Je nazývané též Mladotické, leží
v již. části Rakovnické pahorkatiny, asi
Bylo to ve dnech 25.-28. května 1872, kdy po vydatných přívalových
deštích došlo ke katastrofě. Ze strmého záp. svahu Potvorovského kopce (
Tento geomorfologický jev, tak typický pro geologicky mladá
pohoří alpského a karpatského typu, je ve starém a stabilizovaném Českém masivu
opravdovou vzácností. Proto je od roku 1975 chráněn, nyní jako PP Qdlezelské
jezero o ploše
Přístup: 1. Od
žel. zast. Potvorov (trať 160) podél Mladotického potoka
Žihle je poprvé uváděna v písemných pramenech r. 1227 a záhy je zmiňována jako město. Opětovně získala městská práva v roce 1559 a zároveň městský znak - v červeném poli stříbrná věž s padající mříží, z oken a vrchní části věže vyšlehují plameny.
Významnou stavbou býval renesanční zámek z r. 1555, původně dvoupatrový, dnes již pouhé torzo. Barokní kostel sv. Václava byl podle projektu F. M. Kaňky vybudován v létech 1718-1730, sousední fara pochází z let 1690-91.
Hřbitovní kostel sv. Filipa a Jakuba je rovněž barokní stavbou, upravenou v 19. století. V jeho sousedství se nalézá pietní místo s hrobem obětí pochodu smrti z konce 2. světové války.
Obrovité žulové balvany (terminologicky správně bloky) náhle se zvedající na plochém povrchu při vých. okraji starobného reliéfu Rabštejnské pahorkatiny, 1,5-1,8 km sz. od kostela v Žihli (38 km sev. od Plzně). Představují odolná jádra hrubozrnné žuly, která se ocitla na povrchu po odnesení někdejší zvětralinové pokrývky od doby mladších třetihor, a to díky své poloze při okrajovém svahu ke sníženině Žihelské brázdy. Hlubinná vyvřelina tiské žuly patří k nejstarším tohoto typu u nás, neboť vznikla zřejmě již ve starohorách, tj. před více než 550 mil. let.
Jižnější míčovitý blok Dědek s úctyhodnými rozměry 9 x 8 m a výškou 6 m má při objemu 350 m3 hmotnost téměř 1000 t. Za zmínku stojí, že obsahuje celkem 13 t železa, 34 t draslíku a 711 hliníku. Asi o 300 m severnější Bába s dnešními rozměry 13 x 10 m a výškou 6 m byla původně podstatně větší, neboť zhruba polovinu její hmoty rozebrali asi před 80 lety kameníci. Její někdejší hmotnost lze odhadnout přibližně na 2500 tun.
V okolí obou bloků se nachází řada menších žulových balvanů se stopami po odlámání částí hmoty pro stavební aj. účely. Toto území se vyznačuje četnými pozoruhodnými tvary zvětrávání žuly - lze tu pozorovat mj. osamocená skaliska, stěny mrazových srubů, viklany, hřiby, žokovité i kulovité balvany (např. v okolí Sklárny). Souvisle zalesněné území s rašeliništi a zajímavými skalními útvary je turisticky velice vděčné prostředí.
Bába a Dědek, pokládané za největší přírodní monolity tohoto typu u nás, jsou proto již od r. 1933 chráněny, a to původně jako geologická rezervace na ploše 320 m2, od r. 1994 jako PP U báby - U lomu. Jsou situovány při vých. okraji Přírodního parku Horní Střela.
Přístup: Od žel. stan. v Žihli (trať č. 160) po žlutě značené stezce k Dědkovi 1,5 km, k Bábě 1,8 km.
bývalý konvent
servitů (původně obutých karmelitánů) u p. Marie Sedmibolestné
Poloha - Plzeňský
kraj; okres Plzeň-sever, příjezd z Prahy po rychlostní komunikací E48 do Nového
Strašecí, zde odbočit na silnici č. 237 do Rakovníka a dále po silnici č. 229
do Kralovic a pokračovat po místní komunikaci č.
Expozice - Interiér a exteriér kostela P. Marie Sedmibolestné a malebné městečko Rabštejn nad Střelou s celým okolím. Zajímavost - Břidlice získaná ze zdejších lomů kryje mj. střechy Karlštejna nebo chrámu sv. Víta v Praze.
Praktické informace - Mapa KČT 30, B4. Interiér kostela je otevřen pouze před bohoslužbami. Délka prohlídky: 20 min., vstup zdarma, bezbariérový přistup.
Historický vývoj - Rabštejnský karmel obutých karmelitánů založil v r. 1483 Burian z Gutštejna se svou manželkou Sidonií, rozenou hraběnkou z Ortenberku. Ve stejném roce se začalo i se stavbou kostela Zvěstování P. Marie. V r. 1532 byl karmel z neznámých důvodů zničen a komunita zanikla. V roce 1664 nebyly již staré stavby téměř znát. Duchovní správu v kraji vykonávali příslušníci různých řádů (např. cisterciáci z Plas, karmelitáni z Chýše, benediktini z pražských Emauz).
O novém založení, tentokrát ale již servitského konventu se začalo jednat poté, co panství získal (1665) Johann Sebastian Franz, hrabě Potting, který se svou manželkou Esther Candidou, rozenou z Oppersdorfu založil nadaci určenou pro šest kněží a dva laiky. Proti tomu vystoupili karmelitáni, kteří argumentovali svojí tradicí v tomto místě, ale pražská konzistoř v dubnu 1666 se vyslovila pro servity. Karmelitáni se sice odvolali přímo k papežské kurii v Římě, ale nakonec byli v Rabštejně potvrzeni servité, kteří sem byli slavnostně uvedeni r. 1671. Bohoslužby vykonávali v loretánské kapli (dostavěna 1671). Se stavbou konventu a kostela začali až následujícího r., ale další informace o průběhu stavby nejsou dochovány, snad ji vedl zednický mistr T. Pinquete. Podle rytiny M. Vogta z r. 1712 se dá zrekonstruovat podoba konventu. Čtyři křídla zasahovala na západě do prostoru dnešního chrámu, severně od konventu byl malý kostelík.
Na začátku 18. stol. přestal klášterní areál vyhovovat potřebám řádu a tak se r. 1730 začalo nákladem Františka Josefa, hraběte Černína, majitele panství, stavět východní křídlo. Starý konvent a kostelík zanikly se stavbou pozdně barokního kostela, který v letech 1766-67 postavil pražský stavitel Schmelnik podle projektu A. Luraga. Průčelní věž byla dokončena r. 1769. Jednolodní stavba navazuje čtvercovým prostorem sakristie (bývalá kaple) na budovy kláštera. Monumentalitu stavby zdůrazňuje kamenné schodiště vedoucí k východnímu průčelí kostela. Fasáda je členěna nikami se socha mi sv. Kláry, sv. Františka a P. Marie Sedmibolestné. Loď i presbyterium jsou sklenuty na plocho, oddělenými zdvojenými pásy. Současná jednopatrová klášterní budova má půdorys protáhlého obdélníka a není výrazně architektonicky členěna.
Klášter servitů byl za reforem Josefa II. r. 1787 zrušen. V budovách byla zřízena fara a škola, posléze byty. V současné době byly budovy přeměněny na hotel stylově pojmenovaný U Mnicha.
Okolí - V
půvabném městečku Rabštejn nad Střelou jsou k vidění kruhové bašty s částí
opevnění ze 14. stol., barokní zámek (dnes nepřístupný) z r. 1705 se zbytky
hradu založeného v 1. polovině 14. stol., hrázděné a roubené domy, původně
gotický kamenný most (přestavován 1738-48) a staré břidlicové lomy. Vede tudy
Poloha: Leží v Rakovnické pahorkatině, asi 35 km jz. od Rakovníka.
Přístup: Z Prahy po silnici č. 6 směrem na Karlovy Vary, za Hořovičkami odbočíme vlevo směr Plzeň, ve Žďáru vpravo na Žihli a Rabštejn nad Střelou.
Rabštejn nad Střelou, naše nejmenší město s přibližně 20 stálými obyvateli, se pyšní skvělými historickými památkami a také jednou technickou zajímavostí: gotickým kamenným mostem pres řeku Střelu, který patří k nejstarším mostům Česka. Most byl vybudován kolem r. 1340 na zemské stezce. Dolní část mostu je z velkých, hladce opracovaných pískovcových kvádrů, ostatní zdivo je z lomového kamene, horní část parapetní zídky kryjí žulové desky. Před středním pilířem jsou vrata a klínový ledolam. Most nese stopy barokní úpravy.
Barokní zámek postavený v areálu zříceného gotického hradu, na skalnatém ostrohu řeky Střely.
Původní hrad založil v 30. letech 14. století Oldřich Pluh, zakladatel rodu Pluhů z Rabštejna. Hrad byl hradbami spojen s městečkem v jeden pevný celek. Pro jeho význam v kraji o něj usiloval král a po roce 1357 se hrad stal královským majetkem, z něhož Karel lV. vytvořil manský systém. Svobodným se hrad stal až po roce 1578. V 16. století, po požáru, byl hradní palác znovu vystavěn.
V roce 1665 koupil Rabštejn Jan Šebestián z Pötingu a jeho syn si zde, pro celkovou sešlost hradu, v roce 1705 postavil zámek. Je to obdélná barokní budova s podstřešním polopatrem. Jednoduchou fasádu zdobí barokně zalomené římsy nad okny a v polopatře pilastry s římsou. Na jižní straně zámeckého areálu je kostel, k němu přiléhá bývalý klášter servitů. Dalšími majiteli byli Černínové, po nich Krakovští z Kolovrat, a poslední, rod Lažanských, drželi zámek až do roku 1945.
Jak již název napovídá, je Střela řekou rychlou a divokou. Pramení v Tepelské vrchovině jz. od Toužimi, protéká Žlutickou vodní nádrží a po dlouhém běhu (97 km) se vlévá do Berounky.
Nejznámější a nejzajímavější je však její kaňonovitý úsek s meandrujícím tokem od Rabštejna nad Střelou po Kozičkův mlýn. Je asi 12 km dlouhý a řeka si jej prorazila v břidlicovém skalním podkladu. Příkré svahy místy téměř 100 m hlubokého údolí jsou provázeny mrazovými sruby, výraznými skalisky i obrovitými balvany. Údolí je zalesněno zčásti přirozenými smíšenými porosty, zčásti též druhotnými smrčinami. V místech, kde se do Střely vlévají drobné přítoky, vytvářejí se malá boční údolíčka s vlhkomilnou květenou, zatímco na osluněných plochách se vyskytuje, byť jen vzácně, i květena teplomilná.
Romantické a snadno přístupné údolí mezi Rabštejnem nad Střelou a Kozičkovým mlýnem je chráněno od r. 1976, v současností o rozloze 314,21 ha. Je také součástí rozsáhlého Přírodního parku Horní Střela.
NS Střela je okružní, začíná a končí u zast. busu u Městského úřadu v Rabštejně nad Střelou. Je 8 km dlouhá a má 14 zastavení. V horní části je věnována hradnímu areálu a lidové architektuře, v dolních dvou třetinách místní přírodě.
Přístup: Od zast. busu v Rabštejně nad Střelou po trase NS. Opačný postup (od Kozičková mlýna) je rovněž možný, ale vzhledem k prudkému stoupání není příliš pohodlný. Vhodnější je u Kozičková mlýna odbočit na cestu k JV do Vysočan k zast. busu (1,5 km).
NKP, zámek 20 km sz.
od Plzně
Adresa: 331 62 Manětín l, tel.; 373 392 283, e-mail: zamek-manetin@volny.cz, www.cestujme.cz/manetin. Majitel: ČR. Správce: Národní památkový ústav v Plzni. Otevřeno: IV. a X. So+Ne 9-16 (ve všední dny jen pro předem ohlášené skupiny nad 10 osob), V.-IX. Út-Ne 9-17. Parkování: auta a autobusy 100 m od zámku.
Expozice: Dobové interiéry se sbírkami rodu Lažanských. Rozsáhlá expozice s barokním mobiliárem a unikátní kolekcí třinácti obrazů zámeckého služebnictva. Vstup na oratoř kostela sv. Jana Křtitele, který je se zámkem spojen krytou chodbou. Příležitostné výstavy.
Data a zajímavosti z
historie:
Na pozemcích bývalé komendy johanitů byl v 16. století za Hrobčických z Hrobčic vystavěn zámek, jehož dnešní barokní budova pochází z přestavby po požáru roku 1712. Stavba podle plánů Tomáše Hafeneckera byla určená pro Lažanské z Bukové, jimž zámek patřil až do roku 1945.
Jednopatrová stavba zabírá celou jednu stranu náměstí. Hlavní asymetrický portál nese znak majitelů, v zahradním průčelí je balkon se sochami atlantů. Za zámkem byla obnovena barokní zahrada, na niž navazuje zámecký park.
Okolí: Zřícenina hradu Nečtiny (Preitenštejn), 5 km jz.
Zbohatnout, ano, a
věcně žít, ano, ano, kopec zlata a bezedný kos dní. Natažená dlaň stále čeká,
až do ní skane krůpěj zlata a smekne se po ní do tmy.
Manětín je poprvé zmiňován již v roce 1169, kdy jej Vladislav II. s několika okolními vesnicemi věnoval johanitskému řádu. Už v roce 1182 je připomínán i zdejší kostel sv. Jana Křtitele.
Johanité zde zřídili komendu a spojili Manětín se sousedními osadami Kuhov a Vesce v jeden celek. Další výsady získal Manětín r. 1235 od krále Václava. Po husitských válkách přešel majetek na Švamberky, poté náležel Šlikům a Hrobčickým z Hrobčic. Jeroným starší Hrobčický vystavěl na místě bývalé komendy mezi léty 1560-1571 renesanční zámek. Od roku 1622 se stal Manětín majetkem rodu Lažanských z Bukové.
V roce 1712 podstatná část města, zámek a kostel nevyjímaje, vyhořela. Lažanští věnovali opětovné obnově města mimořádnou péči a následná přestavba vtiskla městu jednotnou barokní podobu, která se v podstatné části dochovala dodnes.
Kostel sv. Jana Křtitele byl po požáru v létech 1712-1715 od základů přestavěn tyrolským stavitelem Janem Jiřím Hessem. Z původní stavby bylo zřejmě ponecháno jen zdivo trojbokého presbytáře s jednoduchými opěrnými pilíři v rozích. Na hlavním oltáři je umístěn obraz Křest Páně, skvělá práce Petra Brandla. Další dva obrazy téhož autora jsou umístěny na bočních oltářích - Sv. Anna vyučuje dívku Marii a Sv. Antonín Paduánský. Petr Brandl namaloval celkem sedm obrazů pro zdejší kostely - mimo jmenovaných i čtyři pro hřbitovní kostel sv. Barbory.
Rozsáhlou přestavbou prošel po požáru i zámek, který byl po roce 1717 upraven do současné barokní podoby podle projektu Tomáše Haffeneckera. Pracovala zde skupina tyrolských zedníků, vedená již zmíněným Janem Jiřím Hessem. Byla vykoupena spáleniště měšťanských domů a zámek byl oproti dosavadnímu stavu několikanásobně rozšířen.
Další významnou památkou je hřbitovní kostel sv. Barbory. Je připomínán již r. 1417 a do nynější raně barokní podoby byl přestavěn podle návrhu burgundského stavitele Jana Baptisty Matheye z r. 1697.
Barokní tvář městečka pak dotváří množství soch v jeho intravilánu i okolí - práce J. Brokofa, Š. Borovce a J. J. Herschera.