Staré Město – Uherské Hradiště –
Kostelany nad Moravou – Ostrožská Nová Ves – Uherský Brod – Moravský Písek –
Bzenec – Žilkův dub – Petrov
Staré Město
180 m n.m., 1 km sz. od Uherského Hradiště, leží
v rovině na pravém břehu řeky Moravy
Staré Město patří k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám ČR. Rozsáhlými výzkumy započatými ve 30. letech našeho století A. Zelnitiusem, od roku 1948 vedenými doc. dr. V. Hrubým byly odkryty doklady rozsáhlého slovanského osídlení. Nejdůležitějším faktorem pro vznik rozsáhlého sídlištního celku byla bezesporu výhodná poloha na pravěké obchodní stezce od Baltického moře k Dunaji, která zde překračovala řeku Moravu. Nejstarší nálezy dokládají zdejší slovanskou přítomnost již v 6. století V následujících staletích zde vzrůstal počet obyvatel a vznikla zde zatím největší dosud známá slovanská sídelní aglomerace městského typu, zahrnující nejen Staré Město, ale i dnešní Uherské Hradiště. Tato sídelní jednotka je dnes již většinou odborníků považována za politické centrum Velkomoravské říše. V silně opevněném prostoru se nalézalo několik sídelních celků, pohřebišť s bohatými milodary, ale také velmi zajímavé pozůstatky slévačských a šperkařských dílen i železářské huti. Výzkumy pod vedením Dr. L. Galušky v současnosti pokračují, přestože jsou komplikovány hustou novodobou zástavbou.
Roku 1990 na základě lidového referenda se Staré Město odloučilo od Uherského Hradiště. V roce 1997 postihla město katastrofální povodeň, v jejímž důsledku zbouráno 93 domů. Téhož roku bylo Staré Město povýšeno na město.
Zájem o velkomoravské pamětihodnosti vedl již od šedesátých let minulého století k postupnému archeologickému výzkumu. Skutečným objevitelem velkomoravského sídliště se stal Antonín Zelnitius (1876 – 1957), jehož nálezy položily základ k soustavnému a profesionálnímu bádání na území celé uherskohradišťské aglomerace. Další výzkum po 2. světové válce byl spojen se jménem profesora Viléma Hrubého (1912 – 1985). Zvláště jeho zásluhou byl v roce 1960 otevřen ve Starém Městě Památník Velké Moravy v lokalitě Na Valách. Budova památníku kryje základy kamenného velkomoravského kostela, který byl vybudován v polovině 9. století na starém pohanském pohřebišti ze 7. století. Stálá expozice představuje dějiny Velkomoravské říše, jejího centra, které se nacházelo v nejbližším okolí. Památník Velké Moravy nabízí doklady o vysoké řemeslné, ale i duchovní úrovni tehdejších Slovanů: nálezy tavicích pecí, nářadí, keramiky, zbraní, šperků a pozůstatky zděné architektury. Provozní doba památníku je duben – říjen, v zimních měsících je uzavřen.
Významnou památkou Starého Města je římskokatolický farní kostel sv. Michaela, který se nachází uprostřed hřbitova. Je to pozdně románská stavba podélného typu z 1. poloviny 13. století. Původní stavba byla zaklenuta a přestavěna roku 1734. Ve vnitřní části kostela byly objevena část základů okrouhlé velkomoravské rotundy z 9. století. Tato rotunda byla vlastnickým kostelem správce města nebo vladaře, protože v její blízkosti byly nalezeny pozůstatky základů paláce velmože. Hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele je pozdně románskou kaplí, původně kostnicí z poloviny 13. století.
V současné době se začíná pracovat na realizaci archeologické stezky pro pěší i cyklisty, která by spojovala nejvýznamnější archeologické památky. Archeologická stezka by směřovala k Velehradu a měla by tři odbočky – k Památníku Velké Moravy, na tzv. Špitálky a lokalitě z doby kamenné na Špílově, kde se prováděly v osmdesátých letech výzkumy. Ze všech tří lokalit by mohla vzniknout návaznost na okolní obce a jejich dominanty. Archeologická stezka by měla být o délce čtyř až pěti kilometrů.
Osada Na Špitálkách je archeologická lokalita z 9. století. Vznikla srůstem několika samostatných sídlišť a pohřebišť v souvislé osídlení, které se rozkládá na jižní staroměstské ostrožně, obtékané na severní a východní straně potokem Salaškou. Vrcholovou kótu 196 m n. m. přetíná silnice, směrovaná východ - západ, která dělí ostrožnu na dvě části. Jižní část má místní název Špitálky. Na této ploše bylo prozkoumáno 74 sídlištních objektů v jižní části a 158 hrobů a půdorys kostela v části severovýchodní. Sídliště existovalo delší dobu, neboť hroby i sídlištní objekty se místy prolínají. I pohřební ritus dokazuje vývoj, neboť nejstarší hroby jsou žárové v popelnicích, pozdější v hlubokých hrobových jamách - kostrové, datované svou výbavou do období Velké Moravy. Vývojový proces je zakončen několika hroby mělce zahloubenými s chudým inventářem z 10. století. Rovněž sídliště zaznamenává vývoj, který se sledoval na nalezeném materiálu ze zahloubených jam, z nichž se dají zjistit obilní jámy, pozůstatky železářských a kovoliteckých pecí. Nejdůležitějším objektem je kostel, jehož jižní polovina se nezachovala. Je orientovaná, loď pravoúhlá. Na západní straně je předsíň - narthex. Apsida na východní straně je protáhlá . Narthex byl přistavěn v sedmdesátých letech 9. století. V narthexu a v nejbližším okolí bylo odkryto 56 hrobů. Kostel byl zničen počátkem 10. století.
Národní kulturní památka Staré Město "Na Špitálkách" s půdorysem velkomoravského kostela je veřejnosti volně přístupná.
Uherské Hradiště
181 m n.m. 1 km jv. od Starého Města na levém
břehu řeky Moravy
Město Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka - regionu, proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, dobrým vínem, překrásnými kroji a řadou zachovalých lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou.
Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178 - 180 m. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 m, na opačné straně (východně městské části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 m n.m.
Oblastí dnešního Uherského Hradiště procházela prastará severojižní obchodní cesta, která zde překračovala řeku Moravu. Z tohoto důvodu je oblast města i jeho okolí velmi bohatá na stopy prehistorického osídlení. Krajina byla osídlena již v paleolitu, je zde zaznamenáno sídliště nejstaršího neolitu, známy jsou i nálezy z období kultury s malovanou a šňůrovou keramikou, doloženo je i osídlení keltské a římské. Zvláště významné jsou však doklady slovanského osídlení, které navazují na sousední staroměstskou archeologickou lokalitu Staré Město.
Založení královského města
bezprostředně předcházely válečné události v l. 1241 - 1254 kdy byla
zdejší krajina několikrát napadena z Uher nejprve
Nově založené město nemělo zpočátku ustálený název, v zakládací listině pojmenováno nebylo. Ve druhé listině, vydané v roce 1258, je nazváno Novým Velehradem. Od tohoto názvu však bylo na konci 13. století upuštěno. V roce 1294 je poprvé pojmenováno Hradištěm. Dobovými prameny byl název často nářečně zkomolen, např. Hradisst, Hradisscze, z českého názvu se vyvinul latinský a německý Radisch. Přívlastek "Uherské" se poprvé objevil v roce 1587, častěji se však užíval na konci 17. a v 18. století.
Roku 1315 město odrazilo první
mohutný útok z Uher při vpádu Matúše Čáka Trenčanského. Dalším marným
pokusem o dobytí města byl uherský vpád roku 1334. Moravský markrabě Jan
přeložil roku 1363 do Hradiště soud z Bzence a stanovil, že aby hlavní
silnice do Kunovic a Skalice vedla městem. Město vždy osvědčovalo věrnost
českým panovníkům, za což bylo odměňováno mnohými statky, výsadami a právy.
V době husitských válek stálo Hradiště pevně na straně krále Zikmunda což
mělo za následek plenění jeho statků husity. Zikmund však město odškodnil,
potvrdil jeho stará práva, která ještě značně rozšířil, zejména výsadou volného
skladu soli a vybíráním cla ze soli městem provážené. Vzhledem
k důležitosti města rozšiřovali jeho výsady i další panovníci. Král
Ladislav daroval městu daň hradišťských židů, král Jiří Poděbradský Hradišti
odpustil daň na 12 let a udělil mu právo vybírat poplatky za zboží v okolí
půl míle od města. Díky těmto ekonomickým výhodám město značně zbohatlo, což mu
umožnilo zakoupit několik okolních vesnic. Město stálo věrně na straně krále
Jiřího v jeho válkách s uherským králem Matyášem Korvínem. Hradišťané
proti Matyášovu vojsku dokonce podnikli úspěšný výpad, čímž rozhodli
o vítězství českého krále. Král Vladislav II., který pokračoval ve válkách
s Matyášem odměnil město za věrnost rozšířením práva na vybírání mýta na 1
míli od města a také odpuštěním veškerých daní. Místo odpuštěných daní odvádělo
symbolicky město králi každoročně meč v ceně 30 dukátů. Uzavřením
olomoucké smlouvy roku 1479 připadla
V městské části Sady se nachází národně kulturní památka archeologická lokalita Sady, jedna z nejvýznamnějších z období Velkomoravské říše. Plošný archeologický výzkum zde byl proveden koncem 50. a počátkem 60. let profesorem Vilémem Hrubým. Výzkumem zde byla doložena přítomnost církevního komplexu se čtyřmi zděnými stavbami a komplexem dalších 15 srubových staveb. Důležitou součást komplexu tvořilo také rozsáhlé pohřebiště. Podle posledních výzkumů publikovaných Dr. Galuškou se jednalo s největší pravděpodobností o onen hledaný kapitulní chrám a sídlo arcibiskupa Metoděje. Také hrobka odkrytá v základu chrámu byla pravděpodobně místem arcibiskupova hrobu. Mimo tento nesporně významný hrob poukazuje Dr. Galuška také na druhý významný pohřeb v tomto chrámovém komplexu. S velkou pravděpodobností by se mohlo jednat o hrob velkomoravského knížete Svatopluka.
Zbytky městského opevnění pochází
jednak z první poloviny 14. století tak také ze století sedumnáctého.
Městské brány se nedochovaly, zachovala se pouze výpadová branka zvaná
Matyášova brána. Farní kostel sv. Františka Xaverského je součástí areálu
jesuitských budov na Masarykově náměstí. Byl postaven podle projektu Jana
Dominika Orsiho v letech 1670 - 1685 Janem Jeronýmem Canevallem. Hlavní
oltářní obraz Křest indického prince sv. Františkem Xaverským je dílem
Jana Jiřího Heinsche z roku 1689. V postranních kaplích patří
k nejcennějším barokní obrazy Ignáce Raaba a sochy Ondřeje Schweigla. Na
náměstí se nachází barokní kašna z 1. poloviny 18. století
s plastikou delfínů a piniovou šiškou. Autorem kašny byl olomoucký sochař
Václav Render. Lékárna U zlaté koruny slouží svému účelu již od konce
17. století. Pseudorenesanční fasáda pochází z roku 1884. Hodnotné
barokní nástropní fresky z poloviny 18. století v interiéru
lékárny jsou dílem Josefa Ignáce Sadlera. Jedinou renesanční stavbou ve městě
je Dům U Slunce postavený roku 1578. Původně sloužil jako městské
skladiště soli, dnes slouží jako hotel (Fojta). Stará radnice v Prostřední
ulici pochází asi ze 14. století. Přestavěna byla na konci 15. a počátkem
16. století, další úpravy byly provedeny v 18. a 19. století.
Mariánský morový sloup, postavený z cetechovického mramoru, jehož autorem
je brněnský sochař Antonín Riga, pochází z let 1718 - 1721. Nejstarší
stavbou ve městě je gotická kaple sv. Alžběty založená spolu
s bývalým městským špitálem roku 1362, přestavěna v 17. století.
Františkánský klášter byl založen roku 1490 Janem Filipcem, přestavěn v letech
1653 - 1657. Další přestavba proběhla v polovině 18. století Součástí
kláštera je kostel Zvěstování Panny Marie postavený na přelomu 15. a
16. století. Židovská synagoga postavená roku 1875, přestavěná roku 1904
dnes využívána jako knihovna. Stará pošta ve které je dnes umístěna Galerie
Slováckého musea byla postavena původně jako císařská zbrojnice v letech
1721 - 1723 podle plánů Jacoba Albla a Leandra Anqisoly.
Kašna na Masarykově
náměstí
Barokní kašna na Masarykově náměstí byla vytvořena v první čtvrtině 18. století olomouckým sochařem Václavem Renderem. Zdobí ji propletená těla delfínů a nahoře piniová šiška. Originál kašny byl v roce 1979 přemístěn na nádvoří Galerie Slováckého muzea, na jeho místě stojí kopie.
Kostel sv. Františka
Xaverského na Masarykově náměstí
Komplex někdejších jezuitských budov na Masarykově náměstí tvoří jezuitská kolej, postavená v letech 1654 - 1662, farní kostel sv. Františka Xaverského a budova gymnázia s divadelním sálem (Redutou), vybudovaná v letech 1724 - 1729.
Kostel sv. Františka Xaverského byl postaven Janem Jeronýmem Canevalem v letech 1670 - 1685 podle projektu Dominika Orsiho. Hlavní oltářní obraz Křest indického prince sv. Františkem Xaverským je dílem Jana Jiřího Heinsche z roku 1689. V postranních kaplích patří k nejcennějším barokní obrazy Ignáce Raaba a sochy Ondřeje Schweigla. Poslední oprava kostela proběhla v roce 1998.
Hotel Slunce, dům
č.p. 155
Jedinou renesanční stavbou ve městě je Dům U Slunce postavený roku 1578. Původně sloužil jako městské skladiště soli, v 19. a počátkem 20. století prošel řadou úprav, které bohužel značně setřely jeho původní renesanční ráz. Uvnitř tohoto měšťanského domu se zachovalo hodnotné renesanční jádro. Dnes budova slouží jako hotel a pasáž Slunce.
Lékárna U Zlaté
koruny
Lékárna U Zlaté koruny na Masarykově náměstí sloužila svému účelu již od konce 17. století, ve druhé čtvrtině 18. století byly dva původní měšťanské domy, stojící na tomto místě, barokně přestavěny. V roce 1884 byly spojeny pseudorenesanční fasádou, zdobenou sgrafitovou výzdobou. Uvnitř je dochována část původní výzdoby interiéru, nástropní freska Josefa Ignáce Sadlera, doplněná štukaturou, pocházející z poloviny 18. století.
Stará radnice, dům
č.p. 153 v Prostřední ulici
Stará radnice v Prostřední ulici pochází asi ze 14. století a je považována za nejhodnotnější architektonickou památku města.. Radnice vznikla spojením dvou domů, starší gotickou dispozici má levý dům, renesanční je střední část průjezdu a horní síň v patře. Mladší dům má raně barokní dispozici. Oba domy jsou propojeny barokním portálem v zadní části průjezdu. Radnice byla přestavěna byla na konci 15. a počátkem 16. století, další úpravy byly provedeny v 18. a 19. století. Poslední rozsáhlá rekonstrukce pochází z roku 1995.
Zajímavostí radniční věže je skutečnost, že je mírně nakloněná.
Františkánský klášter
Františkánský klášter byl založen
roku 1490 biskupem varadínským a správcem biskupství olomouckého Janem
Filipcem, jehož epitaf z r. 1509 je v sakristii. Byl barokně přestaven v letech
1653-57 a znovu 1757 B. Fontanou. Nejvýznamnější a velmi reprezentativní místností
je refektář - klášterní jídelna. Výzdoba je vrcholná barokního práce s patrnými
vlivy italské ilusionistické malby. V současné době v budově sídlí Okresní
archiv. Součástí areálu františkánského kláštera je kostel Zvěstování Panny
Marie.
Kostel Zvěstování
Panny Marie
Součástí areálu františkánského
kláštera je kostel Zvěstování Panny Marie postavený na přelomu 15. a 16.
století. Z původní stavby se po radikální přestavbě v 17. a 18. století
dochovalo pouze obvodové zdivo
Kaple sv. Alžběty,
dům č.p. 119
Nejstarší stavbou ve městě je
gotická kaple sv. Alžběty ve Vodní ulici založená spolu s bývalým městským
špitálem roku 1362, přestavěna v 17. století. Kaple má dochovaný gotický
presbytář s křížovou klenbou a vnějšími opěrnými pilíři. Barokní průčelí
vzniklo při přestavbě v 17. století.
Galerie Slováckého
muzea
Galerie Slováckého muzea sídlí v
barokním objektu bývalé vojenské zbrojnice, postavené v letech 1721 - 1723
podle plánů Jacoba Albla a Leandra Anquisoly.
Kaple sv. Šebestiána
Kaple sv. Šebestiána na dnešním Palackého náměstí byla postavena v roce 1715 císařskou posádkou, jako výraz díků za odvrácení morové epidemie. V roce 1969 byla přesunuta z původního místa o několik metrů na nově vybudované základy.
Kašna na Mariánském
náměstí
Barokní kašna na Mariánském náměstí pochází z konce 17. století. Jejím tvůrcem byl sochař Karel Josef Rossi.
Mařatické sklepy a
vinohrady, Vinohradská ulice
Mařatické vinohrady. Při návštěvě Uh.Hradiště rozhodně stojí za to navštívit vinohrady v Mařaticích. Táhnou se z údolí na jižním a jihozápadním svahu Rochusu a v malebném, klidném údolí s potokem najdeme řadu historických sklepů. O pěstování révy na Hradišťsku se zasloužili od 12. století velehradští mniši - cisterciáci. Později byli majiteli vinohradů především uherskohradišťští měšťané. Koncem 19. století byly vinohrady zničeny révokazem a pěstování stagnovalo. Teprve po roce 1945 došlo k dalšímu rozvoji a výsadbě vinohradů jak ve vinohradech selských, tak městských. Mařatické vinohrady, sklepy a búdy lákaly významné osobnosti. Navštívili je např. hudebníci Kreutzer, Ondříček, Kubelík, Novák, Suk, literáti Havlíček, Heyduk, Jirásek, Čech, Herben, Durych, Machar, výtvarníci Aleš, Mánes, Slavíček, Kalvoda, Trampota, Uprka, Frolka, Lolek a mnoho dalších. Je škoda, že se nepodařilo zachovat stylovou čistotu celého areálu, narušenou novostavbami rodinných domů. Přesto jsou mařatické vinohrady, nacházející se čtvrt hodiny cesty od centra města, zajímavým a atraktivním exteriérem. Zvlášť, když na podzim zurčí ve sklepech burčák... Můžeme navštívit několik sklepů, které jsou pro veřejnost v provozu (U Lisu, U Marholtů - vinný sklep 1740, U Tichých, vinný restaurant U Dvořáků). I další majitelé soukromých sklepů vám jistě ukáží své sklepy, z nichž některé pocházejí z 18. století. Řada z nich byla doporučena ministerstvu kultury k návrhu na prohlášení za kulturní památku.
Matyášova brána
Z původního městského opevnění se mimo několika metrů kamenných hradeb v Otakarově ulici zachovala tzv. Matyášova brána v parku u obchodní akademie. Jde jen o výpadovou branku - městské brány se nedochovaly.
Měšťanská beseda
Měšťanská beseda, postavená v
roce 1871, byla v minulosti centrem kulturního a společenského života českých
obyvatel ve městě.
Mariánský morový
sloup
Mariánskému náměstí uprostřed vévodí Mariánský morový sloup. Sloup patří k památkám upomínajícím na morové epidemie, které město v minulosti postihly. Byl postavený z cetechovického mramoru v letech 1718-1721 a jeho autorem je brněnský sochař Antonín Riga. Sloup byl postaven jako výraz díků za odvrácení morové epidemie v roce 1715.
Na místě sloupu původně stávala kašna, která byla přesunuta na své dnešní místo.
Vrchol sloupu tvoří plastika
Immaculaty, na nárožích podstavce jsou umístěny sochy sv. Karla Boromejského,
sv. Františka Xaverského, sv. Floriána a sv.
Nová radnice na
Masarykově náměstí
Budova dnešního Městského úřadu na Masarykově náměstí byla postavena městskou spořitelnou v letech 1891 - 1893 podle plánů brněnských architektů Vojtěcha Dvořáka a Karla Welzla. Obřadní síň je vyzdobena nástěnnými malbami Joži Úprky, s tématy z dějin města.
Slovácké muzeum,
Smetanovy sady 179
Slovácké muzeum bylo otevřeno 1.
června 1914, i když podnět k jeho vzniku dala již Národopisná výstava
českoslovanská, konaná v Praze roku 1895. Prvním sídlem muzea byla budova někdejší
jezuitské koleje na Masarykově náměstí.
Židovská synagoga,
dnes Knihovna B. B. Buchlovana
Poblíž kláštera stojí Židovská
synagoga postavená roku 1875 v historizujícím eklektickém slohu. V roce 1904
byla secesně přestavěna a doplněna kopulí. Za 2. světové války byla nacisty
zdemolována.
Slovácká búda,
Smetanovy sady
Na okraji parku stojí tzv.
Slovácká búda, která byla postavena jako replika lidového obydlí v době konání
Výstavy Slovácka 1937.
Archeologická
lokalita Uherské Hradiště-Sady "Špitálky"
Národní kulturní památka Uherské Hradiště-Sady "Špitálky" se nachází v dnešní městské části Sady. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších archeologických lokalit z období Velkomoravské říše. Je tady doložena přítomnost církevního komplexu se čtyřmi zděnými stavbami a komplexem dalších 15 srubových staveb. Důležitou součást komplexu tvořilo také rozsáhlé pohřebiště. S největší pravděpodobností jde o kapitulní chrám a sídlo arcibiskupa Metoděje. Také hrobka odkrytá v základu chrámu byla pravděpodobně místem arcibiskupova hrobu. Navíc se chrámovém komplexu nachází druhý významný pohřeb. Zde by se s velkou pravděpodobností mohlo jednat o hrob velkomoravského knížete Svatopluka.
Tak jako jiné velkomoravské stavby, i tento komplex byl budován z lomového kamene na maltu a byl ve funkci v 9. století. Lze na něm pozorovat stavební etapy, takže byl budován postupně. Kostel byl zničen při zániku velké Moravy na počátku 10. století.
Portálový nýtovaný most
I když se město Uherský Ostroh
nikdy nestalo předmětem systematického archeologického výzkumu, je jisté, že
jeho bohatá historie sahá do dávné minulosti. Skrovné, náhodné nálezy svědčí o
raném osídlení tohoto místa již v starší době kamenné. Následnou četnost
osídlení lze pro nedostatek průkazného materiálu jen stěží doložit.
Nezpochybnitelným faktem však zůstává, že ve druhé polovině 11. století se na
břehu řeky Moravy rozkládala osada – Stanice /Stenice/ - jejíž název svědčí o
tom, že sloužila k odpočinku a přenocování obchodních karavan, a jejíž význam
stoupal s růstem významu obchodních cest křižujících Moravu od severu k jihu a
od západu k východu. Četnější svědectví o zdejším dění přináší listiny kolem
poloviny 13. století, kdy přemyslovští panovníci v zájmu zajištění tohoto
pohraničního území proti stále častějším útokům uherských nájezdníků začali
budovat obranný systém, který doplňovala i nově vzniklá města Uherské Hradiště
/1257/ a Uherský Brod. Jeho součástí byl i zeměpanský hrad, zachovávající si
charakter vodní pevnosti, zbudovaný na přechodu přes řeku Moravu králem
Přemyslem Otakarem II. Náznak jeho existence dosvědčuje první písemná zmínka s
datem 7. ledna 1275, kdy v těchto místech dlel sám panovník. V listině Václava
II. z r. 1286 nalézáme mezi vyjmenovanými hodnostáři také Matouše z Černé Hory
– purkrabího na Ostrohu, listina krále Jana z r. 1318 zaznamenává už přímo
„hrad náš Stenice neboli Ostroh nad řekou Moravou“ a konečně v testamentu
markraběte Jana z r. 1371 se hovoří již o městě Ostrohu /„Ostroh seu Zdanicz,
Ostrow oder Stanicz“/. Z listin je patrno dvojí pojmenování města, které
přetrvávalo ojediněle ještě v 15. století, psáno písaři v poněkud kolísavých
podobách. Název Ostroh na přelomu 18. století převládl a v polovině 19. století
/1846/ byl k němu připojen přívlastek „Uherský“. Město o něj r. 1950 přišlo,
ale v r. 1968 se k němu opět vrátilo. Jako pohraniční hrad byl Ostroh součástí
královských držav až do r. 1511, nezůstával však vždy přímo v rukou panovníka.
Ten korunní majetek čas od času uděloval do zástavního držení bohatým i méně
urozeným šlechticům. Jednu z nejvýznamnějších rolí ve své historii sehrálo
město v době husitské, kdy byl majitelem ostrožského panství Hašek z
Valdštejna. Ještě 1. listopadu 1420 bojoval v bitvě pod Vyšehradem na
Zikmundově straně proti Pražanům. Byl zde husity zajat, přešel na jejich stranu
a stal se z něj věrný příznivec Husova učení. Pozval do Ostrohu husitské kněze
Bedřicha ze Strážnice a Tomáše z Vizovic, kteří získali na svou stranu většinu
místního i okolního obyvatelstva. Husité se vojensky zorganizovali a někdy na
sklonku r. 1420 založili "Nový Tábor“. Podle nejnovějšího výkladu dějin
husitství /Šmahel, Fr.: Husitská revoluce/ byl jeho sídlem právě Ostroh, jako
takřka nedobytná vodní pevnost, a nikoli „nový Tábor na jednom ostrově řeky
Moravy ve vsi řečené Nedakunice blízko Strážnice“, jak vypráví kronikář
Vavřinec z Březové. Odtud husité podnikali výpravy do širokého okolí. Již 12.
ledna 1421 napadli a vypálili velehradský cisterciácký klášter, pobořili kostel
v Polešovicích, úspěšně zaútočili na Milotice, Uherský Brod, ohrožovali samotné
Uherské Hradiště. Na přelomu let 1421 a 1422 se Ostroh stal pevnou baštou
husitství na jihovýchodní Moravě. Katolická strana pod vedením biskupa Jana
Železného, který spolu s Rakušany vytáhl v únoru 1421 dobýt Ostroh, byla
neúspěšná a utrpěla těžké ztráty. Do dubna 1421 spadá rovněž neúspěšné obléhání
Ostrohu Zikmundovým vojevůdcem Pipem Spanem. Na podzim 1421 soustředil král
Zikmund, rozhodnutý jednou provždy skoncovat s kacířským býlím, velké vojsko v
Uhrách a přitáhl s ním v říjnu na jihovýchodní Moravu. Ostroh se i tentokrát
jeho vojskům ubránil. V polovině dubna 1422 se Zikmundovo vojsko spolu s oddíly
Albrechta Rakouského znovu objevilo před Ostrohem. Podařilo se jim dobýt jen
Veselí, které se stalo rovněž terčem útoků. Ostroh zřejmě obléhání odolal a
ostrožská posádka zůstala nadále hrozbou pro sousední trenčanskou župu. Odboj
proti Zikmundovi získal majiteli Ostrohu, panu Hašku z Vadštejna, takové jméno,
že byl v únoru 1422 zvolen vojenským velitelem pražského svazu. V březnu téhož
roku stál v pozadí popravy Jana Želivského, v roce 1424 strhl do války proti
Žižkovi i Prahu, obojí ho s následnou porážkou jeho vojsk od Žižky v bitvě u
Malešova v červnu 1424 politicky učinilo nemožným. Rovněž fakt, že král Zikmund
dal 17. března 1424 vévodu Albrechtovi plnou moc, aby odňal Haškovi hrad a
město Ostroh jakýmkoliv způsobem, uspíšil rozhodnutí, že tento počátkem r. 1425
přešel na Zikmundovu stranu. Vévodu Albrechtovi se podařilo získat Ostroh do
své moci, po r. 1424 jej od něj dostal do zástavního držení uherský magnát
Stibor ze Stibořic a ten jej postoupil
ruskému knížeti Fedoru z Ostrogu, někdejšímu táborskému hejtmanovi, který
někdy v r. 1429 zradil své táborské spojence a přešel na nepřátelskou stranu.
Kníže Fridrich, jak Fedor sám sebe nazýval, ostrožské měšťany vysával velkými
robotami a daněmi. I proto se obrátili s prosbou k císaři Zikmundovi a ten jim
v srpnu 1435 vzhledem k velkým válečným škodám, které město utrpělo, potvrdil
staré městské výsady a privilegia a měšťany osvobodil od nespravedlivých daní a
robot, což se zavázal Fridrich respektovat. Druhá polovina 15. století byla pro
Ostroh ve znamení častého střídání zástavních držitelů. Od krále Ladislava dostal
práva k ostrožské zástavě i slavný vojenský hejtman Jan Jiskra z Brandýsa,
přenechal je Janovi z Cimburka a ten po čase směnil hrad s panstvím za
drahotušské panství s pány z Landštejna. Za česko uherské války, která vypukla
r. 1468, se náš kraj stal na několik let dějištěm urputných bojů, které zasáhly
i Ostroh. Byl dobyt, nakládalo se s ním jako s válečnou kořistí, po čtyři
desetiletí v něm poroučeli ti, kteří za vše vděčili kariéře v Korvínových
službách. Sláva předního Korvínova hejtmana Jana Zeleného z Šanova brzy
pominula.
Město si zachovávalo řemeslnicko-zemědělský charakter, dlouholetou tradici jako významné hospodářské odvětví mělo vinařství. Rozhodujícím zdrojem příjmů byly výroční trhy, na nichž místní řemeslníci zpeněžovali své výrobky. Také vybírání mýtného a mostného přinášelo do městské pokladny zisk potřebný k údržbě mostů a cest. Slibný hospodářský rozvoj města, zajištěný četnými výsadami udělovanými po staletí panovníky, vzal za své již v 19. století v důsledku dříve tak strategicky výhodné ostrovní polohy, která se stala nakonec překážkou dalšího rozvoje. Neméně závažný důvod stagnace vycházel i ze samotného vztahu Lichtenštejnů k městu – nevěnovali mu po celá tři století zvláštní pozornost, nebylo jejich sídelním městem. Prosperovaly jen vrchnostenské podniky, pronajímané a později odprodané Lichtenštejny novým majitelům. Bývalý mlýn, který patřil v 19. století k největším vodním zařízením na řece Moravě, vyhořel. Jeho sutiny koupili a v letech 1893-1896 přestavěli na moderní válcový mlýn majitelé předměstského cukrovaru, bratří Mayové, a vedle něho postavili i pilu a výrobnu beden na cukr. Rovněž uvedli do provozu turbínu na výrobu stejnosměrného elektrického proudu k osvětlení mlýna a cukrovaru. V r. 1939 mlýn zakoupil mlynář Antonín Fibinger z Těmic. Starobylý pivovar, založený pány z Kunovic v 16. století, r. 1903 převzala do nájmu a r. 1921 zakoupila Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní. V r. 1911 dodával ostrožský pivovar své pivo do 52 hostinců, v r. 1922 jich bylo již 74. Město zůstávalo až do r. 1945 sídlem lichtenštejnského velkostatku, který měl i s lesy rozlohu 7037 ha. Z nich na zemědělskou půdu připadalo 2323 ha soustředěných do 7 dvorů. V katastru města se rozkládal dvůr Uherský Ostroh o rozloze 490 ha. Ani první polovina 20. století nepřinesla městu větší hospodářský rozmach. Z průmyslových podniků, zpracovávajících dřevo z místních singulárních, obecních a lichtenštejnských lesů, stojí za zmínku První moravská továrna na tužky založená r. 1894 Karlem Latzmannem, který zbudoval pilu a dílnu na výrobu tužek a psacích potřeb. Vyvážel je do celého Rakouska-Uherska, Ruska, ruského Polska a Rumunska. Po zastavení činnosti této provozovny v r. 1928 se objevily nové závody na výrobu ohýbaného nábytku – firma Antonína Happicha prodaná r. 1935 v exekuční dražbě Vilému Hoffmannovi, zničená v den osvobození města r.1945 požárem, a r. 1938 veřejná obchodní společnost na výrobu nábytku bratří Matyášků. Charakteristickým znakem pro město byl značný počet usedlých Židů, v r. 1843 jich zde žilo 587. Tvořili zvláštní komunitu, v letech 1849-1919 i samostatnou „politickou obec židovskou“ s vlastní volenou samosprávou. V ní měli Židé z celého ostrožského panství své středisko, zde nacházeli ochranu a útočiště. Měli svoji synagogu i školu.
Zámek v Uherském Ostrohu leží západně od města na plošině tvořené řekou
Moravou, v místech někdejšího hradu. Někdy po roce 1260 nechal Přemysl Otakar
II. na moravsko - uherském pomezí nový královský hrad na ochranu významné
obchodní cesty z uher do Prahy. Poněvadž však následkem povodní hrad značně
trpěl, musela být stavební plocha zvýšena. Dochovala se z něho jen obytná věž
ze 13. století na jihovýchodní straně, která zůstala i jádrem dnešního zámku.
Na věž navazoval palác, vybudovaný ve 13. a rozšířený v 15. století. Tehdy byl
zřízen i velký sál. Hrad byl vybudován pravděpodobně po roce 1260 jako
zeměpanský a zachovával si charakter vodní pevnosti proti nedaleké uherské
hranici a jako ochrana významné obchodní cesty z Uher do Prahy. Původně se
nazýval Stanice (Stenice) a v této podobně byl později nesprávně ztotožňován se
Ždánicemi.
V druhé čtvrtině 15. století byl hrad rozšířen a zpevněn, přičemž bylo použito kvádrových kamenů z pobořených kostelů v Polešovicích a Boršicích.
Ve druhé polovině 15. století byl vně severovýchodní hradby postaven nový
palác. Ostroh jako středisko panství se stal i centrem trhů a střediskem
řemesel.
Na sklonku 15. století vlastnila hrad s městem a panstvím Žofie z
Valdštejna, která je postoupila svému manželovi Petrovi hraběti od sv. Jiří a
Pezinku, a ten je v roce 1493 udělil Johanesovi (Janovi) z Kunovic. Král
Vladislav II. mu potvrdil v roce 1497 pro Ostroh městské právo a držby lesa.
Když pak na počátku 16. století umožňoval král šlechtickým rodům získat staré
královské hrady do dědičného vlastnictví, získal v roce 1511 právo na Ostroh
Smil Kuna z Kunštátu. Ten potom postoupil své právo na Ostroh Janu z Kunovic.
Kolem roku 1522 se připomíná v Ostrohu panské mýto. Právě za Jana začala důležitá a rozhodující
přestavba hradu v pohodlný renesanční zámek, která pokračovala až do konce
století. Ve dvou následujících fázích zastavěl obě dosud volné strany v západní
polovině objektu. Severozápadní křídlo mělo drobný rizalit přibližně uprostřed
své délky, jihozápadní bylo užší než dnešní budova a sahalo jen po dnešní
průjezd. Druhá stavební etapa započala po roce 1560 za Janova syna Jetřicha
(1545-1582), ale dokončení interiérů se protáhlo do počátku 17. století. Bylo
přestavěno staré severovýchodní křídlo. V přízemí vznikla arkádová chodba a v
nároží při věži přibyl přístavek s vřetenovým schodištěm. Po přestavbě získala
budova tvar nepravidelného čtyřúhelníku s nádvořím uprostřed, které je na
severní, východní a západní straně obestavěno arkádami, zato východní arkáda
byla v pozměněném plánu zazděna. Na severozápadě byla vybudována čtyřboká věž.
Jihozápadní křídlo bylo prodlouženo až k nároží staré hradby a jeho šířka byla
zvětšena do dnešních rozměrů. Jihovýchodní a severozápadní trakt je
dvoupodlažní, ostatní trakty mají poschodí tři. Ve východním traktu je zámecká
kaple a přilehlý velký sál. V roce 1605 zpustošil zámek požár, způsobený
bleskem. Po Jetřichovi dědil jeho vnuk Jan Jetřich z Kunovic (1582-1609), který
zemřel těsně před stavovským povstáním roku 1615. Potom (v roce 1619) zámek
zdědil jeho syn, poslední majitel z rodu pánů z Kunovic, Jan Bernard. Ten dal
zámek po požáru znovu opravit. Také se
aktivně zapojil do stavovského povstání a po jeho porážce musel před popravou
uprchnout do zahraničí. Jeho majetek byl samozřejmě zkonfiskován a Ostroh
koupil 25. června 1625 i s jinými Kunovickými statky (např. nedaleký Hluk)
Gundakar z Lichtenštejna. Ten zřejmě nechal dokončit štukovou výzdobu plochých
stropů geometrickými profilovanými rámy s jemným perlovcem. V roce 1645 dobyli
zámek Švédové. Jako lichtenštejnský majetek přestal být zámek v Ostrohu
šlechtickým sídlem, čímž jeho význam značně poklesl. Severovýchodně od zámku
přistavěli nezbytné hospodářské zázemí - čtverec stájí s vnitřním dvorem a
areál pivovaru. V předdvoří to pak byly další hospodářské a úřední budovy.
Zmizely také obě zahrady. Zámek pak zůstal pouze střediskem správy panství. Po
roce 1850 byl přeměněn na kanceláře velkostatků a byty úředníků. Až do 19.
století byl - stejně jako město - obklopen vodou. Vlastnictvím Lichtenštejnů
zůstal zámek až do roku 1945. Roku 1945 byl na základě Benešových dekretů
vyvlastněn a od té doby sloužil potřebám národního výboru a dnes Městského
úřadu.
Stavební vývoj zámku
Zámek je částí bývalého rozsáhlého komplexu jednoho z lichtenštejnských
knížecích sídel. Dnešní zámek povstal z královského hradu založeného po roce
1260, na kterém byl roku 1286 purkrabím Matouš z Černé Hory. Jeho téměř
čtvercový rozvrh s mohutnou obytnou hranolovou věží (12 x 11,5 m) ve východním
nároží a přilehlým palácem se ve hmotě zámku dochoval dodnes. Nedalekou
analogii představuje hrad ve Strážnici. Původní vstup brankou na severovýchodu
současně ukazuje, kde bylo předhradí, v jehož prostoru se vyvinulo hospodářské
zázemí zámku. Úpravy proběhly jistě za markraběte Jana Jindřicha, o čemž svědčí
fragment klenebního žebra ve věži, ale sledovatelné jsou až změny pozdější. Protože
skromný rozsah hradu nedovoloval další zástavbu, rozšiřoval se hrad vně staré
obvodní hradby. Neustálé zástavy a bouřlivé doby 15. století, kdy patřil k
hlavním střediskům husitů, nedovolovaly větší stavební činnost. Až ve druhé
polovině 15. století byl přistavěn hmotný severní palác s okosenými okénky v
přízemí. Pokračování na sebe nedalo dlouho čekat. Roku 1511 získal Jan z
Kunovic hrad již jako alodní zboží a do roku 1545 ho ve dvou etapách rozšířil o
podsklepený západní a jižní palác. Jižní sahal jen po dnešní průjezd a byl užší
než dnešní křídlo. Jeho vnější zeď zjistili při obnově. Datován je
gotickorenesančními přetínavými portály a segmentovým oknem v západním přízemí.
Jan také přezdil neorganické ozuby na severních nárožích a sjednocená průčelí připravil
ke konečnému renesančnímu řešení. Započal je Jetřich z Kunovic již kolem
poloviny století přestavbou starého východního křídla. V přízemí vznikla arkáda
na hmotných sloupcích bez podnoží, která spočívá na vyzděných lomených
obloucích suterénní chodby.
Druhá etapa započala po roce 1560, ale dokončení interiérů (bohatá štuková
výzdoba kleneb piana nobile a přízemního ochozu - vše v úplně novém jižním
křídle) se protáhlo do počátku 17. století. Po třech stranách jsou arkády - v
přízemí pilířové bosované, v patrech spočívají na toskánských sloupcích s
geometricky zdobenými plnými parapety. Jen část pilířů a parapetů je však
provedena kamenicky. Pozměněný plán si vynutil vložení jednoramenného schodiště
do východního křídla., jehož arkáda byla proto zazděna. Plastické pásy
přetažené přes polopilíře portálů zámku a předdvoří předstvaují již vysloveně
manýristické prvky. Pánům z Kunovic byl po bělohorské katastrofě statek
konfiskován a roku 1625 ho koupil Gundakar z Liechtenštejna. Ten zřejmě nechal
dokončit štukovou výzdobu plochých stropů geometrickými profilovanými rámy s
jemným perlovcem. Liechtenštejnové vybudovali severozápadně od zámku čtverec
stájí se středním dvorem, které jsou dnes úplně přestavěny a zčásti sneseny.
Stejně dopadl navazující barokní pivovar v komplexu hospodářských budov a
úřední budovy s byty v předdvoří. Zmizely také obě zahrady. Následky úprav
zámku pro účelové využití za první republiky a v naší době odstraňuje zvolna
probíhající rekonstrukce.
Současný stav zámku
Dnes zámek v Uherském Ostrohu slouží jako budova Městského úřadu a také je
zde umístěna městská knihovna. Protože byl zámek v 2. polovině 20. století
poškozen, byl, i v současné době je, opravován. Část zámku se opravuje dodnes.
Zámek byl částečně přestavěn koncem 18. a v 19. století.
Zámek, náměstí a jeho okolí byly r. 1990 vyhlášeny městskou památkovou zónou.
Zámkem je třípodlažní čtyřkřídlá vysoká budova, s vnitřním arkádovým
nádvořím. Mezi zámkem a náměstím je portál z 16. století, dochovaný z
dřívějšího zámeckého komplexu. Portál stojí asi 30 m západně od zámku s
několika hospodářskými budovami.
V dnešní podobě vznikla obec Ostrožská Nová Ves dne 1. srpna 1949 spojením dvou dávno sousedících obcí, Ostrožské Nové Vsi a Chylic. Chylice jsou původem starší obec, první písemná památka o Chylicích je z roku 1192. O Nové Vsi je první písemná zmínka až z roku 1258. Český král Přemysl Otakar II. daroval tuto obec městu Hradišti, které založil již o rok dříve. Až do roku 1466 se obec jmenuje Nová Ves u Ostrohu a od roku 1924 její úřední název zní Ostrožská Nová Ves.
První zmínka o škole pochází z roku 1752. Nynější kostel sv. Václava byl postaven v roce 1770. První dobrovolný hasičský sbor byl v Nové vsi založen v roce 1888. V roce 1903 byly postaveny obecní Novoveské lázně. V období první světové války zahynulo z Nové Vsi 43 a z Chylic 27 mužů. V roce 1920 se vylila voda z břehů Moravy a zaplavila především část Chylic. V roce 1928 byla započata výstavba Lidového domu a Orlovny. V roce 1931 byly obě obce elektrifikovány. Ke sloučení obou obcí - Ostrožské Nové Vsi a Chylic došlo v roce 1949 pod společným názvem Ostrožská Nová Ves.
V r. 1950 bylo v obci založeno Jednotné zemědělské družstvo, v roce 1955 se započalo s těžbou štěrkopísku. Postupně bylo v obci vybudováno zdravotní středisko, mateřská škola, koupaliště, obchodní dům, provedena rekostrukce školní budovy č. 500.
V průběhu celého roku poskytují lázně balneoterapii založenou na sirnatých
pramenech. Lázně dále nabízejí komplexní elektroléčebnou terapii, individuální
a speciální rehabilitační péči. Léčebná voda působí nejen na pohybové ústrojí,
ale má příznivý vliv i na kožní onemocnění. V lázních se úspěšně léčí lupénka a
nemoci pohybového aparátu.
V blízkosti lázeňského areálu se nacházejí známá ostrožská jezera, ideální
místo pro koupání. Návštěvníci mohou využít i turistické a cykloturistické
stezky v Bílých Karpatech nebo bohatou kulturní nabídku nedalekého Uherského
Hradiště.
Město Bzenec se nachází mezi Kyjovem a Veselím nad Moravou na silnici č. 54, vedoucí ze Znojma do slovenského Nového Mesta nad Váhom. Leží pouhých 10 km od folkloristům dobře známé Strážnice. Od okresního města Hodonín je vzdálen 24 km.
Geologické poměry, klimatické podmínky a provotřídní kategorie vinohradnické půdní bonity vytvářejí podmínky pro pěstování špičkových kultivarů vinné révy. Některé dosahují výraznějších znaků kvality než ve své původní vlasti, což platí zvláště pro ryzlink rýnský – produkce z bzeneckých vinohradů je označována ochrannou stoletou známkou Bzenecká lipka. Podobně proslulý i Bzenecký Zlatý hrozen, bzenecké červené burgundské špičkových kultivarů vinné révy.
Také místní ovocnářská a zelinářská tradice sahá daleko do minulosti. Zdejší konzervárenské podniky zpracovávají především sterilizované okurky a zeleninové saláty. První soukromá konzervárenská firma tady byla založena v r. 1868. V posledních letech přibyly nové podnikatelské činnosti, rozvíjejí se nové obchodní aktivity.
Podle jemného písku a množství lastur se soudí, že bzenecké okolí bylo v dávné minulosti dnem moře. Dodnes se zde těží písek, jehož kvalitu stavební odborníci vysoce hodnotí. Území kolem Bzence bylo osídleno již v pravěku. Svědčí o tom archeologické nálezy z neolitu, doby bronzové i železné, z doby římské i z doby stěhování národů. V období říše velkomoravské, po zániku Velehradu, se Bzenec stal na určitou dobu centrem Velké Moravy. Poprvé v písemných památkách se objevuje u kronikáře Dětmara v souvislosti s dobytím hradu Businc českým knížetem Oldřichem v r. 1015. Jedná se o první jméno, které je na Moravě doloženo po 10. století. Kolem r. 1230 se Bzenec stal střediskem župy, na které byl rozdělen kraj břeclavský. Avšak až v listině krále Jana Lucemburského z r. 1330 se hovoří o městě Bzenci.
Ve 2. polovině 14. století se zde začali usazovat židé. Bzenecká židovská obec patřila k nejstarším na Moravě. Měla zde vlastní prostornou synagogu, která vak byla v r. 1860 zbořena a na jejím místě postaven templ v orientálním slohu. Zachována je část židovské čtvrti a židovský hřbitov s obřadní síní z poloviny 19. století. Dominantu města tvoří srázný kopec se zbytky kaple sv. Floriána z r. 1703. Její historie je velmi pohnutá. V r. 1731 do ní uhodil blesk a zapálil střechu, byla obnovena a v r. 1945 ji ustupující německá armáda vyhodila do vzduchu. Již na konci 12. století vak stával na tomto místě Starý hrad, jenž začátkem 15. století padl za oběť husitským válkám. Starým hradem byl nazýván na rozdíl od nové zemanské tvrze, která byla postavena s dvojitým příkopem a zdí v místech, kde se dnes nachází současný zámek pseudogotického slohu. Býval původně renesanční, později byl zbořen a přestavěn do stylu barokního. Od poloviny minulého století si udržuje svou nynější.
V zámecké zahradě lze spatřit snad největší místní pamětihodnosti - dvě prastaré lípy, nejstarší stromy na Moravě. Kmen větší lípy vichr rozvrátil na devět částí. Podle listin z r. 1604 jí tehdy napočítali 500 let. Stála zde již za dob krále Přemysla Otakara II. a vyprávělo se, že pod touto, dnes již devět set let starou lípou, odpočíval a bavil se císař Rudolf II. s celou svou gardou.
Zmínka o prvním bzeneckém knězi se datuje rokem 1233. Byl jím dvorní kaplan Absolon. Dnešní kostel sv. Jana Křtitele raně barokního slohu pochází z r. 1702. Je 13 m široký, 45 m dlouhý a má 12 m vysokou valovou klenbu. Farní chrám náležel vždy katolíkům. Ve městě pak působí tři náboženské komunity.
Každoročně v půli srpna se do Bzence sjíždějí návštěvníci z širokého okolí na Bzeneckou pouť k svátku Panny Marie. Konají se tady bohoslužby i klasický trh. Neméně známou slavností je Bzenecké vinobraní v polovině září, s jarmarkem řemeslných výrobků, výstavami, koncerty, pouťovými atrakcemi i taneční veselicí.
Beseduje se v búdách při
skleničkách lahodného moku. Dobré bzenecké víno zachutnalo již nejedné známé
osobnosti. Při svých cestách zde zastavili básník Petr Bezruč, mistr Josef Suk,
malíř Mikoláš Aleš, ale i A. Rodin, S. Čech, F. X. Šalda a jiní. Pohostinnost
vinných sklepů nabízí dnes ve Bzenci mnoho soukromě hospodařících vinařů.
Bzenecká vína se prodávají po celé České republice, dopravují se do sousedního
Německa, na Slovensko, nabídnou Vám je v Holandsku i ve Francii.
Z hlediska umístění města se dá
říci, že se nachází v centru Slovácka. Na jižní straně katastru protéká řeka
První písemná zmínka o městě je datována k roku 1015, ale okolní území bylo osídlováno již v pravěku, o čemž svědčí archeologické nálezy z neolitu, doby bronzové i železné, z doby římské i z doby stěhování národů. V období Velkomoravské říše po zániku Velehradu, byl Bzenec po určitou dobu centrem Velké Moravy.
Město Bzenec bylo městem hrazeným, poddanským. Na návrší nad městem mu dominoval hrad, založený nejpozději ve druhé třetině 11. století. Podhradí tvořilo tzv. horní náměstí s farním kostelem. Město bylo složitým a nepřehledným organizmem se sklonem k ortogonálnímu řešení. Obrys tvořil nepravidelný ovál přilehlý na severu k areálu hradu. Přesný charakter opevnění dnes již neznáme.
Městem vedla vidlice cest – přes Horní náměstí k Brnu, přes dolní náměstí ke Kyjovu. Dolní náměstí má protáhlý tvar. Jižní fronta náměstí byla původně kompaktní (nádražní ulice přešla hrazení až později). K severu z náměstí je nepravidelně podélné.
Předměstí Vracovské bylo u západní brány a Olšovské u východní brány.
Ve státním seznamu nemovitých kulturních památek jsou zapsány tyto objekty: zámek a předzámčí, obelisk u zámku, park u zámku, fara, dům č. p. 393, kaplička sv. Jana Nepomuckého, kříž u kostela, raně barokní farní kostel sv. Jana Křtitele z počátku 18. století, jehož oltář byl vyzdoben Ondřejem Schweigelem, měšťanský dům č. p. 31, sousoší Nejsvětější Trojice a židovský hřbitov se smuteční obřadní síní.
Ve městě se nacházejí také objekty, které sice do státního seznamu nemovitých kulturních památek zapsány nejsou, ale mají historickou nebo architektonickou hodnotu. Jedná se o zříceninu barokní kaple na kopci nad městem, altánek v blízkosti zříceniny barokní kaple, bývalou sokolovnu u zámku, budovu bývalé základní školy – dnes DPS, vinné sklepy s lisovnami pod kopcem zvaným Starý hrad, které byly postaveny ve 30. letech minulého století. Sklepy jsou v původní podobě (jednopodlažní lisovna s malými větracími okenními otvory, bílé spárované zdivo, jednoduché hrubé dveře).
Starý hrad
Dominantu města tvoří srázný kopec se zbytky kaple sv. Floriana a Šebestiána z r. 1703. V tomto místě stával na konci 12. století Starý hrad. Podle dochovaných historických dokladů měli čeští králové v Bzenci své vinice a ve sklepích starého bzeneckého hradu dobrá vína.
Kostel
Nepřehlédnutelnou dominantou Bzence je rovněž raně barokní kostel sv. Jana Křtitele z počátku 18. století, výzdoba oltáře pochází od O. Schweigla.
Židovská čtvrť
Od 2. poloviny 14. století se v Bzenci začali usazovat Židé a zdejší židovská obec se řadí k nejstarším na Moravě. Měla zde vlastní synagogu. Většina domů z kdysi rozsáhlé židovské čtvrti v typické poloze mezi náměstím a zámkem je zachována. Hřbitov středověkého původu obsahuje cenné náhrobky barokního a klasicistního typu. Při vstupu stojí obřadní síň eklektického pojetí z období přelomu 19. a 20. století.
Zámek Bzenec
Původní hrad koncem 15. století padl za oběť husitským válkám a nahradil jej zámek. Tato původně renesanční, později barokní (r. 1701) a dnes pseudogotická stavba (po r. 1855) je spojena s anglickým parkem z poloviny 19. století. Jeho zajímavostí je například 900 let stará Bzenecká lípa. Pod zámkem byly vybudovány krásné sklepy s ideálním místem pro vinařské podnikání.
Z přírodních zajímavostí připomeňme národní přírodní památku Váté písky s pískomilnou a suchomilnou flórou a faunou a přírodní památku Vojenské cvičiště s unikátními stepními společenstvy rostlin a hmyzu.
Rozsáhlý lesní komplex Doubrava se rozprostírá na ploše téměř 100 km2 vpravo od železniční trati Přerov – Břeclav, konkrétně mezi městy a obcemi Moravský Písek, Bzenec, Vracov, Ratíškovice, Dubňany, Mutěnice a Hodonín. Pokrývá téměř dokonalou rovinu, která byla kdysi dnem velkého třetihorního jezera. Existenci tohoto jezera v současnosti připomínají všudypřítomné nánosy jemného písku, které jsou na některých místech proloženy černými slojemi málo kvalitního hnědého uhlí – lignitu.
Asi 3 km od obce Bzenec vzniklo na kdysi odlesněném komplexu borových kultur otevřené území jihomoravských písčin o rozloze 37 ha. Na písečných přesypech tvořených křemennými zrny s nepatrnou příměsí jiných materiálů se nachází roztroušené porosty náletových borovic. V nepravidelných ostrůvcích roste hojně kostřava ovčí, dále paličkovec šedavý, psineček tuhý, mateřídouška úzkolistá a jiné.
Lokality je významná i z hlediska entomologického. Zastoupeny jsou zde druhy typické pro společenstva vátých písků, ke kterým patří kudlanka nábožná, pakudlanka, početně jsou zastoupeny četné druhy střevlíkovitých brouků, svižníci a zdobenci. Na výslunných místech najdeme ještěrku zelenou, můžeme pozorovat rovněž četné druhy ptactva.
Lípa byla vždy považována za symbol slovanské vzájemnosti. Ta "tisíciletá" je však také němým svědkem dávné minulosti. Zažila slávu, dobytí i požár Starého hradu roku 1423, byla svědkem dokonalé zkázy města Bzence Bočkajem roku 1605. Zažila léta válek, poroby, bídy, ponížení a spatřila postupně po sobě Kumány, Uhry, Ráce, Tábory, Švédy, pestré houfy Kuruců, Prusy i Francouze. Přečkala královské purkrabí, přechodné uherské držitele panství, pány z Kravař, Kropáče z Nevědomí, Proskovské z Proskova i Reichenbachy.
Kmen lípa již nemá. Za vlády Marie Terezie jej vichr rozvrátil na 9 dílů. Její větve jako by vyrůstaly ze země. Uprostřed se hříčkou přírody z pahýlů větví vytvořil samorost, připomínající netvora.
Tato lípa byla již v minulosti předmětem obdivu, což dokazují historické záznamy. Dle zpráv zanesených v urbáři z roku 1604, byla tato lípa na 500 let stará, její kmen měl v obvodu 71/3 sáhů, koruna 66 sáhů, větve byly 10 sáhů dlouhé.
Dějepisec Jan Petr Cerroni ve svém rukopisném díle Alt und Neu Mähren z roku 1762, který je uložen v zemském archivu v Brně, popisuje velkou lípu takto: "V Bzenci lze především spatřiti lípu, jejíž kmen má 8 loktů v průměru a jejíž větve se rozpřahají až 320 stop od kmene. Tvoří v pěkné souměrnosti spodní, střední a horní loubí, spočívající postupně na 36, 30 a 8 sloupech. Místo pod lipou, k němuž vedou 4 brány, je tak dlouhé a široké, že se na něm může současně hrát 6 kuželkových partií, aniž by si hráči překáželi. Vypravuje se, že pod touto lípou odpočíval a bavil se císař Rudolf II. s celou svou dvorní družinou, s plukovníkem a tělesnou gardou".
Obdivně a s úctou se o lípě vyjádřil dějepisec Řehoř Volný, když v topografii Moravy napsal: "V zámecké zahradě jsou ony pověstné lípy, z nichž obryně je tak rozvětvena, že by mohla poskytnout útulku celému jízdnímu pluku i s koňmi… Člověka jímá úděs, pováží-li, že je snad družkou mladé Moravy, zestárlou v proudech dob, jež viděla mizeti."
V dnešní době člověk při pohledu na tento starý majestát teprve pochopí, proč se v dávnověku lidé prastarým stromům klaněli.
Uprostřed borových porostů Bzenecké Doubravy, zhruba 3 km od železniční stanice Bzenec-přívoz, se tyčí osamocený obrovský dub. Pamatuje více než 300 let, má výšku 22 m, obvod kmene 4,8 m a průměr koruny 34 m.
Podobně jako k mnoha jiným památným stromům váže se i k tomuto statnému dubisku zajímavá pověst. V lese Doubrava se kdysi dávno ukrýval bájný loupežník Žilka. Bohatým bral a chudým dával, pravděpodobně však velkou část lupu používal pro své soukromé potřeby a potřeby svých kumpánů.
Nakonec však ani Žilka neunikl spravedlnosti a díky zradě kamaráda byl dopaden. Drábi, vojáci a hajní obklíčili Doubravu a zahnali Žilku a jeho věrné do koruny mohutného dubu. Žilka se bránil statečně a první, koho zabil, byl jeho zrádce.
Vojáci stříleli mezi větve, ale bezvýsledně. Když už jednomu vojákovi došly patrony, uřezal si knoflík, nabil ho do pušky a vystřelil. Knoflík zasáhl cíl a Žilka se skácel mrtev k zemi. Od té doby nese dub loupežníkovo jméno.
Petrov leží 3 km jižně od Strážnice. Je známý svým areálem vinných sklepů
zvaným „Plže“. Sklepy jsou připomínány již v 15. a posléze v 16. a 17. století.
V areálu je více než osmdesát staveb, které vytvářejí ulicovou zástavbu.
Největší pozornost upoutá průčelí sklepů výtvarným pojetím a barokními
architektonickými prvky. Bílá vápenná lička s modrou podrovnávkou a
jednokřídlové nebo dvoukřídlové dveře z dubového dřeva estetický vjem umocňují.
Jeden z největších sklepů je dlouhý 30 m, široký 5,5 m a vysoký 3 metry. V roce
1983 byly Plže prohlášeny Památkovou rezervací lidové architektury. Kvalitu
petrovských vín mohou návštěvníci ohodnotit pod víchou hned v několika
sklepech, např. u p. Kláska, p. Svobody a dalších vinařů. Rádi vás všichni
uvítají a nabídnou příjemné posezení u skleničky dobrého vína. Kontakt p.
Svoboda 723 738 978.