámku.
Od roku 1982 je tato budova využívána Základní uměleckou školou, která se sem přestěhovala z již nevyhovujících prostor sousedního zámku.
Sloupy
První ze dvou pamětihodných sloupů spatříme poblíž zámku. Je asi 5 m vysoký a vznikl na počátku 18. století. Na hranolovém podstavci nesou dva andělé reliéf Panny Marie Staroboleslavské. V lidovém podání bývá označován jako morový.
Druhý, šestimetrový sloup, najdeme na Náměstí poblíž budovy bývalého pivovaru. Prof. Z. Wirt jej kdysi charakterizoval jako hranolový pískovcový stylobat. Tento tzv. toskánský sloup se soškou Panny Marie pochází z konce 17. století. Na tomto místě můžeme vzpomenout i zbytky pranýře stojícího před bývalou radnicí.
Buštěhradské kapličky
V Buštěhradě je celkem pět barokních kapliček. Tři z nich jsou výklenkové a pocházejí z 18. století.
Výklenkové kapličky
Kaplička sv. Anny
Kaplička sv. Salvátora
Kaplička Nejsvětější
Trojice
Uzavřené kapličky se zvonicí
Kaple sv. Máří
Magdaleny
Největší kaple, dokonce se zvonicí, je zasvěcena patronce města sv. Máří Magdaleně a byla vystavěna na Náměstí proti baroknímu pivovaru. Jedná se o osmibokou stavbu s hranolovou vížkou. Její interiér je plochostropý a na zvonici jsou dodnes dva zvonky. Začátkem 19. století sem byl ze zaniklé gotické hradní kaple přenesen původní obraz jmenované světice, dnes umístěný v depozitáři.
Kaplička sv. Prokopa
Druhou kapličku se zvonicí najdeme v západní části Buštěhradu "Na skalech" v Prokopské ulici. Byla zasvěcena sv. Prokopovi, patronu havířů. Jedná se o obdélnou trojboce uzavřenou plochostropou stavbu s věžičkou se zvonem. Tato kaplička je ze všech pěti nejmladší, vznikla na samém konci 19. století. Stavba byla podle zápisu z obecní kroniky schválena - ve smyslu kolaudace - 29. 12. 1898.
Pivovar
V barokním stylu byla provedena i přestavba budovy pozdněgotického panského pivovaru, jejímž autorem byl proslulý stavitel mnoha pražských paláců Anselmo Lurago. Dnes se zde nachází sídlo firmy Level, která areál získala v privatizaci v roce 1993.
Podle archivních záznamů náležel buštěhradský pivovar k nejstarším podnikům pivovarským. Již v době, kdy byl Buštěhrad povýšen na město (1497), dostal mimo jiná práva též tzv. právo várečné. Avšak první a tedy nejstarší zápis o pivovaru pochází až z roku 1548, kdy se o dědictví zdejšího panství, k němuž vždy pivovar náležel, dělili potomci pana Jetřicha II. Bezdružického z Kolovrat, a to bratři Jan a Vladislav Bezdružičtí z Kolovrat. Do větších desek zemských byla o tom zapsána podrobná smlouva, podle níž byl pivovar společným majetkem obou bratří, kteří se dělili stejným dílem o všechny důchody, které z něho plynuly, i o náklady k provozu potřebné. K pivovaru patřila i sladovna a chmelnice nad městečkem.
Za třicetileté války byl velmi zpustošen a vyrabován. Dokonce i varný kotel byl zavlečen až do Drážďan. Roku 1633 se však dočkal obnovy a různých stavebních úprav. Až jej konečně v roce 1755 přestavěl vlašský stavitel Anselmo Lurago, podílející se i na stavbě zdejšího zámku. Po dalších sto letech byl pivovar rozšířen o prostor dřívějšího panského mlýna a roku 1873 byly postaveny nové ležácké sklepy. V roce 1905 byla "zastaralá" technologie vaření piva přebudována "na parní".
Pivovar často střídal majitele, byli mezi nimi například Anna Marie Františka, vévodkyně Toskánská a Leopold, vévoda Toskánský. Po Ferdinandovi, velkovévodovi Toskánském a jeho synu Leopoldovi II. Toskánském, přešel majetek roku 1847 na císaře Ferdinanda Dobrotivého a až do roku 1918 zůstal v rukách Habsburků. Po vzniku Československé republiky areál pivovaru připadl státu, v jehož vlastnictví zůstal až do privatizace v roce 1993.
Kvalita piva byla zřejmě po všechny časy dobrá. Už od roku 1685 bylo buštěhradské pivo dováženo do vrchnostenského a knížecího dvora a paláce v Praze. Prodávalo se do hospod, zejména panských, které byly provozovány na Buštěhradě, v Brandýsku, Bůhzdaři, Lidicích, Stehelčevsi a Dřetovicích. Dále bylo určeno pro vrchnost a zaměstnance jako deputát, ba i pro různé dotace. Např. lidický farář dostával za sloužení mší svatých v zámecké kapli v Buštěhradě ročně asi po 10 sudech piva. Vrchnost jej dávala poddaným také při různých slavnostech a později též havířům. Při průchodu obcí dostávaly pivo také vojenské jednotky.
O výborné jakosti zdejšího piva svědčí mimo jiné i skutečnost, že bylo za dob vrchnostenského panování vyváženo i na jiná panství, ač poddaným bylo tenkrát zakázáno čepovat cizopanská piva.
Ale i v našem století byla potvrzena dobrá kvalita buštěhradského piva. V roce 1964 se konala v Pardubicích přehlídka jakosti piva, na níž byly zastoupeny pivovary ze tří krajů. Buštěhradské pivo tehdy dostalo plný počet bodů a spolu s několika dalšími pivovary získal první místo.Vařilo se pivo 7-mi, 10-ti a 12-ti stupňové.
Dlouholetou tradici vaření piva u nás ukončila až ministerská vyhláška z roku 1966 o zrušení rajonizace, která dávala zákazníkům větší volnost ve výběru dodavatelů. Náš pivovar nevydržel konkurenci větších pivovarů s lepšími ekonomickými podmínkami a v roce 1967 poklesl odběr piva natolik, že byl dán návrh na jeho zrušení. Poslední pivo bylo vyexpedováno 9. 9. 1967. Likvidace pivovaru byla dokončena 31. 12. 1967.
Lidice
Historie
První historickou zmínku o Lidicích lze nalézt v kronice zbraslavského opata Petra Žitavského. V kronice se uvádí, že vesnici "držel" kolem roku 1300 bohatý pražský měšťan Pavlík. Nejstarší veřejnou budovou byl farní kostel sv. Martina (1352). Za husitských válek byl zničen, ale ještě v 16. století zde působili kněží podobojí. Podruhé byl kostel zničen za třicetileté války. Nový barokní chrám nechala v Lidicích postavit velkovévodkyně Marie Anna Toskánská. Kostel byl později mnohokrát upravován.
První zmínka o lidické škole pochází z roku 1713. Školu v té době navštěvovalo 127 dětí. Měla jednoduché ústřední topení a byla tak patrně první tohoto druhu v Čechách. V roce 1824 byla postavena nová jednopatrová škola.
Díky rozvoji průmyslových podniků v Kladně (dolování černého uhlí, v roce 1855 zapálení první vysoké pece) začala vesnice žít v 2. polovině 19. století rušným, ale zároveň těžkým životem horníků a hutníků. Oproti roku 1848, kdy ve vesnici žilo 270 obyvatel ve 33 domech, bydlelo v Lidicích v roce 1890 již 506 obyvatel v 50 domech.
Tragickou změnu připravila Lidicím okupace Československa. Za účelem tvrdého potlačení vzrůstajícího protifašistického odboje byl v září 1941 jmenován do funkce zastupujícího říšského protektora šéf bezpečnostní policie a bezpečnostní služby SS-Obergruppenführer a generál policie Reinhard Heydrich. Jeho krátké působení přineslo zatčení 5000 protifašistických odbojářů či jejich spolupracovníků. Stanné soudy pracovaly naplno a okupanti se nezastavili ani před vraždami bez jakéhokoliv soudu, jejichž účelem bylo šíření atmosféry strachu po celé zemi. Na popravištích a v koncentračních táborech zemřela i řada obyvatel Kladenska.
Osudy lidí českého národa zamíchalo rozhodnutí československé vlády v Londýně - plán atentátu na Reinharda Heydricha. Útok československých parašutistů, při němž byl Heydrich 27. května 1942 smrtelně zraněn, přinesl události, které vzrušily celý svět.
Nejasný dopis zaměstnankyni slánské továrny, zadržený spolumajitelem F. Pálou, vyvolal u kladenského gestapa podezření na spojitost atentátu s rodinou Horákových v Lidicích, neboť jejich syn byl příslušníkem čs. zahraničního vojska ve Velké Británii. Přestože nebyly vyšetřováním ani prohlídkami nalezeny žádné kompromitující materiály, zbraně ani vysílačka, němečtí pohlaváři potřebovali vykonat akt pomsty za smrt "vynikajícího muže německého národa". Tento brutální čin se rozhodli uskutečnit právě na obyvatelích obce Lidice.
Osud malé vesnice, ve které žilo 503 obyvatel, se začal naplňovat 10. června 1942 několik hodin po půlnoci. O událostech, které se zde tohoto letního dne odehrávaly, vypovídá dokumentární film natočený samotnými vykonavateli zločinu páchaného na nevinných lidech. Film je němý, ale dodnes mu rozumí všichni bez rozdílu barvy pleti a jazyka. Tento film sloužil jako dokument č. 379 při soudním procesu s hlavními německými pohlaváry v Norimberku v roce 1945. Jeho sestříhané pasáže je možné zhlédnout ve videodokumentu promítaném v lidickém muzeu.
Z rozkazu K. H. Franka bylo tohoto osudného dne 173 lidických mužů na zahradě Horákova statku zastřeleno. Ženy a děti byly převezeny do tělocvičny nynějšího kladenského gymnázia, kde však byly po třech dnech od sebe násilně odtrženy. Kromě dětí vybraných na poněmčení a dětí do jednoho roku byly všechny bez milosti otráveny výfukovými plyny ve speciálně upravených autech v nacistickém vyhlazovacím táboře v polském Chełmnu nad Nerrem. Ženám byl přisouzen boj o život v koncentračním táboře v Ravensbrücku.
Kromě okamžité či pomalé fyzické likvidace v koncentračních táborech přistoupili nacisté i k likvidaci obce jako takové. Domy byly nejprve vypáleny a posléze ničeny plastickými trhavinami. Likvidační četa se nezastavila ani před destrukcí kostela sv. Martina, ani před likvidací posledního místa odpočinku - místního hřbitova. Veškeré terénní úpravy byly dokončeny v roce 1943 a po živé obci zbyla jen holá mlčící pláň. Do konce války označovaly území Lidic jen vstup zakazující nápisy.
Zpráva o zničení Lidic obletěla celý svět. Záměr nacistů o vymazání české vesnice z povrchu světa však nevyšel. Na počest Lidicím byla řada obcí po celém světě přejmenována jejich jménem. Jméno Lidice dodnes nesou v té době narozená děvčátka. Lidice nepřestaly žít v myslích lidí celého světa a o jejich novém životě rozhodla po skončení války československá vláda veřejným vyhlášením na mírové manifestaci v Lidicích dne 10. června 1945, které se již zúčastnily i osudem těžce zkoušené lidické ženy. Obětmi nacistického vraždění se stalo celkem 340 lidických občanů. Po ukončení války se zpět do vlasti vrátilo 143 lidických žen a po dvouletém pátrání do náruče lidických matek 17 dětí.
V létě 1947 byl 300 metrů od původní vesnice položen základní kámen nových Lidic. Stavba prvních lidických domů započala v květnu 1948. Postupně byla za velkého přispění dobrovolníků z celé republiky i zahraničí vybudována moderní vesnice o 150 domcích. Současně byly postaveny i budovy nynějšího obecního úřadu, pošty, kulturního domu a obchodního centra. Zároveň došlo k úpravě pietního území včetně společného hrobu lidických mužů, stavbě památníku a muzea. Mezi pietním územím a novou vesnicí byl 19. června 1955 slavnostně otevřen "Sad míru a přátelství", kde byly vysázeny tisíce keřů růží z různých částí světa. Více o původním růžovém sadu naleznete zde.
V průběhu let se na zkrášlení obce podílela řada umělců.
Život vesnice se nakrátko zastavil, aby se díky pomoci všech ochotných lidí z celého světa rozhořel z malého plamínku v plamen velký. Jakým směrem se bude ubírat dál, je pouze v rukách jejích současných obyvatel.
Zastavte se i vy uctít tichou vzpomínkou nevinné lidické oběti. Navštivte muzeum, kde jsou shromážděna fakta a dokumenty lidické tragédie, růžový sad, pietní území i obnovenou obec.
Další historické informace získáte na adrese www.lidice.cz
O Památníku Lidice
V současné době nabízí Památník Lidice svým návštěvníkům prohlídku muzea, zhlédnutí 20 minutového filmového dokumentu o vypálení Lidic a prohlídku pietního území s významnými místy - svědky lidické tragédie a nově instalovaným Pomníkem dětských obětí války od sochařky Marie Uchytilové a Jiřího Václava Hampla. Podrobnosti o sousoší naleznete na stránkách www.lidice.cz
K prohlídce i k odpočinku zveme do obnoveného Růžového sadu, symbolu míru a přátelství mezi národy, kde je zasazeno přes 22 tisíc růžových keřů dvou set odrůd.
Na přání promítáme tři nové filmy, natočené k 60.výročí vyhlazení Lidic:
"Druhý život Lidic" - dokumentární esej o proměnách pohledu na lidickou tragédii
"Noc delší než den" - zobrazuje nejenom samotnou lidickou tragédii, ale také to, co této události předcházelo
"Lidické ženy vyprávějí" - ... ve třech dnech jsme vše pozbyly... (v německém jazyce)
Expozice muzea obsahuje pietní pozůstatky na původní pokojný život lidických občanů - náčiní z lidických domácností a předměty, které se postupně našly v areálu zničené obce.
Mramorové desky nesou jména umučených lidických dětí, kterých přežilo pouze 17 z celkového počtu 105.
Tváře 173 zastřelených lidických mužů na zahradě Horákova statku a pochovaných do společného hrobu jsou instalovány v průčelí expozice a stejně jako osobní doklady některých z nich jsou němými svědky hrůzné události.
V části expozice je dále vzpomínán počátek obnovy obce Lidice, která byla vyhlášena Československou vládou dne 6. června 1945 a s níž bylo započato v r. 1948. 150 rodinných domků se stalo domovem lidických žen a dětí, které přežily.
V roce 1955 byl založen v prostoru mezi památníkem a nově vybudovanou obcí růžový Sad přátelství a míru, na kterém kvetlo celkem 29 tis. růží z 31 zemí světa.
V 90.letech vzhledem k nevyjasněným majetkovým vztahům k NKP areálu Lidice a nedostatkem finančních prostředků ze strany obce došlo k částečnému zanedbání areálu, zejména růžového sadu. Zároveň byla zastavena stavba budovy galerie a technického zázemí památníku, která byla ve značně zdevastovaném stavu.
Rozhodnutím vlády ČR byla od roku 2001 založena státní příspěvková organizace Památník Lidice, které byla svěřena péče o uchování památky na lidickou tragédii a jejíž prioritou je obnovení péče o historické objekty a areál NKP. Byl obnoven Růžový sad a probíhá rekonstrukce lidické galerie, kam bude po dokončení přemístěna část sbírky uměleckých děl věnovaných Lidicím světovými tvůrci v poválečných letech.
V měsíci červnu 2003 se opět do Lidic vrátí Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice 2003.
Pro návštěvníky Památníku Lidice bude od června 2003 v budově Lidické galerie nově otevřena restaurace, kde budou podávány obědy i večeře.
Otevřeno denně: leden – březen 9,00 - 16,00, duben – září 9,00 - 18,00, říjen - prosinec 9,00 - 16,00
Vstupné: Děti, studenti, důchodci 20,- Kč, Dospělí 50,- Kč, Rodinné vstupné 100,- Kč
U organizovaných skupin nad 20 osob poskytujeme slevu 10% po celý rok.
Z důvodu rozsáhlé stavební rekonstrukce a současného instalování nové expozice
je až do 28.10. 2005 pro návštěvníky uzavřeno muzeum Památníku Lidice.
Fragment původní výstavy je instalován v náhradních prostorách - mramorové síni Památníku.
Promítání filmů je zajišťováno v Lidické galerii.
Vstupné zahrnuje prohlídku muzea s výkladem a zhlédnutí 20 minutového filmového dokumentu.
Na přání promítáme tři nové filmy natočené k 60.výročí vyhlazení Lidic.
Provozovatel si vyhrazuje právo změn cen způsobených neočekávanými inflačními vlivy.
Historie Kladna
První bezpečná písemná zmínka o Kladně pochází z počátku 14. století. Ves vlastnil rod Kladenských z Kladna, který roku 1543 vymřel "po meči" a Kladno vlastnicky převzal rytířský rod Žďárských ze Žďáru. Za jejich vlády se dočkalo roku 1561 povýšení na městečko i právo používat vlastního znaku - modrého štítu s polovinou stříbrné orlice a rysem v přirozené barvě. Kladenské panství zakoupila roku 1701 od potomků Žďárských ze Žďáru Anna Marie Františka velkovévodkyně Toskánská. Ta jej však již roku 1705 odprodala mnišskému řádu benediktinů z Břevnovského kláštera, v jehož držení pak Kladno zůstalo až do roku 1848. Z této doby pochází i nejvýznamnější kladenské barokní památky.
Kolem poloviny 19. století nastal bouřlivý přerod zemědělského městečka a jeho okolí v důležitou průmyslovou oblast Čech rozvojem těžby uhlí a hutnictví. Od počátku 50. let minulého století tedy nastal nebývalý růst města, doprovázený přílivem pracovních sil, který v krátké době zněkolikanásobil počet jeho obyvatel.
Bouřlivý růst města s rozvojem jeho ekonomického potenciálu přispěl v roce 1870 k povýšení Kladna na město. Závěrem minulého století, roku 1898, byl Kladnu udělen čestný titul "královského horního města" a v předvečer první světové války roku 1914 císař František Josef I. polepšil znak města o symboly hornictví - zkřížená stříbrná kladívka ovinutá zlatou stuhou. Od devadesátých let minulého století za řízení starosty města MUDr. Jaroslava Hrušky začalo Kladno nabývat moderního rázu, výstavbou infrastruktury i řadou výstavních veřejných budov.
V památných podzimních dnech roku 1918 byl na podkladě zprávy z Prahy o proklamaci vzniku samostatné Československé republiky již dne 28. října tohoto roku ustaven na Kladně Národní výbor v čele s předsedou MUDr. Ignácem Hajnem a mohutná shromáždění občanů podpořila zrod tolik vytoužené republiky. Tímto historickým aktem byl v Kladně završen odpor jeho obyvatel proti válce, nedostatku potravin a všeobecné bídě, vyjadřovaný v průběhu celého tohoto roku stávkami, tábory lidu a protesty občanů, jakož i touha po sebeurčení českého národa.
Dobu prosperity a rozvoje města zastavila až nacistická okupace v březnu 1939. Předchozí období však vtisklo Kladnu jeho specifickou lepší tvář, se kterou se jeho obyvatelé i návštěvníci setkávají až do současnosti. Vláda nacistů postihla i Kladno, a to sesazením a uvězněním všech členů městského zastupitelstva a podílem na smrti tehdejšího starosty Františka Pavla. Kladenské gestapo bylo jedním z iniciátorů vyplenění obce Lidice, jejího srovnání se zemí, zavraždění lidických mužů a odvlečení lidických žen a jejich dětí do koncentračních táborů či k převýchově. Kaple reálného gymnázia byla posledním místem pobytu lidických žen a dětí před jejich transporty do říše. Část kladenských občanů se zapojila do práce odbojových složek různého politického zaměření a mnoho kladeňáků hrdinsky bojovalo v zahraničních spojeneckých jednotkách za osvobození Československa. Ve válečném a poválečném období docházelo ke zvětšování území města Kladna, a to jeho sloučením s obcemi Kročehlavy, Rozdělov, Dubí, Dříň a Újezd v roce 1941. Ke Kladnu byly v roce 1950 připojeny Vrapice a v roce 1980 obec Švermov.
Poválečné historii Kladna se rovněž nevyhnuly nezákonnosti komunistické totalitní moci. Rozvoj města byl určován extenzivními směry, tj. přílivem pracovních sil, nemajících k městu jakýkoliv vztah, výstavbou unifikovaných, monstrózních a odcizených sídlišť a zrůdnou snahou o fyzické vymazání původní zástavby centra města. 21. srpna 1968 bylo Kladno podruhé během třiceti let okupováno, tentokrát vojsky sovětského imperialismu - Rudou armádou. V průběhu 60. a 70. let byly ve městě postaveny některé důležité a potřebné stavby pro sport, kulturu a volný čas obyvatel města. Velmi však byla zanedbána oblast infrastruktury a životního prostředí. V listopadu 1989 a po prosincové návštěvě Václava Havla, těsně před jeho zvolením prezidentem opět svobodného Československa, se město Kladno a jeho obyvatelé stali součástí znovuobnovené demokratické společnosti.
Historické památky
Zámek - Zádušní ul.
Původně tvrz, označována jako Hořejší, z které se do dnešních dnů zachovalo gotické sklepení. V 60. letech 16. století na tomto místě byla vystavěna trojkřídlá patrová stavba v renesančním slohu, přestavěná v letech 1738-40 K. I. Dientzenhoferem do dnešní jednopatrové barokní podoby. V západním křídle se nachází zámecká kaple sv. Vavřince s freskovou výzdobou od J. K. Koláře, která slouží k pořádání mší a svatebních obřadů. Zámek je zrekonstruován a sídlí v něm Zámecká galerie města, Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně a pobočka Městské knihovny Kladno. K objektu přiléhá zrekonstruovaná zámecká zahrada s medvědáriem.
Radnice - nám. Starosty Pavla
Vystavěná v letech 1897-1898 v novorenesančním slohu podle projektu Jana Vejrycha, ozdobená sochou rytíře od Antonína Poppa. Výzdoba průčelí pochází od Adolfa Liebschera, rovněž obřadní síň je zdobena triptychem tohoto autora, znázorňující alegorii hornictví a hutnictví. Radnice je nyní sídlem orgánů Statutárního města Kladna a Magistrátu města Kladna.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie - nám. Starosty Pavla
Původně se zde nacházela stavba gotického kostela z 50. let 14. století. Po několika přestavbách byla v letech 1897-1899 vystavěna trojlodní novorománská bazilika s věží podle projektu Ludvíka Láblera. Nový kostel byl slavnostně vysvěcen 6. června 1900.
Budova arciděkanství - nám. Starosty Pavla
První zmínka se váže k roku 1352, v roce 1588 postavena nová fara Ctiborem Tiburcím. Dnešní podoba budovy s mansardovou střechou vznikla přestavbou původní fary a přilehlé školy v letech 1804-1807 a adaptací v roce 1885. Fara byla v roce 1900, po dostavění kladenského kostela Nanebevzetí Panny Marie, povýšena na děkanství a v roce 1937 na arciděkanství.
Mariánské sousoší - nám. Starosty Pavla
Téměř deset metrů vysoké pozdně barokní dílo sochaře J. Hiernla postavené podle návrhu K . I. Dientzenhofera z let 1739-41 pod patronací břevnovského opata Benno Löbla. Nachází se na místě, kde původně stával pranýř.
Kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého - ul. T. G. Masaryka
Kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého byla postavena na hlavním kladenském náměstí v roce 1706 jako jeden z dokladů nepomucenské úcty ještě před jeho oficiálním svatořečením. Za benediktinského opata Benno Löbla byla kašna nejprve přenesena na Královskou třídu (dnes u. T. G. Masaryka) a poté přesunuta na roh Poděbradovy ulice. V předvečer svátku M. Jana Husa 5. července 1919 zástup mladíků tuto sochu svrhl a rozbil ji. Její zbytky ležely až do roku 1968 na zahradě děkanství, kdy byla z iniciativy občanů Velké Dobré restaurována a umístěna u doberské kaple. Podle tohoto originálu byla kladenskou radnicí zhotovena kopie, která zdobí novou kašnu, vytvořenou podle návrhů sochařů Zdeňka Maniny a Vojtěcha Malaníka a architekta Petra Šulce. Kašna se sochou byla vysvěcena 15. května 2003.
Kaple sv. Floriána - ul. T. G. Masaryka
Původně zde stával lazaret pro chudé panské služebníky, který byl založen v roce 1610. Zajímavě koncipovaná stavba postavená v barokním slohu dle návrhu K.I. Dientzenhofera, jejíž půdorys tvoří kružnice, do níž je vepsán čtverec. Architektem navržený objekt má v půdorysu kříž se středem ohraničeným osmihranným prostorem pod kopulí.Ta má průměr 8,9 m a je zaklenutá ve výšce 16,2 m. Základní kámen kaple byl položen roku 1751, stavba dokončena a slavnostně vysvěcena až roku 1872.
Budova bývalé první kladenské školy - ul. T. G. Masaryka
Se stavbou se započalo v roce 1861 v místě nedaleko Kaple sv. Floriána. Deseti třídní budovu vystavěl unhošťský stavitel Josef Langer. Tato původní budova byla v letech 1874 a 1877 rozšiřována, ale již v roce 1871 došlo k položení základního kamene k další škole na druhé straně Floriánské kaple. Nyní sídlo vysoké školy (starší budova), střední a vyšší školy (novější školský objekt).
Budova bývalé lékárny U České koruny - ul. T. G. Masaryka
Založena roku 1884, přestavena do novorenesanční podoby v roce 1891 podle projektu Václava Krotkého, zdobená bohatou sgrafitovou výzdobou od J. Bosáčka podle návrhu Mikoláše Alše.
Státní okresní archiv - ul. plk. Stříbrného
Na místě dnešní budovy stál původní patrový objekt nejstarší radnice čtvercového půdorysu. Kladenští radní v jeho prostorách zasedali do roku 1877. Poté se stala majetkem Občanské záložny, prošla řadou stavebních úprav, např. roku 1887 byla zvýšení o druhé poschodí a hodinovou věž. Dnešní vzhled domu je z doby pozdější kolem roku 1910.
Bývalá židovská synagoga - ul. plk. Stříbrného
Novorenesanční stavba z roku 1884 postavena pražským stavitelem E. Brandtem na místě původního židovského domu. Objekt má obdélníkový půdorys se segmentově vystupující apsidou. Západní průčelí je zdobeno černými mramorovými deskami se zlatými nápisy Starozákonného Desatera. V interiéru najdeme kopii Bílkova Ukřižovaného, jehož originál je ve svatovítské katedrále v Praze. Dnes sídlo Husova sboru církve československé husitské.
Dělnický dům - nám. Svobody
Vznikl v roce 1907 spojením a přestavbou tří budov. Jádro tvoří bývalý hotel Český dvůr, který byl postaven v roce 1898. Dělnický dům sloužil jako sídlo sociálně demokratické strany od roku 1907, v roce 1989 jí byl navrácen.
Vila Libochvíle - Váňova ul.
Stavba s neorománskými prvky z roku 1900 podle projektu Václava Krotkého. Původně sloužil jako profesorský penzionát. Nyní sídlo advokátní kanceláře.
Reálné gymnázium - nám. E. Beneše
Secesní stavba z let 1903-1905, realizovaná podle projektu Aloise Dryáka. V její kapli byly před transportem do koncentračních táborů internovány ženy a děti z nacisty vypálené obce Lidice u Kladna. I nadále sídlo gymnázia.
Divadlo - ul. Divadelní
Dílo autora Emila Hraběte, vyzdobené podle návrhu architekta J. Rösslera bylo vybudováno v letech 1911-1912 v pozdně secesním stylu, ovlivněném kotěrovskými zásadami tzv. nové moderny. Slavnostní otevření proběhlo v květnu 1912 divadelní hrou od H. Udena, což byl pseudonym kladenského starosty MUDr. J. Hrušky. Je stále sídlem první kladenské i středočeské činoherní scény.
Okresní dům - ul. Gen. Klapálka
Pozdně secesní budova podle návrhu architektů Josefa Maříka a Karla Šidlíka z let 1909-1911 s prvky české moderny. Od roku 1954 sídlo Středočeské vědecké knihovny.
Poldihaus - Příčná ul.
Dům hostů ( Poldihaus),jednoduchá, účelně elegantní a stylová stavba s jednotným vnitřním funkčním vybavením z r. 1903 od významného vídeňského architekta Josefa Hoffmanna, jež v oblasti vývoje architektury předběhla dobu svého vzniku. Je řazena mezi nejcennější památky Kladna.
Budova bývalého Okresního hejtmanství - ul. Dukelských hrdinů
Jedná se o spojený komplex tří domů, kdy pro potřeby okresního hejtmanství byla v letech 1893-94 vybudována nárožní část. Novostavba plynule navázala na již stojící četnická kasárna. Dnes mimo jiné sídlo úřadu práce.
Bachrovna - Huťská ul.
Původně soukromá vila postavená v letech 1850-54 v duchu anglického novoromantismu. Na přelomu 50. a 60. let 19. století odkoupila objekt Vojtěšská huť, z tohoto období se zachovalo označení "Panský dům". Od roku 1975 zde sídlí Muzeum POLDI.
Kostel sv. Václava - Vašíčkova ul. v Kladně-Rozdělově.
Jednolodní kostel z let 1925-27, portál s figurální výzdobou od L. Vocelky.
Kostel Narození sv. Jana Křtitele - Kladno-Dubí
Původně gotická stavba připomínána poprvé v roce 1352, roku 1526 upravena a v roce 1861 přestavěna do dnešní podoby s novogotickou zvonicí. Jednoduchá stavba obsahuje středověké kněžiště. Nacházela se v blízkosti zaniklé vsi Újezdec. Dnes se ke kostelu pořádají pravidelné svatojánské poutě.
Kostel sv. Mikuláše - Dvorská ul. v Kladně-Vrapicích
Původně románská rotunda z počátku 13. století, přestavěná kolem roku 1400 v gotickém slohu. Naposledy podstatně rozšířena o západní část v roce 1858. Umělecky cenné barokní zařízení kostela je v současné době uloženo v depozitáři.
Městské parky
Město Kladno v rámci zkvalitnění oblasti životního prostředí, kulturního rozvoje a zlepšování podmínek pro život obyvatel realizuje od roku 2001 rekonstrukci současných a výstavbu nových parkových ploch na území Kladna. Pro zajištění bezpečí byl u většiny parků instalován kamerový systém městské policie.
Park Trilobit
Parková plocha mezi ulicemi Václava Rabase a Leoše Janáčka v centru Kladna, vytvořená v letech 2000 - 2001 prostorově propojuje dvě urbanisticky nesourodé městské části - sídlištní zástavbu a obchodní centrum města. Navržené motivy fosilních organizmů a použitý sortiment dřevin symbolizují duch města Kladna a jeho okolí vztahujícího se k prvohornímu období karbonu a permu. Kovové konstrukce jsou tvarovány jako skupiny stromovitých plavuní v různých fázích růstu. Jsou osázeny popínavými dřevinami s účelem zastínění části prostoru v letních dnech. Průlezka kombinovaná s fontánou připomíná hřbet karbonského plaza Edaphosaura. Klidové místo s lavičkami, které zase připomíná svým tvarem a způsobem vydláždění zkamenělou ulitu, navazuje na parkovou cestu, jež spojuje obchodní centrum s panelovou zástavbou a s dalšími zelenými plochami ve městě. Svým architektonickým řešením je park uzpůsoben pro sportovní vyžití - příznivce skateboardu, in-line bruslí a kol.
Park na náměstí Svobody
Park se nachází na náměstí Svobody v Kladně v centrální části města a sousedí se zrekonstruovaným prostorem zastávek městské dopravy s objektem ve tvaru lodě. Při rozsáhlé rekonstrukci parku v roce 2002 došlo k předláždění chodníků, jímž dominuje středová růžice se světovými stranami, byly instalovány nové lavičky a osvětlení. Celý obvod parku je osázen keřovým patrem, chodníky jsou lemovány dosazenými stromy a květinové záhony jsou prostorově vymezeny palisádovou obrubou. Novým prvkem je pergola s pnoucími růžemi. Byl zde postaven památník obětí 1. světové války z Kladna, nahrazující původní legionářské sousoší se sochou T. G. Masaryka v jeho středu, který se stal předmětem útoku jak nacistické, tak komunistické moci.
Zámecká zahrada s medvědáriem
Zámecká zahrada se nachází v Zádušní ul. v centru města u kladenského zámku, přestavěného kolem roku 1738 do nynější barokní podoby K. I. Dientzenhoferem. Od roku 2000 probíhá její rekonstrukce, přičemž jako první byla dokončena v horní části zahrady. Nyní jsou zde vydlážděné cesty s lavičkami, v centrální části je odpočinkové místo se šachovnicí. Zajímavým prvkem je kamenná koule s přetékající vodou, na jejímž místě bývala zámecká studna. Při rekonstrukci zahrady bylo zachováno sanktuárium z původního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Zahrada je osázena stromy a plochy mezi cestami jsou zatravněny. Místy byla při linii cest realizována keřová a květinová výsadba. V období od jara do podzimu se parkem rozléhá reprodukovaná hudba. Atraktivní součástí zahrady je od září roku 2001 zpřístupněné Medvědárium s rozlehlým výběhem a bazénem, ve kterém našly domov dvě medvědice, Marta a Míša, zanechané v roce 2001 ukrajinským cirkusem v Moravských Budějovicích. Při výstavbě Medvědária byly objeveny základy pravděpodobně gotického hospodářského stavení, ke kterým lze dojít po schodech vedoucích k výhledu. Zámecká zahrada se stala oblíbeným místem konání svatebních obřadů, koncertů, divadelních představení a jiných kulturních a společenských akcí. Otevírací doba oploceného prostoru zahrady je v období březen - listopad od 8.00 do 21.00 hodin a v období prosinec - únor od 8.00 do 16.00 hodin.
Dvořákovy sady
Park Dvořákovy sady je situován mezi ulicemi Gen. Klapálka a Divadelní v centru Kladna a obklopuje budovu Středočeského divadla Kladno. Park byl komplexně zrekonstruován v letech 2001 - 2002. Chodníky jsou předlážděny a nového vzhledu se dočkal i prostor před divadlem. Dále zde vzniklo odpočinkové místo s dvěma vodními nádržemi a bylo instalováno nové osvětlení. Přeměnou prošlo keřové patro, byly dosázeny solitérní stromy a stromy lemující cestu k průčelí divadla. Historickými prvky jsou pomníky Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Původně se zde nacházel hřbitov, jehož připomínkou je pomník A. Dvořákové, matky světoznámého skladatele Antonína Dvořáka, která zde byla pochována. Jednou za rok, v rámci ukončení divadelní sezóny, se stává místem konání Malé kladenské Dionýsie, realizované souborem Středočeského divadla Kladno. Prostor je netradičně oplocen a v čase od 23.00 do 4.00 hod. je pro veřejnost uzavřen.
Park na nám. Sítná v Kladně-Sítné
Park na náměstí Sítná v Kladně-Sítné byl částečně zrekonstruován v letech 2001 - 2002. Došlo k předláždění povrchu, instalování nového osvětlení, zhotovení odpočinkového prostranství v centrální části parku s dominujícím prvkem - seskupením dolmenů osazených v loži z drobného kamení a k instalaci pítka. Dále byly dosázeny solitérní stromy a nově je řešeno i keřové patro.
Park u gymnázia
Park, který se nachází na nám. Edvarda Beneše a náměstí 17. listopadu, obklopuje budovu kladenského gymnázia, která ho rozděluje na dvě části. Park byl rekonstruován v letech 2001 - 2002, kdy došlo k předláždění povrchů s částečnou změnou původních tras pro pěší. Keřové patro bylo přeměněno osázením nízkými dřevinami a dosázeny byly i stromy. Při jižní části objektu gymnázia vznikly parkovací plochy. Novým sadovnickým prvkem je dřevěné plato s pergolou na popínavé rostliny, sloužící k odpočinku nejen studentů. V parku se nachází historické objekty - secesní budova gymnázia z let 1904-1905 postavená podle návrhu A. Dryáka, pamětní deska, připomínající pobyt lidických žen v této školní budově před jejich transportováním do koncentračních táborů, sousoší Hornictví s tzv. Váňovým kamenem, připomínající legendární nález uhlí na Kladensku a socha Lidické madony od sochařky Marie Uchytilové, která byla financovaná dánským fondem Bodil Pedersen Fonden.
Park Bezručova ulice
Park byl založen na ploše vzniklé někdejší demolicí původní obytné zástavby, územně vymezené ulicí Petra Bezruče a zástavbou panelových domů nad ní v centru Kladna. Jeho výstavba probíhala v letech 2003 - 2004. Zřízena zde byla páteřní cesta a příčná schodiště a chodníky, jakož i odpočívadla s lavičkami, kruhové palisády, nárožní altán a dětská herní sestava. Jednotícím prvkem jsou alejové výsadby stromů a opakující se charakter keřů u paty panelových domů. Pohledové oddělení frekventované komunikace od území parku tvoří platanové stromořadí, páteřní cesta je lemována alejí stromů. Celkově zde bylo vysazeno 209 stromů a 6.322 keřů.
Lesopark Lapák
Lesopark Lapák, nejvýchodnější výběžek Křivoklátských lesů, se nachází mezi sportovními areály města, s dominujícím Aquaparkem Kladno a Městským stadionem Sletiště, a železniční tratí Kladno - Chomutov na jižním okraji Kladna. Územím vede cyklotrasa č. 0017, tzv. kladenský okruh, určená pro rekreační odpočinek. Jsou zde udržované cesty a v blízkosti u ul. Sportovců bylo vystavěno moderní dětské hřiště. Při cestách jsou na několika místech instalovány odpočinkové lavičky. Z jižního okraje lesoparku je pěkný výhled na Kožovu Horu, doberské sportovní letiště a zalesněné kopce Křivoklátska.
Lesopark Bažantnice
Lesopark Bažantnice leží na jihovýchodním okraji Kladna mezi kročehlavským sídlištěm a obcí Hřebeč. V parku se nachází revitalizovaný rybník s možností lovu ryb na základě povolení. V části nad rybníkem je dětská herní sestava a kolem rybníka odpočinkové lavičky. Přes romantický potůček vedoucí k rybníku jsou v různých částech lesoparku umístěny dřevěné můstky. Na lesopark v jeho východní části volně navazuje nově zrekonstruované letní koupaliště Bažantnice. Územím prochází cyklotrasa č. 0017, tzv. kladenský okruh a na jeho jižním okraji i cyklostezka č. 0018 z Okoře do Družce.
Město Kladno bylo v roce 2000 oceněno nejvyšší cenou v soutěži Město v souladu s požadavky Evropské unie a v roce 2001 svoje postavení dokázalo obhájit.
Medvědárium najdeme u kladenského zámku v Zádušní úl. l, otevřeno je v březnu až listopadu od 8 do 21 hodin, od prosince do února do 19 hodin.
V rekonstruované zahradě kladenského zámku bylo medvědárium zřízeno v roce 2001. V novém výběhu s bazénkem žijí dvě medvědice, které prožily krušné chvilky. V lednu roku 2001 je v Moravských Budějovicích zanechali zaměstnanci jednoho ruského cirkusu. Dvanáctiletá Marta a čtyřletá Míša zůstaly bez potravy, bez pána a zdánlivě bez naděje. Pomocnou ruku podalo Kladno a medvědice se spokojeně probíhají ve velkém výběhu. A sem tam předvedou i nějaký ten kousek., který se naučily v cirkuse.
Vodní park Čabárna založil Vladimír Lážnovský na okraji Kladna, v městské části Švermov (směrem na Brandýsek). Otevřeno je celoročně, přístup volný, ale dobrovolným přispěvatelům se meze nekladou.
Většinu lokality tvoří mokřad, kdysi hodně zdevastovaný a v posledních letech obnovený v rámci Programu revitalizace říčních systémů. Tak vznikl přírodní park s botanickou expozicí vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů. Součástí dřevěného objektu uprostřed parku je několik terárií s hady a ještěry a studovna odborné literatury. V rámci hodin přírodopisu sem mohou zavítat školní výpravy, projít naučnou stezku a dozvědět se něco zajímavého například o vodním ptactvu.
(o Kladno) 9 F/l
Poloha: V rovinaté krajině Slánské tabule výrazný suk l km na S od obce Vinařice, 6 km na SSZ od Kladna.
Přístup: Kladno CD, místní BUS na Vinaříce, nebo MHD do Švermova a 2 km po silnici k SZ do Vinařic. V sev. části této obce od kapličky ulicí U rybníka na žl značku, po ní na sev. okraj vsi k trase naučné stezky. (Od boudy též vede přímá tvarová žl odbočka na jižní vyhlídkový předvrchol.) Okružní NS prochází býv. lomy, stoupá na kolu 413 a vrací se do obce. - Autem ke kapličce, zaparkování.
Zařízení: Na kótě 413 dřevěná zaměřovači pyramida, volný přístup.
Rozhled: Z holého vrcholku a z pyramidy kruhový výhled. Z jižního předvrcholu (na konci žl odbočky) hlubší výhled k J, orientační tabule.
S: 5 Slaný, 28 Hazmburk H 418, 38 Lovoš - chata 570, 40 Radobýl 399, 44 Varhošť R 639
SSV: 26 Říp 456
SV: 15 Velvary, 4,5 Knovíz a údolí Knovízského potoka
VSV: 2 Pchery, 18 Kralupy - Kaučuk
V: 6 Brandýsek, 3 Důl Teodor
VJV: 4,5 byv. důl Zápotocký
JV: 3 Švermov, 4,5 Dubí
JJV: 6 Kladno
J: l Vinařice
JJZ: 5,5 věžové domy Kladno-Rozdělov
JZ: 3-4 těžní věže podniku Důl Kladno, 15 lesy Lánské obory
ZJZ: 2,5 Svinařov
Z: 3,5 Smečno - zámek
ZSZ: 25 tabule Džbán
SZ: 4 Přelíc
SSZ: 42 Milešovka R 837
Zajímavosti: Zbytek třetihorního stratovulkánu, díky opuštěným lomům na svazích k S a Z romanticky členěný terén s geologickými zajímavostmi (lávové proudy, sopouchy, vrstvy sopečného tufu a strusky, sopečné pumy ap.); teplomilná rostlinná a živočišná společenstva. Přírodní památka.
Říká se, že co je malé, to je hezké. My můžeme přidat: a přehledné. To platí i o naší nejmenší a nejblíže hlavnímu městu ležící sopce -Vinařické hoře (413 m n. m.). Nijak se netyčí, jak to hory dělávají, nýbrž naopak jako by se schovávala za obcí Vinařice, která leží na jejím úpatí (5,5 km ssz. od středu Kladna) v geomorfologickém podcelku Kladenské tabule jako sz. součásti Pražské plošiny,
Na rozdíl od naprosté většiny našich hor sopečného původu představuje Vinařická hora pravou a nefalšovanou sopku, tzv. složenou sopku neboli stratovulkán, který skutečně vyvrhoval do vzduchu sopečný prach, popel a menší kaménky zvané lapilli, občas i vyléval žhavou lávu - roztavený nefelinit (hornina čedičového typu). Dalo se tak v mladších třetihorách, a to ve dvou fázích. Při té první se asi před 10 miliony lety otevřela hluboká puklina, která sahala do hloubky 700 metrů. Do ní postupem času napadaly bloky hornin, které v té době tvořily zdejší okolí. Po delší klidové fázi před 4 až 2 miliony let proběhla mladší sopečná fáze. Teprve při ní se střídala období výlevu láv s obdobími vyvrhování sopečného popela. Vznikl tak útvar, který se skládá jak z hutných lávových proudů, tak z vrstev sopečných tufů. Tyto horniny zde byly těženy v řadě lomů, a proto můžeme dnes v lomových stěnách velmi názorně vidět, jak složené sopky vypadají. To byl hlavní důvod, proč byla Vinařická hora v r. 1985 na ploše 24,5 ha vyhlášena chráněným územím, nyní jako přírodní památka. Zajímavá je ovšem také botanicky a zoologicky. Výslunné stráně hostí řadu vzácných druhů hlavně teplomilných a suchomilných rostlin, travinná společenstva s bělozářkou liliovitou, dále např. trličník brvitý, koniklec luční, štírovník růžkatý, aj. Zoologové objevili mezi mnoha druhy bezobratlých některé vzácné druhy mravenců. Bývalé ovocné sady na svazích bohužel pustnou a rychle zarůstají hlohem a růží šípkovou.
V r. 2000 zde byla obnovena pěkná naučná stezka, která nás provede chráněným územím s výstupem na vrchol. Odtud se naskýtá netušený rozhled na blízké Křivoklátsko, brdské Hřebeny a za jasného počasí na panorama Českého středohoří.
NS Vinařická hora začíná na sz. okraji Vinařic asi 200 m od kapličky, je přes 2 km dlouhá a má 10 zastávek s informačními panely, je okružní a končí v místě, odkud vychází. Její pohodlné projití vyžaduje kolem 2 h času.
Přístup: Od zast. busu ve Vinařicích ke kapličce, k rybníčku a ulicí U Rybníka dále k poslednímu stavení, kde je začátek naučné stezky, zčásti doprovázené žlutou turistickou značkou. Dále po trase NS.
(okres Kladno) 0,5 km jz. od obce Vinaříce u Kladna.
Majitel: ČMD a. s., Víta Nejedlého 1575, 272 61 Kladno. Správce a adresa: Skanzen dolu Mayrau, 273 07 VinařIce u Kladna, tel 0312/673067, 0312/674126, e-mail: hornicke.muzeum@okd.cz Otevřeno: 9.00-14.00 po-pá, 9.00-12,00 so-ne a sv. mimo 1. 1. a 24. 12. Dél. prohlídky: 2 hod. Vstupné (r. 2001): 25,- dospělí 20,- děti, stud. Informace a objednávky: viz adresa. Parkování: v areálu skanzenu.
Hornický skanzen důl Mayrau ve Vinařicích u Kladna je vybudován na jedné z nejvýznamnějších a nejpopulárnějších českých uhelných šachet. Ve dvou expozicích přibližuje podzemí dolu a jeho povrchové zázemí. Podzemí se nalézá v betonové chodbě, která slouží zároveň jako atomový kryt. V části zvané Dýmnice je cvičný prostor pro báňské záchranáře, prezentace staršího typu důlního díla, expozice báňské záchranné techniky se zaměřením na zdolávání důlních ohňů a expozice důlního měřictví a geodézie. V části zvané Homole je prezentováno zhruba 130 m důlního pracoviště s moderní mechanizovanou technikou 20. stol. s komplexně mechanizovaným stěnovým porubem, frontální zátinka, důlní doprava, přetlaková komora a další.
V povrchových objektech jsou těžní stroje a další ukázky důlní techniky (části výztuže, důlních strojů a zařízení). Budova Mayrau byla postavena r. 1875 a její těžní stroj vyroben r. 1905. Budova Robert je z r. 1884, s těžním strojem z r. 1932. Výstava ke 120 letům dolu Mayrau je doplněná studijními programy a videoprogramy.
V dokumentačním středisku jsou k dispozici videoprogramy a expozice modelů důlních děl, metod zkušebnictví v báňské praxi, důlního osvětlování a zkamenělin z karbonského souvrství. Ke studiu jsou listáře s množstvím dokumentů k dolu Mayrau a hornictví vůbec.
Přístup: z Vinařic nebo z Kladna (vlak, bus) měst. dopravou, nebo ze Slaného.
Okolí: PP Vinařická hora 3 km po žl. zn., Smečno (zámek, kostel) 9 km po žl. a modré zn., Kladno (radnice, kostely, muzeum).
Vyšlehly plameny na
černé kameny a v nich je miláček zavalený.
Stará hornická píseň