Přírodní rezervace vyhlášená v r.
1995 pod názvem Jezírka se rozprostírá na ploše
Přístup: 1. Ze Skryjí (bus,
parkoviště) k JJZ po modré turistické značce (
Broumy.
Tato národní přírodní rezervace
se prostírá kolem stejnojmenného hradu ve středu Křivoklátské vrchoviny při
pravém břehu Berounky. Byla zřízena v r.
Hrad Týřov pochází z 13. stol. (stejně jako Křivoklát). Je proslulý tím, že zde byl v mládí zajat český kralevic Přemysl, pozdější král Otakar II. V letech 1315-16 zde byl vězněn Jindřich z Lipé, správce české země za vlády Jana Lucemburského. Od r. 1574 je hrad pustý a jeho ochranný příkop zarostl náletovými dřevinami. V porostech kolem hradu a dále v Úpořském údolí se vedle tisů uchovaly i původní bučiny místy s habry, javory včetně starých babyk, lípami a borovicemi, na suťových svazích rozvolněné zakrslé doubravy, ve vlhkých údolích také olše. Na skalnatých místech převládají stepi s bohatou květenou, na vrcholech kopců lesostepi i holé pleše s unikátními společenstvy rostlin a živočichů. Pozornost si zde zaslouží také kyčelnice devítilistá, která se stala i emblémem celé CHKO Křivoklátsko.
Také zvířena NPR je pozoruhodná.
Záhy zjara můžeme ve vzduchu zahlédnout odvážné zásnubní akrobacie krkavce
velkého (Corvus corax) nebo alespoň zaslechnout jeho jasné volání
"klonk" či hlubší "krur". Na tom by nebylo nic tak
zvláštního, kdybychom nevěděli, že posledních pět krkavců bylo na Křivoklátsku
střeleno v r.
Údolí Úpořského potoka je posledním místem, kde se ještě před 50 lety pálilo dřevěné uhlí v klasických milířích, jak je známe z českých pohádek. Bylo to fascinující, ale moderní racionálnější technika tuto méně rentabilní metodu výroby potlačila.
Přístup: Od parkoviště v obci
Skryje (
(okres Rakovník)
Data a zajímavosti z
historie:
Data z historie hradu svědčí o roli, kterou hrál v tehdejších událostech, i o vztahu ke královské koruně. Jeho osudy, mající mnoho společného s Křivoklátem, či s Křivoklátskem, jsou spojeny s králem Václavem I., Přemyslem Otakarem II., Janem Lucemburským, Karlem IV. a s dalšími postavami českých dějin. O jeho významu svědčí i skutečnost, že se spolu s dalšími hrady ocitl v Majestas Carolina, čímž jej Karel IV. zajistil proti zcizení. Do majetkových přesunů, které se hradu týkaly, zasáhl i císař Rudolf II., pro něhož byla krajina kolem hradu cennou honitbou.
Hrad, který patřil v Čechách k nejstarším, dal na počátku 13. století postavit král Václav I. současné s Křivoklátem. Vzorem mu byly francouzské kastely. Místo zvolil výhodně: vysoký ostroh nad ústím Úpořského potoka do Mže s příkrými svahy poskytoval přirozenou ochranu, zesílenou soustavou širokých a hlubokých příkopů s valy. Předhradí s hospodářskými budovami, do něhož se vstupovalo na východě branou za hlubokým příkopem, bylo opevněno pěti válcovými věžemi. Bránu do vnitřního hradu o obdélném, protáhlém půdorysu střežila mohutnější válcová věž. Na konci podlouhlého návrší, věrně opisujícího terén, přiléhalo na západě ke zdi na koso postavené věžovité obytné stavení - palác. Částečně se z něj zachovaly zbytky zdí do výše prvního patra, zbytky stropu i náznak pavlače.
Svými pevnostními kvalitami patří Týřov k pozoruhodným stavbám svého druhu, přesahujícím významem hranice země. Rozmístění okrouhlých věží umožňovalo křížovou palbu na nepřítele v předpolí hradu.
K hradu se vztahuje děj románu První muž království (L. Vaňková), jehož děj se odehrává na počátku 14. století a hlavní postavou je jeden z předních šlechticů království Jindřich z Lipé.
Z hradní zříceniny je nádherný pohled do údolí Berounky.
Přístup: Skryje
(bus, parkoviště), odtud po žluté značce stezkou podél Berounky (
Okolí: CHKO Křivoklátsko, přírodní rezervace Týřov - smíšený porost s tisem. Jde o lesnicky nejcennější lokalitu v centrální části CHKO. Základ geobanky křivoklátských dřevin. V západní části pod vrchem Vosník lokalita tisu. Přístupná jen záp. část.
První zmínka o Týřovu
pochází z, doby panování krále Václava I. Ten někdy kolem roku 1245, zhruba po
patnácti letech vlády, změnil způsob života a větší část roku pobýval s
několikačlenným doprovodem na královských hradech v hlubokých lesích. S
náruživostí se oddával honům a zanedbával péči o blaho a bezpečnost země. Při
jednom z lovů přišel dokonce o oko, když se v honbě za zvěří napíchl na ostrou
větev. Netečnost k vládním záležitostem a špatné hospodaření dospěly tak
daleko, že se panstvo proti zhýralému a marnotratnému panovníkovi pozvedlo a v
roce 1248 zvolilo krále nového, Václavova syna Přemysla (Otakara II.).
Popis objektu
Týřov tvoří dvě diametrálně odlišné části, horní a dolní hrad, přesto však jsou dílem jedné stavební fáze. Dolní hrad je čistou ukázkou francouzského kastelu, horní hrad vychází z domácích tradic, přesto i zde nacházíme prvky importované z Francie.
Přibližně obdélný dolní hrad odděluje od zbytku ostrožny mohutný 14 metrů šíjový příkop překlenutý dřevěným mostem vedoucím k 1. bráně v dnes téměř zaniklé hradbě. Mezi ní a obvodovou hradbou dolního hradu existoval úzký druhý příkop v 15. století zasypaný a přeměněný na parkán. Druhá brána měla podobu čtverhranné věže zcela zatažené za čelní hradbu. Její stěžejkový most dopadal přímo do portálu první brány. O jeho existenci svědčí jáma pro vnitřní rameno stěžejky vysekaná v průjezdu a také zazděný štěrbina na vnějším líci čelní hradby.
Hlavními prvky obrany dolního hradu je celkem šest flankovacích věží rozmístěných v nárožích a uprostřed delších stran. Jedinou výjimku představuje severozápadní nárožní věž, která je díky sousedství bergfritu horního hradu posunuta k východu. Věže mají průměr od 5,8 do 7,3 metrů a předstupují před líc hradby od třetiny do poloviny své hmoty. V jejich torzech se nedochovaly stopy po vnitřním členění ani stopy otvorů (střílen). Severovýchodní věž zřejmě obsahovala studnu. Protože stála na velmi exponovaném místě v blízkosti vrchu převyšujícího hrad, byla zpevněna mohutným pylonem zdiva. Věž mohla být ostřelována ze dvou směrů, proto byly rohy pylonu proti nim vytaženy do dvou břitů.
K oběma delším stranám dolního hradu se přikládala zástavba. Na severní straně zaujímal celou délku kurtiny mezi severozápadní a střední věží dřevěný srub o rozměrech 5x6 metrů, který byl součástí prvotního plánu. O jeho podobě nemůžeme říct nic bližšího, někdy ve 14. či 15. století byl odstraněn a nahrazen zděnou budovou, která zaujala celou severní stranu dolního hradu.
Na jižní straně byla situace obrácená. Ve druhé fázi původního plánu vznikla mezi jihovýchodní a střední věží zděná stavba o rozměrech 5x21 metrů. Její základy byly objeveny pod troskami mladších hrázděných a roubených staveb.
V převýšené severozápadní části dolního hradu stojí malý přihrádek pod velkou věži. Jeho obvodová hradba se připojuje k severozápadní flankovací věži a po tupoúhlém zlomu se napojuje na nároží třetí brány. Vnitřní prostor přihrádku, do něhož se vstupovalo portálem v sousedství třetí brány, nebyl zřejmě nijak zastavěn, objevené pozůstatky lehčích staveb náleží až 15. století. Domněnky o funkční provázanosti přihrádku s obranou horního hradu a bergfritu nelze prokázat. Jeho existence byla vynucena terénní situací dolního hradu.
Do horního hradu se vstupovalo portálem 3. brány, jejíž vnější nároží byla ze severu zesílena mohutným opěrákem a na jihu mohutnou věžicí. Portál vedl do stísněného prostoru sevřeného dvěma hradbami, vybíhajícími v pokračování delších stěn paláce. Domněnky, že jde o interiér vstupní věže výzkum nepotvrdil, sevřený dvorek je pokládán za u nás zcela neobvyklý châtelet.
Čelo horního hradu bylo tvořeno bergfritem, palácem s třetí branou a hradbou mezi nimi. Bergfrit má průměr 9,7 metrů a zdivo silné 3,5 metrů. Zachovaná část do výše prvního patra představuje asi třetinu jeho původní výšky. V interiéru jsou zachovány kapsy trámového stropu přízemí a špalety vstupu v patře. Ten byl pravděpodobně můstkem spojen s horním podlaží protilehlého paláce.
Palác byl postaven až ve druhé mikrofázi a zachovala se z něj pouze jižní zeď, která byla zároveň obvodovou hradbou jádra. Západní nároží zpevňovala polookrouhlá a východní nároží čtverhranná věžice. Portálem v čele paláce (čtvrtou bránou) se vstupovalo do průjezdu krytého trámovým stropem, který vedl po celé délce budovy. Z průjezdu se vstupovalo také do sklepení vytesaného ve skále. Podobu jižní stěny zachycují stará vyobrazení, podle nichž byl nejméně dvoupatrový, v další úrovni nelze spolehlivě určit zda jde o obytné patro či pozůstatek ochozu s cimbuřím. Součástí paláce byla místnost se žebrovou klenbou, jejíž zbytky se podařilo nalézt v průjezdu. V dalších stoletích s klesající úrovní údržby nevydržela slabá skalní skořápka stropu sklepení a celá nádvorní stěna paláce se zřítila
Na západním konci horního hradu stojí zříceniny mohutného donjonu. Původní plán v těchto místech počítal pouze s hradbou vybavenou parapetní stříškou a ochozem, která zde také byla postavena. Teprve v další fázi, někdy ve třetí čtvrtině 13. století, došlo ke změně a k hradbě byla na spáru přistavěna čtvercová obytná věž o straně dlouhé 12 metrů. V jejím jižním nároží je dosud patrný vnitřní líc parapetní zídky hradby.
Do obdélného plochostropého sklepení věže vedl zvláštní vstup od jihovýchodu. Rovněž plochostropé přízemí mělo samostatný vstup pří východním nároží. V jihovýchodní stěně se zachovaly zbytky dvou otvorů - okna se sedátky a úzkého střílnovitého okénka vedle něj. Z prvého patra se dochovaly pouze části jihovýchodní, jihozápadní a severovýchodní stěny. Jediným patrným otvorem jsou zbytky vstupního portálu v jihovýchodní stěně s kapsami po konzolách na vnějším líci zdiva. Druhé patro se dochovalo pouze ve střepu jihovýchodní zdi.
Taková byla tedy podoba hradu po jeho dokončení. V dalších staletích postačovalo jeho opevnění soudobým požadavkům, takže až na již zmíněné drobné zásahy nedošlo k výraznější přestavbě. Teprve v 15. století byl v reakci na rozvoj dělostřelby zastřešeny hradební ochozy a na jižní a východní straně dolního hradu byl zřízen parkán s baštami umožňující použití děl velkých ráží. Výšinu severně od hradu zajistila předsunutá bašta.