PR Čertova Skála

Asi 8 km jz. od Křivoklátu zasahuje do údolí Berounky impozantní skalní útes označovaný jako Čertova skála. O jejím vzniku se vypráví tato pověst: V nedaleké Kouřimecké rybárně (známé z povídek Oty Pavla) žil rybář, který měl krásnou dceru. Slíbil ji čertovi, jestliže postaví do rána dříve než kohout zakokrhá most přes Berounku. Rybář pozoroval čertovu práci z protějšího Čertova luhu a když viděl, že práce rychle pokračuje a čert už postavil předpolí a dva pilíře, dostal strach. Běžel tedy pro lucernu a postavil ji do kurníku. Kohout zakokrhal, čert zmizel, ale dodnes tu zbyl rozestavěný "most".

Skutečnost je přece jen prozaičtější, ale přesto zajímavá. Území patří geologicky do oblasti Barrandienu, geograficky leží na rozhraní Křivoklátské vrchoviny a Plaské pahorkatiny. V dobách horotvorných pochodů vznikaly rozsáhlé poruchy ve svrchních vrstvách zemské kůry a těmito jizvami vytékala na zemský povrch sopečná láva. Ve svrchním proterozoiku (asi před 600 mil. let) se zde rozlévalo moře a docházelo k podmořským výlevům žhavé lávy. Při styku s mořskou vodou se lávový proud rozpadal do kulovitých či polštářovitých útvarů. Vznikaly tzv. polštářové lávy. Prostory mezi jednotlivými "polštáři" byly vyplněny vulkanickým sklem, popř. tufitickým materiálem. Z petrografického hlediska jde o horninu čedičového typu - spilit, která je mnohem odolnější vůči zvětrávání než okolní stejně staré břidlice a droby. Ty byly selektivní erozí později rozrušeny a odneseny. A tak se dnes nad Berounkou tyčí nejmohutnější přirozený výchoz spilitových polštářových láv v celém Českém masivu. Matečná hornina hostí řadu chráněných a ohrožených teplomilných druhů rostlin, jako jsou např. hvězdnice chlumní, kavyl Ivanův či tařice skalní. Byly zde také zaznamenány velmi vzácné druhy hub, jako např. hvězdovka Pouzarova. Na skále pravidelně hnízdí i naše největší sova - výr velký.

Přírodovědně cenná lokalita byla vyhlášena k ochraně v r. 1949, nyní v kategorii přírodní rezervace na ploše 2,3 ha.

Přístup: 1. Z Křivoklátu do Týřovic a Skryjí vede údolím Berounky silnice přímo kolem úpatí Čertovy skály. Nejkratší přístup je autem z 3,5 km vzdálených Týřovic. - 2. Pešky od žel. stan. Roztoky u Křivoklátu (trať 174) k mostu a dále po červeně značené tur. trase směr Nezabudice (5,5 km)-hájovna Křiviště (3,5 km)-vrchol Čertovy skály s vyhlídkou (1,5 km), celkem 10,5 km.

 

KRAKOVEC

(okres Rakovník) 14 km jz. od Rakovníka

Adresa: 270 35 Petrovice, tel. 0313/558 120. Majitel: ČR, Památkový ústav středních Čech. Otevřeno: IV. So, Ne 9-16, V., VI., IX. So, Ne 9-17, VII. a VIII. Út-Ne 9-17, polední přestávka 12-12.30. Prohlídku lze dohodnout i mimo návštěvní dobu. Zavřeno: Po, v případě svátku v Po, zavřeno v Út. Délka prohlídky: 30 min. Vstupné. Rezervace: Václav Krejza, Krakovec 20, Hrad Křivoklát, tel. 0313/558120, 558440. Příležitostné akce: Kulturní program okolo svátku Mistra Jana Husa (6. 7.).

Data a zajímavosti z historie:

Hrad si dal postavit zeman Jíra z Roztok. Odměnou za věrné služby královskému rodu se mu na dvoře Václava IV. dostalo vysokého postavení a významných funkcí. Jako královský lovčí a vedoucí královské stavební huti si dovedl v oblíbeném kraji najít vhodné místo pro stavbu sídla, umožňujícího pohodlný panský život. Zvolil pro stavbu trojúhelníkový prostor ostrohu nad dvěma potoky, Krakovským a Šípským. Místo, ze tří stran těžko přístupné, bylo základnou spojeno s předpolím, které dal od staveniště oddělit příkopem. V letech 1382-84 tu vzniklo proporcemi vyvážené a účelu přiměřené dílo, charakteristické pro dvorskou huť.

Na severní, nepřístupnější straně chránilo hrad malé předhradí.

Vstupovalo se do něj branou za padacím mostem nad příkopem, vylámaným do skály. Předhradí oddělovala od vnitřního hradu zeď, zabezpečená navíc mohutnou půlválcovou věží. Nakoso k ní přiléhalo mezibraní, které se druhou bránou otvíralo do nádvoří.

Nepravidelný obdélník nádvoří svíraly ze tří stran budovy; v podstatě jedna dvoupatrová stavba. Uzavřenému prostoru dodávaly intimitu dřevěné pavlače vysunuté na konzolách. Z pavlačí, přístupných přímo z nádvoří dřevěnými schody, se vstupovalo do sálů krytých trámovými stropy. To zdůrazňovalo význam nádvoří pro společenský život hradu. Obě patra paláce spojovaly uvnitř točité schody. Velký počet obytných místností (26 v patrech, 8 v sklepní části), uzavřenost nádvoří, neexistence věží, které patřily k siluetám tehdejších hradů a vyjadřovaly jejich pevnostní charakter, vtažení kaple do hradní budovy - všechny tyto prvky zdůrazňovaly obytnou funkci jako hlavní. Kaple vystupovala z palácové zdi arkýřovitě vysunutým presbyteriem. (Obdobu tohoto prvku vidíme na Karolinu, Staroměstské radnici a na Vlašském dvoře v Kutné Hoře.)

Na pozvání královského komořího Jindřicha Lefla z Lažan, jemuž Jíra z Roztok r. 1410 Krakovec prodal, pobýval od června do října 1414 na hradě Jan Hus.

V roce 1548 převzali panství Lobkovicové. Budovy hradu byly obohaceny o renesanční štíty, uvnitř proběhly nezbytné úpravy. Ale za třicetileté války byl objekt vyrabován a částečně pobořen. Při opravách, které zabraly mnoho let koncem 17. a začátkem 18. věku, dostal hrad červenou keramickou krytinu. Podle ní se pak ujal název Červený zámek. Toto pojmenování se užívalo i pro ves pod ním. Původní jméno Krakovec bylo obci i hradu vráceno roku 1920. Zabezpečovací práce uchovávají zříceninu v přístupném stavu.

Přístup: Všesulov, CD, 5 km po žluté. Rakovník, CD, bus, 14,5 km po červené. Autem do bezprostřední blízkosti hradu.

Okolí: CHKO Křivoklátsko. Výlet Šípským údolím do Jesenice (ČD) po žluté značce, přes Všesulov (ČD); celkem 18,5 km. Zdatnější mohou pokračovat do Petrohradu (ČD), celkem 25 km. Z Rakovníka vede ke Krakovci červená značka - 15,5 km.

Králův oblíbenec a královský komoří Jindřich Lefl z Lažan byl velkým příznivcem reformního hnutí. A tak pozval na Krakovec svého přítele, univerzitního mistra Jana Husa. Právě odtud se 11. října 1414 vydal Hus na osudnou cestu do Kostnice. Už když odjížděl, věděl, že se nevrátí, i přesto že měl od papežského inkvizitora potvrzení, že není kacíř, a ochranný glejt mu slíbil i císař Zikmund. Husův hostitel zemřel o šest let později po bitvě u Vyšehradu, kde v Zikmundově vojsku bojoval s tábority. Byl těžce zraněn, umíral, ale svou víru nezradil. Poslední svátost přijal způsobem podobojí

 

Angerbach u Kožlan

zaniklý raně gotický hrad

Poloha: na ostrožně nad soutokem Hradeckého a Jaselského potoka (okr. Plzeň - sever) Otevřeno: vstup volný

Doprava: bus 2 km (Kožlany, u školy), odtud po silnici směrem na Čistou až k mostu přes potok, zde kolem plotu tenisových kurtů nahoru na ostrožnu; parkoviště 200 metrů (u tenisových kurtů)

Přehled dějin

I přes své nevýrazné zbytky má Angerbach v dějinách českého hradního stavitelství své nezastupitelné místo. Postaven byl někdy kolem poloviny 13. století a jeho existence nepřesáhla horizont následujících sta let. Jeho jméno je shodné s německým názvem hradu Týřova, k jehož zboží také náležel. U takovýchto hradních dvojic bylo obvyklé, že se v písemných pramenech objevuje pouze větší z nich, proto nepřekvapuje, že o Angerbachu nemáme za celou dobu jeho existence žádné zmínky.

Popis

Dvoudílný bezvěžový hrad přechodného typu odděloval od ostrožny široký příkop, před nímž byl vyhozen val. Za příkopem byla přední zhruba obdélná část hradu opevněná pouze roubenou stěnou. Hlavní stavbu zde představovala do skály zasekaná zemnice se stěnami tvořenými zídkou z kamenů kladených nasucho.

Zadní část hradu odděloval opět příkop překlenutý dřevěným mostem. Čelo i boky zadní části tvořil val s čelem z kamenné plenty kladené nasucho bez malty. Zadní stranu zaujímal palác z hrázděného zdiva s výplní z břidlice. Zadní strana budovy tvořila součást obvodového opevnění. Jediná další budova byla zřejmě zemnice na severní straně. Opyš za palácem přetínaly dva příkopy.

 

Kožlany

Rodiště prezidenta E. Beneše, tradice keramické výroby, muzeum, rekreační rybník.

 

Hubenov

Barokní hospodářský dvůr plaského kláštera vystavěný před polovinou 18. století patrně podle projektu J. B. Santiniho. V současné době je v areálu umístěn hřebčín.

 

Kralovice

Bývalé okresní město, renesanční kostel sv. Petra a Pavla, významná stavební památka z konce 16. století.

 

KRALOVICE - MARIÁNSKÝ TÝNEC

(někdy uváděn jako Mariánská Týnice)

bývalé proboštství plaských cisterciáků u poutního kostela Zvěstování P. Marii

Poloha - Plzeňský kraj; okres Plzeň-sever, příjezd z Prahy po rychlostní komunikaci E48 do Nového Strašecí, zde odbočit na silnici č. 237 do Rakovníka a dále po silnici č. 229 do Kralovic, odtud po místní komunikaci do Mariánského Týnce; z Plzně nebo Žatce po silnici č. 27 do Kralovic a odtud po místní komunikaci do Mariánského Týnce.

 

Expozice - V historických prostorách proboštství je umístěna muzejní expozice představující historický vývoj severního Plzeňska (národopis, archeologie, umění, cechy, historie regionu do r. 1945, sbírka umělecké a užitkové litiny z 19. stol. V kostele je pamětní síň sochařky Marie Uchytilové, památník lidické tragédie. Zajímavost - Unikátní sbírka litinových kamen.

Praktické informace - Mapa KČT 30, C5. Otevřeno: I -.III., XI.-XII. Po-Pá 9-15 h, IV., X. Út-Ne 9-17 h, V.-IX. Út-Ne 9-18 h. Délka prohlídky: 60 min., platí se vstupné, příležitostně se tu konají výstavy obrazů, koncerty a svatby. Kontakt: Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici, Kralovice 331 41 tel.: 373 396 410, 373 397 393, fax: 373 396 410.

Historický vývoj - Mariánský Týnec se dostal do majetku plaského kláštera díky odkazu Romana z Týnce v r. 1230. Původně v blízkosti dnešního kostela stávala kaple se soškou Zvěstování P. Marii (P. Maria a Archanděl Gabriel), doložená již k r. 1186. Úcta k této sošce velmi rostla a její význam zesílil hlavně za reformace, kdy se zde konaly katolické bohoslužby. Po porážce stavovského povstání byla kaple rozšířena na malý kostelík (někdy po r. 1640). O jeho zvětšení se zasloužil plaský opat Ondřej Troyer (vládl 1681-99), který kolem něj nechal v r. 1692 vybudovat i ambity se šesti zpovědnicemi. Navíc byla při západní straně postavena budova pro duchovenstvo. R. 1699 povýšil již zmíněný opat toto místo na proboštství.

Současný barokní poutní komplex s proboštstvím vznikl zásluhou plaského opata Eugena Tyttla (1699-1738) asi padesát kroků od starého kostelíka. Proboštství zajišťovalo duchovní správu poutního místa, ale současně sloužilo i jako dům pro přestárlé cisterciáky kláštera v Plasech. Základní kámen k nové stavbě byl položen na začátku července r. 1711. Architektem byl J. B. Santini. Stavba kostela pokračovala pro nedostatek finančních prostředků velmi pomalu až do r. 1751 a stavba proboštství se protáhla až do r. 1764. Uctívaná socha byla do nového kostela slavnostně přenesena až 17.7.1777.

Za reforem Josefa II. byl zrušen r. 1785 plaský klášter a spolu s ním i proboštství. Vnitřní zařízení kostela bylo rozvezeno. Uctívaná soška do Kralovic, kazatelna, varhany a zvony do Žebráku, mramorový oltář od pražského kameníka J. Lauermanna do děkanského kostela v Příbrami. Panství zakoupili v dražbě r. 1826 Metternichové. Říká se, že nechali vytrhat dlažbu a ze střešního plechu z kupole vyrobit pivovarské kotle do Plas. Ambit prý sloužil panským úředníkům jako kolny, refektář jako sýpka a přízemí proboštství bylo přeměněno na chlévy. Stavba chátrala a není se co divit, že r. 1920 došlo ke zřícení klenby kostela. V r. 1936 vznikla Jednota pro záchranu Mariánské Týnice. Do záchranných prací však zasáhla válka a posléze i události února 1948. Po r. 1955 začaly maléry, které s přestávkami pokračovaly do r. 1989, kdy byly interiéry kostela zpřístupněny.

Klášterní areál nebyl nikdy dostavěn ve svém plánovaném rozsahu, kdy se měly k centrálně pojatému kostelu připojovat trojkřídlé ambity, uzavírající čtvercové dvory. Neorientovaný kostel má dispozici řeckého kříže, nároží zjemňují okosené hrany. Ambit je vyzdoben freskami F. J. Luxe z let 1753-54 a doplněn v rozích šestibokými kaplemi s freskovou výzdobou připisovanou J. Kramolínovi. Nejvýznamnějším prostorem proboštství je refektář zdobený nástropní freskou datovanou do r. 1768, kde je zobrazen Roman i Týnce odevzdávající Týnec plaským cisterciákům, dále pak mniši stolující s P. Marií a na stěnách oválné portréty opatů a pohledy na plasy a Mariánský Týnec.

Okolí - Cisterciácký klášter v Plasech založený knížetem Vladislavem II. a jeho manželkou Gertrudou v r. 1144, jehož dnešní podoba konventu pochází od architektů K. L Dientzenhofera a J. B. Santiniho.