PLASY

bývalé cisterciácké opatství u kostela Nanebevzetí P. Marie, NKP

Poloha - Plzeňský kraj; okres Plzeň-sever, příjezd z Plzně nebo Zátce po silnici Č. 27 do Plasu.

Expozice - Konvent: křížová chodba s freskovou výzdobou, barokní kaple sv. Bernarda a sv. Benedikta, samonosné točité schodiště dle návrhu J. B. Santiniho zakončené freskou, barokní hygienické zařízení (prevety a pisoáry), expozice lékárenství, knihovní sál s částí původního mobiliáře, kuřárna, knihovna a čítárna, letní a zimní refektář. Galerie Strettiů. Sýpka: barokní sýpka s hodinovou věží, v níž je zazděna gotická patrová královská kaple z doby kolem r. 1265, sklepy. Hrobka Metternichů: zbudovaná K. W. P. L. Metternichem v kostele sv. Václava.

Zajímavost - Klášterní budovy jsou postaveny na 5100 dubových pilonech zaražených v říční nivě. Unikátní je barokní hygienické zařízení (prevety a pisoáry) i samonosné točité schodiště dle návrhu J. B. Santiniho. V sýpce je po zdolání 120 schodů k vidění funkční barokní hodinový stroj z r. 1686. Fresky v Královské kapli představují nejstarší dochovanou nástěnnou malbu v rámci českých cisterciáckých klášterů. V prostorách prelatury se v r. 1893 uskutečnil první koncert Českého kvarteta.

Praktické informace - Mapa KČT 30, C5. Otevřeno: IV., X. So-Ne svátky 9-12, 13-15 h; V., IX. Út-Ne 9-12, 13-16 h; VI.-VIII. Út-Ne 9-12, 13-17 h. Délka prohlídky: konvent - 50 min., sýpka - 35 min., hrobka - 20 min., platí se vstupné, příležitostně se tu konají výstavy, koncerty a svatby, v červenci a srpnu noční prohlídky. Kontakt: Klášter Plasy - Národní památkový ústav, Plzeňská 2, Plasy 331 01, tel.: 373 322 174, 606 477 549 fax: 373 322 174.

Historický vývoj - Zdejší klášter byl založen knížetem Vladislavem II. a jeho manželkou Gertrudou jako první panovnická cisterciácká fundace v českých zemích. Výběr místa nebyl náhodný ale byl součástí širšího panovnického projektu na vytvoření mocných řeholních institucí v západních Čechách jako protiváhy silným šlechtickým rodům. První mniši přišli z franckého Langheimu a ubytovali se v bývalém knížecím dvoře, který byl přizpůsoben pro jejich potřeby. Snad již v té době vzniklo dřevěné provizorium skládající se z oratoře, dormitáře a refektáře. Se stavbou kamenného kostela se podle místní tradice začalo v r. 1154 a konventní budovy brzy následovaly. Přemyslovští panovníci byli klášteru vlídně nakloněni. Přemysl Otakar II. v klášteře několikrát pobýval a za jeho vlády je doložena "královská rezidence" postavená někdy kolem r. 1265 společně s Královskou kaplí, postavenou podle vzoru Sainte chapelle v Paříži. Tato soukromá dvojpodlažní panovnická oratoř se dochovala do dnešních dnů zazděná do barokní sýpky. V přízemí je kaple sv. Václava určená pro čeleď, v patře kaple sv. Maří Magdalény určená panovníkovi.

Za husitských bouří byl klášter Janem Žižkou do základů vypálen (1421). Řeholníci se sice za opata Tilmana (vládl 1434-48) vrátili a začali s nutnými opravami, ale nedostatek finančních prostředků přivedl klášter do dluhů a donutil zastavit knihovnu čítající 62 kodexů pražskému měšťanu Reutherovi. Šance na její vyplacení byla nízká, proto Reuther již ve 30. letech 15. stol. knihy prodal cisterciáckému klášteru v Dobrilugku, odkud se r. 1441 dostaly do premonstrátské kanonie Marienberg u města Brandenburg.

V následujících dvou staletích klášter živořil. Obrat k lepšímu nastal na začátku 17. stol. a vrcholil s obdobím rekatolizace. V r. 1601 byla zahájena opatem Adamem II. Wildem přestavba kláštera. Po pražské defenestraci 1618 byl v klášteře tři dny ukryt Jaroslav Bořka z Martinic, prchající z Prahy do Bavorska. V r. 1623 klášter získal nazpět své bývalé statky a ještě některé navíc. Za třicetileté války byl několikrát vypleněn (1639, 1647). Přesto postupně vzrůstal počet mnichů (z osmi v r. 1628 na padesát v r. 1690).

V letech 1661-1716 probíhala přestavba hlavního klášterního kostela Nanebevzetí P. Marie (vysvěcen 1688). Architektem byl pravděpodobně někdo z okruhu C. Luraga. Jako zedníci jsou doloženi M. Kuk a J. Auguston st. Opat Ondřej III. Troyer (vládl 1681-99) pokračoval v přestavbě opatství. V letech 1685-86 byla podle návrhu J. B. Matheye postavena sýpka, v níž je zazděna již zmiňovaná gotická Královská kaple a v letech 1693 a 1696-98 nová prelatura. Největší význam pro dnešní podobu kláštera má činnost opata Evžena Tyttla (vládl 1699-1738), který se spojil s vynikajícími soudobými architekty - J. B. Santinim a K. I. Dientzenhoferem.

V letech 1711-36 a 1740 byl postaven nový konvent, stojící na 5100 dubových pilonech zaražených v říční nivě (podle některých vědců na dřevěném rámu uloženém pod vodou), přičemž hladinu spodní vody je možné kontrolovat díky vodním nádržím zakomponovaným do protilehlých schodišť obrácených do dvora. Nutnost udržování stále stejné hladiny spodní vody hlásí i varovný latinský nápis Tato stavba se bez vody zřítí umístěný na vyústění tzv. Modré štoly. V areálu kláštera byla postavena nemocnice a lékárna, určené i veřejnosti.

Za refora Josefa II. byl klášter r. 1785 zrušen a jeho majetek převeden na Náboženský fond. V r. 1826 koupil klášter v dražbě Klement Václav Lothar, kníže von Metternich Winneburg a v držení jeho rodu zůstal až do r. 1945, kdy byl veškerý majetek konfiskován. Část kláštera byla zpřístupněna veřejnosti ke kulturním účelům. Z dalších prostor byly vytvořeny internáty, skladiště apod.

Klášter byl postaven zcela podle řádových zvyklostí, využívajících vodního toku jako zdroje energie ale i jako prostředku hygieny. Areál opatství se skládá z kostela Nanebevzetí P. Marie, který pouze hranou přiléhá ke konventu, samostatně stojící budovy prelatury, sýpky s Královskou kaplí a kostela sv. Václava. Na severovýchodě jsou umístěny hospodářské objekty. Celý areál, včetně zahrady byl uzavřen vysokou zdí.

Konventní budovy vytvářejí svými čtyřmi křídly čtvercovou dispozici. Po vnitřní straně obíhá chodba, klenutá v přízemí valené, v patře plochostropá (štuková zrcadla). V prvním patře se dochovala fresková výzdoba z let 1732-40 s výjevy z dějin řádu a ze života sv. Bernarda od J. A. Pinka a uprostřed západního křídla trojdílná fresková malba od J. Kramolína z r. 1783. V nemocničním křídle je postaveno oválné samonosné šnekové schodiště podle návrhu J. B. Santiniho. Kaple sv. Benedikta sloužila jako kapitulní síň. Je sklenuta kupolí s lucernou. Fresková výzdoba s výjevy z dějin řádu pochází z r. 1740 od F. A. Műllera. V nárožním pavilonu je umístěna kaple sv. Bernarda. Ve vztahu exteriéru a interiéru je řešena dualisticky. Zevně je čtvercová se skosenými nárožími, zevnitř kruhového půdorysu. Na stropě je freska zasazená do štukového rámu ve tvaru osmicípé hvězdy.

Kostel Nanebevzetí P. Marie je trojlodní bazilikou s příčnou lodí. Průčelí je završeno jednoduchým barokním štítem. Po stranách vstupního portálu jsou sochy Sv. Jan Nepomucký a Anděl strážce z r. 1766. Oltářní obraz Nanebevzetí P. Marie je dílem K. Škréty, obraz sv. Bernarda je od P. Brandla, dřevořezba kalvárie od M. B. Brauna. Další obrazy jsou dílem M. L. Willmanna (např. Stětí sv. Barbory, Umučení sv. Kateřiny), J. K. Lišky (sv. Augustin, král David, sv. Jeroným), I. Raaba (Ester před králem Asverem).

Kostel sv. Václava byl původně laickým kostelem. R. 1690 byl přestavěn podle návrhu J. B. Matheye a znovu empírově r. 1826 podle návrhu P. de Nobile, kdy zde byla zřízena hrobka rodu Metternichů.

Okolí - Kostel v Potvorově sloužil ve středověku pro ochránu obyvatel okolních vsí. V době ohrožení měli poddaní plaského kláštera užívat přízemí kostela, kdežto poddaní zderazských křižovníků prostor v patře věže. Kostel byl vystavěn ve stylu štaufské gotiky, fresková výzdoba pochází z 1. poloviny 13. stol. Za vidění stojí také proboštství Mariánský Týnec v Kralovicích, založené na místě kaple se soškou Zvěstování P. Marii, historicky doložené jiz k r. 1186, zřícenina hradu Krašov, postaveného před r. 1232 a posléze přestavěného na letní sídlo plaských řeholníků (dochovala se okrouhlá věž, cisterna vytesaná ve skále a zbytky paláce) a zámek Manětín (přestavěný po požáru r. 1712, kromě historických interiérů zaujme i sbírka obrazů V. Dvořáka z 1. poloviny 18. stol.).

 

HORNÍ BŘÍZA továrna na keramiku

Poloha: Leží asi 10 km severně od Plzně.

Přístup: Po silnici č. 27 z Plzně. Tovární komplex najdeme u nádraží CD.

Bohatá naleziště kaolinu na Plzeňsku vedla v 19. století k rozvoji keramické výroby. K nejznámějším lokalitám těžby a zpracování kaolinu patří Horní Bříza. Těžba kaolinu severně od obce byla zahájena po r. 1880. Z první těžby zbyly prohlubně a tůně v polesí Tok. Továrna na žáruvzdorné zboží a stavební keramiku u nádraží zahájila výrobu v r. 1886. Na tradici výroby později navázalo keramické učiliště. V areálu továrny je i Muzeum keramických výrobků.

 

Býkov

Tento dvůr byl postaven v r. 1703 Svatým řádem cisterciánců pod tvůrčím úsilím opata Plaského kláštera Evžena Tyttla.

Posledním vlastníkem byl kancléř Václav Kliment, kníže von Metternich.        

PP Hromnické jezírko

Jednu z památek na prvopočátky chemické výroby v Čechách nalezneme na návrší nad obcí Hromnice asi 13 km sev. od Plzně, v Plaské pahorkatině.

Starý jámový lom s jezírkem na dně i okolní haldy odpadové suroviny jsou pozůstatkem historické těžby tzv. kamenečných břidlic. Starohorní (proterozoické) břidlice zde totiž obsahují mimořádně vysoký podíl kamenců - podvojných síranů jednomocných i trojmocných kovů, zejména sodíku, draslíku, hliníku a železa. Už od konce 16. stol. je zde havíři v podzemí dobývali a na haldách primitivním, ale důmyslným postupem louhovali vodou, čímž získávali Českou neboli dýmavou kyselinu sírovou - vitriol. Proto se jim také říkávalo břidlice vitriolové. V letech 1828 až 1898 nahradil podzemní těžbu povrchový lom, jehož výsledkem je dnešní až 60 m hluboká jáma.

Jezírko na dně lomu obsahuje rozpuštěné sírany, přirozené vyluhované z břidlic. Proto má nejen neobvyklou červenavou barvu, ale také vysokou hustotu a svým složením je v podstatě zředěnou kyselinou sírovou. Ta v jezírku umrtvuje veškerý život.

Jezírko a jeho okolí je nejen ojedinělou přírodní kuriozitou, ale i technickou památkou, vzpomínkou na počátky chemického průmyslu v Čechách. Proto je od roku 1975 chráněno, dnes jako PP Hromnické jezírko o ploše 12,2 ha.

Přístup: 1. Z obce Hromnice (zast. busu) po zelené značce 0,5 km. - 2. Od žel. stan. Horní Bříza (trať 160) po zelené značce k V asi 6 km.

 

HROMNICKÉ JEZÍRKO lomové jezírko

Poloha: Leží u obce Hromnice, 13 km sv. od Plzně.

Přístup: Z Plzně po silnici č. 27 směr Plasy, v Třemošné odbočíme vpravo na Hromnici. Na okraji vsi zaparkujeme u přístupové cesty k jezírku.

Nevelké jezírko na dně jámového lomu má zvláštní červenou barvu; jeho voda je silně zředěnou kyselinou sírovou a je zcela bez života. Nevzniklo jako dílo přírody, ale je důsledkem těžby kamencových (vitriolových) břidlic. Kamencové (vitriolové) břidlice se zde těžily již v 16. století a zpočátku se jich využívalo pro výrobu kamence, který sloužíval jako bělicí prostředek při výrobě textilu. V r. 1807 se břidlice začala využívat k výrobě dýmavé kyseliny sírové. Vytěžená surovina navršená na haldách byla zavlažována vodou a výluh se zpracovával na kyselinu. Cenná surovina se vyvážela do Německa a do Anglie a v té době byla jediným známým rozpouštědlem indiga. Těžba a zpracování břidlice vrcholily v letech 1870-80, kdy se tu vyrubalo na 80 000 tun horniny a z ní se vyrobilo 6000 tun kyseliny. Těžba zanikla v r. 1898 po zavedení syntetické výroby kyseliny sírové.

Jezírko vzniklo až po zastavení těžby, kdy došlo k zaplavení lomu, přičemž se do vody vyluhovaly sírany z okolních hald. Jezírko je 200 m dlouhé, 130 m široké a dosahuje hloubky maximálně 18 m.