| Délka: | 67,63 km | |
| Čistý čas: | 4:31:39 | |
| Průměrná rychlost: | 14,9 km/hod | |
| Vystoupané převýšení: | 989 m | |
| Max. nadmořská výška: | 646 m n.m. | |
| Max. stoupání: | 18% |
Ráno, než se ostatní sbalili, jsem vyrazil do Luhačovic pro peníze do bankomatu, a při té příležitosti jsem vyfotil několik fotek Luhačovic. Sice nepršelo a bylo zataženo a docela zima, ačkoli podle předpovědi mělo být už zase hezky. Než jsme se zase a teď už naposled a definitivně přerozdělili, udělali jsme alespoň jedno společné foto. Pak už jsme vyrazili každý po svém. Já, Vlaďka a Marek jsme pokračovali v cestě, David se z Uherského Brodu vracel vlakem domů a Aleš zamířil nejkratší cestou zpět do Otrokovic.
Původní plán byl jet do Vizovic po cestách lesy, ale po předchozím propršeném dni jsme tuhle variantu opustili a vydali se do Vizovic po silnici. A udělali jsme určitě dobře, jak se ukázalo v místě, kde se obě trasy křížili. V lese na cestách bylo spousta vody a bláta. Ve Vizovicích jsme narazili na první akci (na které jsme tehle den měli opravdu štěstí) - bylo tam ten víkend Trnkobraní. Takže všude spousta lidí. Ani jsme se moc nezastavovali a pokračovali dál.
Mezi Chrastěšovem a Dešnou jsme museli přejet přes nějaký hřeben. Na vrcholu jsme se chvíli zdrželi mlsáním ostružin a odkládáním oblečení. Vysvitlo totiž sluníčko a začalo se dělat teplo. Zajímavý byl také sjezd do Dešné. S kopce dolů vedla spleť uzkých asfaltových cest (težko říct, jaký to mělo smysl). Každý jsme jeli jinudy, ale nakonec jsme se dole zase sešli. Protože se přiblížilo poledne, začali jsme hledat nějakou hospodu, kde bychom se najedli. V Dešné a Všemině nic nebylo a v Liptále byla zase nějaká akce, takže jediná hospoda, kde vařili, byla beznadějně plná. Nezbylo nám, než jet až do Vsetína (kam původně ani nebylo v plánu jet). Tam jsme objevili otevřenou pizzerii a netuše, co nás čeká, jsme si objednali jídlo. Bylo dobré, ale bylo toho tolik, že jsme měli problém to do sebe nasoukat a někteří to ani nezvládli.
S těžkými žaludky jsme pak s trochou bloudění našli cestu ze Vsetína. Cyklostezka nás vedla mimo hlavní silnici až na silnici, po které jsme pak pokračovali k Hošťálkové. Dojeli jsme až kus za tuto nekonečnou vesnici, když nás zastavili pořadatelé Barum rallye, která se ten víkend jela. Protože jsme nechěli platit za vstup a ani čekat, až to skončí, rozhodli jsme se, že se vrátíme do Hošťálkové a zkusíme jet po zelené turistické značce přes les. Jak se záhy ukázalo, potvrdilo se pravidlo o tom, že turistické cesty nejsou pro kola příliš vhodné. Marek to tedy celé vyjel, ale já v Vlaďkou jsme kola do kopce dost často tlačili. A kopec byl nekonečný. Když jsme konečně dorazili na vrchol, slyšeli jsme hluk rallye. Také jsme brzy narazili na lesní asfaltku a zákaz vstupu. Čas od času profrčelo auto a byl zase chvíli klid. V blízké zatáčce jsme objevili pořadatele, od kterého jsme vyzvěděli, že už příliš posádek nezbývá a závod skončí. Tak jsme čekali a králili si dlouhou chvíli focením projíždějících aut. Nakonec auta přestala jezdit a my čekali na uzavírací vůz, abychom mohli jet. Ale protože dlouho nejel, přemluvila nás Vlaďka, abychom jeli i tak. Pak jsme jen tak tak stihli před ním uhnout ke kraji, když se okolo nás prohnalo. Pak už jsme bez problému sjeli s kopce dolů a byly v kempu.
I když on to úplně klasický kemp taky nebyl. Stany jsme tam byly jediné. Ale byla tam pěkná restaurace, která vzadu měla pro kemp záchody a umývárnu s teplou vodou, což bylo prima. Po večeři v restauraci jsme šli brzy spát.