První zmínka o Družci se datuje r. 1320, kdy Zdislav z Dobré, královský zemský písař, obdržel Dobrou a Družec. Další písemné zmínky ze 14. století pocházejí z r.1352, kdy se fara v Družci spolu se Žilinou uvádí v seznamu odvedených desátků papežských a dále pak r. 1363, kdy Karel IV. ustanovil do Družce za faráře kněze Ondřeje.
Nejstarší památkou a dominantou obce je původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z 1. poloviny 14. století.Ten byl spolu s obcí ve třicetileté válce Švédy vypálen. Do nynější barokní podoby jej dala v letech 1688-90 přestavět smečenská vrchnost. (V roce 1998 byla opravena střecha a kostel byl vymalován.V současné době je v rekonstrukci hlavní oltář.)
Ve 14. století patřila větší část Družce ke Křivoklátu, čeští králové tu vykonávali podací právo. Patrně v této době se stal zdejší chrám poutním místem a obec farní vsí pro široké okolí. Ve výklenku hlavního oltáře ze 17. století se nachází nejcennější památka kostela, pověstmi opředená gotická soška Panny Marie s Ježíškem z doby kolem r. 1400 (nyní kopie). K zázračné sošce se každý rok konávaly poutě a procesí. Zázračná byla podle pověsti také studánka pod kostelem, jejíž voda uzdravovala. Ve věži kostela vyzvání zvon slitý v r.1484 kovářem Hanušem v Praze.
Kostel obklopoval farní hřbitov, kam své mrtvé ukládaly téměř všechny okolní obce. Dnes ze zrušeného hřbitova zůstala jen část. Je zde k vidění barokní kamenný náhrobník z r. 1721 ve tvaru srdce i další zajímavé náhrobky z 19. století.(V současné době je opravena hřbitovní kamenná obvodová zeď a vchod zdobí pěkná nová kovaná branka.) Severně od kostela stojí kamenný mariánský sloup, který postavil r. 1674 Jiří Gran z Dokes a který je dokladem tehdejšího rozvinutého kamenického řemesla v kraji.
Několik metrů jižně od věže kostela stojí při hřbitovní zdi pískovcový kámen velikosti lidské postavy zvaný "Zkamenělec".Podle pověsti jde o rouhače a křivopřísežníka proti Panně Marii, podle jiných pramenů jde o menhir - údajně keltskou památku.
Obec a její okolí bylo r. 1788 ozdobeno čtyřmi sochami svatých zakoupenými z kláštera na Bílé Hoře. Zachovala se z nich pouze jediná,socha sv. Petra z Alkantary, stojící u nového hřbitova při silnici k Doksům.(V r. 2001 restaurována bohužel jen jako torzo.) Na návsi u pomníku padlých v 1. světové válce stojí socha Ježíše Krista z r. 1914. Pomník padlých byl vybudován r. 1923. Místní obec baráčníků "Veselov" nechala v květnu r.1938 do pomníku vsadit bustu T.G.Masaryka. Ta byla 5 let v době německé okupace a 40 let v době komunistického režimu ukryta, a tak zachráněna před zničením. Znovu byla odhalena v březnu r. 1990 hercem Národního divadla Josefem Kemrem, který v mládí se svými rodiči v Družci několikrát pobýval na letním bytě.
Uprostřed obce se na skalnatém výběžku nad mostem přes Kačák tyčí tři kovové kříže. Toto místo zvané "Družecká kalvárie" připomíná oběti hrozného moru, který obec postihl počátkem 19. století.
Historické jádro osídlení tvoří bývalé zemědělské usedlosti kolem rozlehlé obdélníkové návsi a kostela. Postupně přibývala obydlí řemeslníků a domkářů. Do r.1800 stálo 56 domů jen na pravém břehu Kačáku. V r. 1900 se jejich počet zvýšil na 112. S rozvojem dolů a hutí na Kladensku v 19. století docházelo k přílivu obyvatel do regionu. Nyní má obec 300 domů, v nichž žije na 800 obyvatel.
V sousedství kostela stojí budova školy z roku 1845. Nynější podobu jí dala přestavba z r. 1949. První škola, asi z r. 1690, stála na místě nedaleké fary. Na přelomu 19. a 20. století v družecké škole působil pozdější světově uznávaný pedagog František Bakule, jehož busta od sochaře Václava Blažka je od r. 1967 umístěna v parku před školou.(Bakulovi zpěváčci.)
V šedesátých letech 20. století trávila v Družci chvíle odpočinku národní umělkyně profesorka Ludvika Smrčková, naše přední výtvarnice v oboru užitkového skla. Obřadní síň obecního úřadu zdobí několik jejích obrazů.
Družec býval již před 2.svět. válkou výletním místem zejména pro obyvatele Kladna. Přispívala k tomu kromě krásné přírody a příjemné polohy také tři umělá koupaliště v té době vybudovaná. Dnes již veřejnosti neslouží ani jediné. Zato v katastru obce vyrostlo na 200 rekreačních chat.
Na severovýchodním okraji obce se nalézá malé chráněné území s výskytem koniklece lučního načernalého (Pulsatilla pratensis nigricans), vyhlášené r.1969.
Památky
Kostel Nanebevzetí Panny Marie a starý hřbitov - kulturní památka č.487 (zapsán ŠKK ONV 26.2.1964).
Náhrobky na starém hřbitově - nejstarší je kamenný náhrobek ve tvaru srdce z roku 1721, ostatní náhrobky jsou z 19. století.
Gotická soška Panny Marie z roku 1400 - největší památnost družeckého kostela (v současné době uložená v depozitáři).
Kostelní zvon z roku 1484.
Kamenný mariánský sloup - severně od kostela z roku 1674.
"Zkamenělec" - menhir - jižně od kostela
Socha sv. Petra z Alkantary - při sinici k Doksům
Socha Ježíše Krista z roku 1914 na návsi.
Pomník padlých z 1. svět. války z roku 1923 s bustou T.G. Masaryka z roku 1938.
Družecká kalvárie - tři železné kříže na skalnatém výběžku nad mostem přes Kačák - připomíná oběti moru v 19. stol.
Přírodní památka - naleziště koniklece lučního načernalého na Veselově.
Barokní státní zámek
Na příkaz císaře Rudolfa II. byla původní dřevěná tvrz v Lánech přestavěna na důstojný lovecký zámek pro císařskou rodinu. V roce 1652 byla stavba důkladně opravena a v rozích zabezpečena opěrnými pilíři. V roce 1732 byl zámek Valdštejnem znovu opraven a bylo přistavěno první patro. Do poloviny 18.století nebyl zámek obýván. V letech 1748 - 1750 prošla budova dalšími opravami a byl postaven kostel. Druhé patro se k zámku přistavělo v letech 1821 - 25. Do té doby střechu kryla pouze šindelová krytina a vchod do zámku byl ze severní strany. V roce 1849 byly zasypány valy kolem budovy. Roku 1903 bylo přistavěno podkroví a tři přilbovité kopule, na jižní straně portál až po střechu s hlavním vchodem. Podjezd s balkónem u portálu byl přistavěn až v roce 1921.
V roce 1785 byl založen lánský park. Růže a okrasné dřeviny byly dodány z věhlasného vévodského parku ve Wörlitz v Desavsku a mnoho cizokrajných konifer z Rottenhausu u Chomutova. Po roce 1873 vykoupil Fürstenberk čtyři hospodářství poblíž vstupní brány a na tomto místě nechal zřídit skleník pro cizokrajné rostliny a zelinářskou zahradu.
Jako první prezident Československé republiky bydlel v lánském zámku T.G.Masaryk. V Lánech je také pohřben společně se svou manželkou Charlottou, synem Janem a dcerou Alicí. Bydlel zde i prezident Edvard Beneš před rokem 1938 i po návratu z exilu. V době okupace zde také pobýval tzv. státní prezident Emil Hácha. Po roce 1948 zde občas bydleli prezidenti Klement Gottwald, Antonín Zápotocký a Antonín Novotný. Chvíle odpočinku zde trávili i další prezidenti - Ludvík Svoboda a Gustáv Husák.
Lánská obora
Historicky doložený zájem českých panovníků o Lány se váže k 16.století. Císař Rudolf II.nechal přestavět lánskou tvrz v lovecký zámeček a i další panovníci tam pak často zajížděli. Nevýhodná byla skutečnost, že revír nebyl ohrazen a zvěř přecházela do smečenského revíru. I další majitelé panství se potýkali s úbytkem zvěře a pytláctvím. Hrabě Valdštejn nechal v roce 1713 oplotit všechny revíry v severním oblasti Křivoklátského panství. V té době to byla největší obora v zemi. V roce 1812 bylo rozhodnuto, že se dosavadní velká obora rozdělí na dvě menší. Vznikla tak Lánská obora s revíry Lány a Ploskov pro zvěř vysokou a Řevničovská obora pro zvěř černou. Revíry Novodomský, Hanský a část Luženského byly určeny pro nerušenou lesní kulturu a v těchto revírech bylo množství zvěře zredukováno na únosnou míru.
Dřevěné ploty obory přestaly plnit svůj účel a bylo přikročeno ke stavbě kamenné zdi z opuky na severní hranici obory od Pusté Dobré až k dnešní luženské lesní správě a pile. Stavba zdi trvala deset let, vysoká byla 2 metry a dlouhá 27 km. V Lánské oboře bylo chováno 500 - 600 kusů vysoké zvěře, z nichž mělo být ročně odstřeleno 30 - 40 jelenů a stejný počet starých laní. Život v oboře se řídil honebním řádem z 5.září 1817.
V lánské oboře je řada pamětihodných míst. Jsou zde dosud patrné rozvaliny hradu Jivna, který dal postavit panovník Václav I. O "Zajícově dubu" píše Alois Jirásek v díle Mezi proudy a situuje do těchto míst i divadelní hru Kolébka. Na Červené mýti je tzv. Dohodový dub. Pod ním sjednal prezident T.G.Masaryk s jugoslávským králem Malou dohodu. Na křižovatce cest k Červené mýti a na Klíčavu býval tzv.Masarykův kámen na památku toho, že touto cestou prezident Masaryk rád jezdil na koni a později kočárem. V lánské oboře se ještě nacházejí zbytky koněspřežné dráhy z Dejvic do Lán.
Otevřeno: 10. dubna - říjen: St, Čt 14 - 18 h, So, Ne, svátky 10 - 18 h
Vstupné: plné 10,- Kč, snížené 5,- Kč
Poloha: Pozůstatky koněspřežní dráhy se dochovaly v úseku Rynholec-Lány-Pilská hájovna. Nejzachovalejší je úsek na levém břehu potoka Klíčava směrem k Pilské hájovně.
Přístup: Po silnici Č. 236 z Lán na Křivoklát.
V pořadí druhá česká koněspřežka měla vést z Prahy do Plzně, ale nebyla nikdy dokončena. Její stavba byla zahájena v r. 1827. R. 1830 byl dokončen úsek z Prahy do Lán přes Pletený Újezd a Rozdělov. Na další výstavbu se již nedostávalo prostředků, navíc vzrůstaly pochybnosti o smyslu a rentabilitě tak náročného projektu. V r. 1836 byla trať protažena z Lán k Pilské hájovně na Křivoklátsku a využívala se k dopravě dřeva.
R. 1855 koupila koňskou železnici Společnost Buštěhradské dráhy, jejímž hlavním cílem byl odvoz uhlí z revírů u Kladna. Zatímco koněspřežní dráha z Rynholce přes Lány k Pilské hájovně byla zachována (jezdilo se po ní až do r. 1873), ostatní části tratě byly upraveny pro provoz parních lokomotiv. Dráha byla také rozšířena o spojení mezi Kladnem a Kralupy nad Vltavou a v r. 1871 byla trať prodloužena přes Žatec do Chomutova. V r. 1923 byla dráha od společnosti vykoupena a stala se součástí Československých státních drah.
Nejzajímavější pozůstatky druhé nejstarší evropské dráhy dnes naleznete v křivoklátských lesích mezi Pilským rybníkem, hájovnou Brejl a Lány. Jde především o zbytky částí bývalých náspů, zajímavé tunelové průkopy a rozličně tvarované mostky.
13 km jv. od Rakovníka
Adresa: 270 23 Křivoklát, tel.: 313 558 440, 313 558 120 pokladna, 313 558 440, 602 289 729. Majitel: ČR. Správce: Národní památkový ústav středních Čech se sídlem v Praze. Otevřeno: III. So-Ne 9-15, IV. a X. Út-Ne 9-15, V. a IX. Út-Ne 9-16, VI. Út-Ne 9-17, VII. a VIII. Po-Ne 9-17, XI.-XII. So+Ne 9-15. Polední přestávka 12-13. Zavírací hodina je Časem vstupu poslední prohlídky. Zavřeno: Kromě prázdnin v Po (v případě svátku v Po, zavřeno v Út). Leden-únor. Délka prohlídky - 1. okruh - interiérový: 70 min, 2. okruh - vyhlídkový: 40 min. Informace a rezervace prohlídek: tel./fax: 313 558 120. Zvláštní nabídka: svatební obřady v hradní kapli, řemeslnické trhy na nádvoří, výstavy, kulturní akce. Stravování: občerstvení na hradním nádvoří, restaurace ve městě. Parkování: placené parkoviště 500 m od hradu.
Expozice: l. okruh - Stavební vývoj hradu do 17. stol., sochařství a deskové malby pozdní gotiky, Fürstenberská rodová obrazárna, knihovna, vězení, pozdně gotická hradní kaple z konce 15. stol.
2. okruh - Velká věž s výhledem, expozice lovectví, hradební ochozy.
Data a zajímavosti z
historie:
Hrad Křivoklát býval často místem nuceného pobytu politických soků. Na místě dřevěného loveckého hrádku začal asi r. 1240 zděný hrad stavět král Václav I. V práci pokračoval Přemysl Otakar II. stavbou patrového paláce s kaplí a velké válcové věže. Průjezdem paláce členěného raně gotickými arkádami a patřícího k nejkrásnějším útvarům českého gotického umění, se vchází do vnitřního dvora, z něhož lze přehlédnout organicky srostlý celek hradu. Rušný život hradu, zmrazený smrtí Přemysla Otakara II., ožil až za Václava IV. Hradní síně naplnilo veselí po zdařilých lovech, disputace i diplomatická jednání. Byla provedena řada úprav, např. postavena věž nazvaná Prochoditá.
Významná přestavba byla provedena až za Vladislava Jagellonského a jeho nástupce Ludvíka v l. 1493-1522. Habsburkové proměnili hrad ve státní vězení. Od pol. 16. stol., kdy v něm byl vězněn první biskup jednoty bratrské Jan Augusta a jeho tajemník Jakub Bílek, ztrácel hrad na významu. Oba vězni byli propuštěni na svobodu zásluhou Filipíny Welserové, která tehdy s arciknížetem Ferdinandem na hradě žila. Ve věži zvané Huderka věznil císař Rudolf II. vyzvědače, "alchymistu" E. Kellyho. V polovině 17. stol. přešel hrad z majetku České koruny a byl postupně dáván do zástavy Schwarzenberkům, prodán Valdštejnům a Fürstenberkům.
Romantismus zájem o hrad vzkřísil. Z podnětu J. E. Vocela začaly restaurátorské práce pod vedením architekta Mockera, Hilberta a dalších.
Autentická podoba královského a rytířského sálu je vhodným prostředím pro instalaci pozdně gotické a renesanční deskové malby z let 1450-1550. Z řady dalších exponátů poutá pozornost především pozdně gotický oltář v kapli.
Okolí: Síť značených cest do CHKO Křivoklátsko v povodí Berounky. Přírodní rezervace a naučná stezka Brdatka. Luh u Bránova - přívoz přes řeku a pamětní síň spisovatele Oty Pavla (6 km jz.).
"Pane, "
našeptávali Janu Lucemburskému pomlouvači a lstiví lháři, " mraky nad
tebou se stahují a brzy udeří blesk. Syn Karel, kterého jsi ustanovil za sebe
správcem, strhl za tvé nepřítomnosti na sebe příliš velkou moc. V celém
království má oddané spojence, kteří mu věří, protože jeho matka byla
Přemyslovna a v jeho žilách koluje krev starého českého královského rodu. Ty
však, pane, jsi pro ně cizinec." Král dopřál našeptávačům sluchu, zbavil
Karla správy země a veškeré moci. K pobytu mu přikázal hrad Křivoklát.
První písemná zpráva z roku 1110 (pravděpodobně dřevěný lovecký hrad českých knížat). Ve 13. století časté pobyty Václava I. a Přemysla Otakara II., přestavba na gotický kamenný hrad (válcová věž 42 m vysoká a palác s kaplí). Nejútlejší dětství zde prožíval Karel IV. (v letech 1319 - 1323), jako lovecký hrad byl s oblibou využíván Václavem IV. (postavena Prochoditá věž). Význačná přestavba za Vladislava Jagellonského - reprezentativní Velký sál a kaple. Za Habsburků sloužil jako státní vězení, v letech 1547 - 1563 či 1546 -1547 zde vězněn první biskup jednoty bratrské Jan Augusta a jeho pomocník Jan Bílek. V roce 1643 hrad vyhořel a po opravě ztratil někdejší výstavnost, byl jen správním centrem panství. V roce 1658 zastaven Schwarzenberkům, pak prodán Valdštejnům (1685 - 1733) a sňatkem přešel do držení Fürstenberků. Vyhledávaný cíl romantických malířů spisovatelů.
Koncem 19. a počátkem 20. století rekonstrukce hradu (J. Mocker, K. Hilbert). Roku 1897 zřízeno v hradní věži muzeum. V roce 1929 hrad převzat státem. Křivoklát je dějištěm Jiráskova románu Mezi proudy. V siluetě hradu se výrazně uplatňuje válcová Velká běž (výška 42 m, průměr 12 m) a hranolová tzv. Prochoditá věž. Mezi nimi je trojkřídlý hradní palác s kaplí uzavírající nádvoří. Na Dolním nádvoří hejtmanský dům, studna s rumpálem, železná kašna a pokladna, odkud začínají prohlídky. Prostoru dominuje průčelí hradního paláce s pozdně gotickými obdélníkovými okny a arkýřem. Do vnitřního hradu vede průjezd s raně gotick. sediliemi. Z nádvoří vnitřního hradu vstup do tzv. Augustova a Bílkova vězení (mučící nástroje), do Velké věže (bývalá hladomorna) a expozice o historii hradu. Přes terasy (vyhlídky) vstup do severního (tzv. královnina) křídla hradu s muzejní expozicí a s fürstenberskou knihovnou (27 000 svazků). Největší prostorou hradu je tzv. královský či velký sál (původně ze 13. století, přestavěn v 15. století) s hvězdovou klenbou a pozůstatky fresek, druhý nejrozsáhlejší gotický sál po Vladislavském sále v Praze. Vedle rytířský sál, expozice zbraní apod. Pozdně gotická hradní kaple se síťovou klenbou, plastikami apoštolů, sediliemi a zejména s křídlovým oltářem (cenná řezbářská práce Korunování Panny Marie, bohatá síť fiál s baldachýny).