Lopeník – Vyškovec – Rovné /
Starý Hrozenkov – Žítková – Pitín – Slavičín – Rudimov – Luhačovice (je
v den7)
Starý Hrozenkov – Starohrozenkovský lom
památky lidové architektury
Zemědělská usedlost č.p. 44
Tato horská zemědělská usedlost z počátku 19. století nese všechny
charakteristické znaky lidového stavitelství moravských Kopanic. Jedná se o
usedlost s nepravidelným dvorem, s obytnou budovou, hospodářskou částí spojenou
s obytným stavením a volně stojící stodolou. Skupina staveb je situována mimo
centrum Vyškovce v kopanici zvané Vlčí, vzdálené asi 3 km od středu obce.
Obytné stavení je vybudováno jako srub, prodloužený o zděnou stavbu.
Hospodářské budovy, které jsou patrně mladšího data jsou vybudovány z cihelného
zdiva.
Dům č.p. 12
Jedná se o kopaničářskou usedlost volně postavenou ve svahu. Hlavní
součástí usedlosti je roubené stavení ohrazené a olíčené vně i uvnitř. Uvnitř
se částečně zachovalo původní ohniště. K hlavnímu obytnému stavení jsou
připojeny nižší roubené chlévy.
Dům č.p. 40
Tato kopaničářská usedlost je volně postavená v terénu. Obytné stavení je
roubené, v jizbě je trámový strop a hliněná podlaha, pec je již vybourána. Ke
stavení jsou přistavěny chlévy.
Dům č.p. 63
Toto přízemní stavení má roubené stěny, omazané hlínou a obílené. Zadní
část je zděná z cihel a kamene. Hospodářské budovy jsou zčásti prkenné, bedněné
na nosných trámech.
Lom Skala nebo Hrozenkovský lom je jediné místo v Bílých Karpatech, kde lze
pozorovat sloupcovistou odlučnost bazaltu (čediče). V oblasti mezi Uherským
Brodem, Bojkovicemi a Luhačovicemi se v podloží nachází řada hlubokých trhlin,
která byla před několika milióny let příčinou podpovrchových výlevů magmatu.
Pozůstatkem je kromě lokalit andezitů u Uherského Brodu, Nezdenic,
Záhorovic a Komni také zdejší ložisko bazaltu. Jedná se o hrubozrnný bazalt
dolerit, bohatý hořčíkem. Od minulého století zde probíhala těžba silničního
kamene. Podrbný geologický průzkum pak začal v roce 1956. Lom je v součastnosti
mimo provoz, je však častým cílem geologických exkurzí.
I z hlediska květeny je tento lom zajímavou lokalitou. Roste tu totiž
několik druhů, které jsou jinde v Bílých Karpatech velmi vzácné. Je to např.
Oman hnidák (Inula conyza), nepříliš nápadná, až metr vysoká rostlina, a vrbka
rozmarýnolistá(Chumerion dodanali), která roste na mokrém dnu lomu. Najdeme zde
i Jetel zlatý (Trifullum aureum). Všechny tyto druhy rostou od července až do
podzimu.
Opuštěné lomy, na jejichž dně se nacháuejí trvalé vodní plochy, bývají
velmi často útočistěm obojživelníků, kteří je vyhledávají zajména v době
rozmnožování.
Takových míst není v oblasti Bílých Karpat mnoho. Mlok skvrnitý (Salamandra
salamandra) je díky svému žlutočernému zabarvení nezaměnitelný. Většinu života
tráví na souši, vodu vyhledává v době rozmnožování. Aktivní je zejména v noci.
Přes den se ukrývá v děrách či štěrbinách. A vylézá jen za deštivého počasí.
Čolek horský (Triturus alpestris) je způsobem života závislý na lesním
prostředí. V době rozmnožování vyhledává spíše menší vodní plochy v lesích,
často také jezírka v lomech. Živí se hmyzem, ale troufne si i na malé pulce.
Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) vylučuje žlutými skvrnami na povrchu
těla sekret, který může způsobit alergickou reakci. Je velmi podobná kuňce
obecné, od které se liší menší závislostí na trvalé vodní ploše.
Bělokarpatské Kopanice jsou krajem na pomezí mezi Moravou a Slovenskem.
Lidé, kteří sem přicházeli utvářeli svou prací po staletí krajinu, jež odráží
jejich soužití s přírodou. Kopanice dostaly své jméno podle toho, že těžko
dostupná políčka bylo možno obdělávat jen kopáním motykou. I dnes můžete na
skromných zemědělských usedlostech, roztroušených po kopcích Vápenic a Žítkové,
vidět pást se koně, krávy, ovce a pracovat lidi. Ani staletí tu téměř nic
nezměnila. Na mnoha místech se zachovaly rázovité chalupy, tolik typické pro
Kopanice, i lid se nadále drží své těžké práce, ale také svých tradic, zvyků ,
nářečí a písní...Chcete-li poznat život na Moravských Kopanicích zblízka,
využijte nabídky ubytování v soukromí a pohostinnosti místních lidí, kteří jsou
ochotni se podělit o krásy svého kraje.
Historie města
Slavičín
První historická zmínka o Slavičínsku pochází již z r. 1141. Počátek Slavičína se však datuje od roku 1256, kdy dle darovací listiny olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku byl Slavičín 2. června 1256 věnován v léno Helembertovi de Turri. V té době byl zde kostel a fara, Slavičín byl městečkem s právem tržním, celním, hrdelním.
Pojí se s tím pověst o pobytu svatého Vojtěcha na území Slavičína, při příležitosti jeho misionářské cesty v roce 985 z Uher přes Vlárský průsmyk na Moravu. Pověst vypráví, že se tehdy se svou družinou zastavil v místě, kde dnes stojí slavičínský kostel. Obyvatelstvo bylo ještě pohanské a svatý Vojtěch se rozhodl je obrátit na křesťanskou víru. Kdesi na protějším kopci stála tvrz, patřící slepé hraběnce. Ta nemohla v noci spát a když přistoupila k oknu, spatřila zář ohně, který hořel v táboře svatého Vojtěcha. Osada, která stála v údolí pod hradem, přijala na oslavu této události - slavného činu, název Slavičín. V dějinách se objevuje původně jen osada s názvem Mladotice. Obě osady Mladotice i Slavičín časem splynuly.
Město ve středověku proslulo řemeslem zvaným zvěroklestičství. Zvěrokleštiči zvaní též miškáři zbavovali dobytek pohlavních orgánů, takže ten byl pak klidný a rychleji přibýval na váze. Této významné živnosti je věnována zajímavá expozice v místním muzeu.
Barokní zámek
Slavičín
V areálu parku ve Slavičíně stojí barokní zámek, který pochází z roku 1750. Posledním majitelem zde byla rodina Wichterlů, které byl zámek vrácen zpět v rámci restituce. Prostory zámku jsou využívány pouze ke komerčním účelům (restaurace, vinárna, prodejny).
Kaple Panny Marie
Vzácným příkladem drobné klasicistní architektury je kaple Panny Marie na ulici Osvobození (vedle kulturního domu Sokolovna)z 2. poloviny 18. století. Generální oprava fasády, vnitřních omítek a podlahy a nátěr střechy byl proveden v roce 2000.
Kostel sv. Vojtěcha
Kostel sv. Vojtěcha ze 13. století se sochou sv. Jana Nepomuckého. Kostel byl původně raně gotický a po požáru r. 1775 barokně upraven. Hřbitov u kostela má dlouhou historii sahající do dávné minulosti. Archeologický průzkum dokládá pohřbívání již ve druhé polovině 13. století.
Přírodní zámecký park
Byl v 19. století upraven na anglický park. Svou výhodnou polohou uprostřed města nabízí svým návštěvníkům místo k zábavě i odpočinku.
Nachází se zde velký přírodní amfiteátr, kde se od května do září provozuje letní kino a konají se zde mnohé kulturní a jiné společenské akce. K tanci nebo poslechu promenádních koncertů je zde taneční terasa a dřevěný pavilónek. Sportu zde slouží kuželna, volejbalové kurty a blízkém sousedství pak sportovní stadion s fotbalovým hřištěm, běžeckou dráhou, velkou tribunou a sportovní halou.
Záložna
Na náměstí Mezi Šenky v centru města stojí budova Záložna. V roce 1893 postavený dům byl střediskem místního kulturního a společenského života a pokroku. Našel zde útulek mimo jiné také čtenářsko - ochotnický vzdělávací spolek Palacký (až do roku 1938), který tam měl knihovnu, hrával zde divadla, konal vzdělávací přednášky. V přízemí budovy je restaurace, v 1. poschodí je několik menších místností a reprezentační sál se zachovalou nástropní malbou, restaurovanou v roce 1999.
Městské museum (Misárkova
15)
otvírací doba: sobota 13 - 16 hod., neděle 9 - 12, 14 - 17 hod.
Expozice: archeologické sbírky, národopisné památky, dokumenty ze života a práce zvěroklestičů, dokumenty o letecké bitvě r. 1944.