Luhačovice – Sehrad – Vizovice –
Dešná – Všemina - Držková
Konvent
Milosrdných bratří - nemocnice
Sloup
se sochou Bolestné P. Marie
Adresa: Horní
Lhota
Málo zřetelné zbytky hradu Sehrad, známého též jako Sehradice, Engelsberk
nebo Tetov, pocházejí z poloviny 13. století. Tento důkladně opevněný hrad s
panstvím býval lénem olomouckého biskupství. Kolem roku 1400 tu vládli
Cimburkové, po husitských válkách uherský válečník Pankrác ze Sv. Mikuláše. Po
polovině 15. století byl hrad opuštěn a od 16. století je již označován jako
pustý. V terénu jsou patrné zbytky příkopu a valu.
Zlínská 467
Řadová barokní budova z roku 1781 se středním risalitem. Ve vrcholu risalitu dvojitý klenák s erbem. Nad risalitem tvarovaný štít s erbem, nápisem a letopočtem: MDCCLXXXI . Součástí budovy je veřejná lékárna a secesní kaple zbudovaná počátkem 20. století. Za budovou je neveliký dvůr a zahrada.
Na žádost ze dne 27.1.1781 zakladatelky Marie Antonie, manželky Krištofa hraběte z Blümegen stavbu kláštera povolil císař Josef II, protože v té době nebyl ve Vizovicích žádný ústav, který by se staral o nemocné. Pouze lazebník v panských lázních a místní bylinářky.
V r. 1993 znovuotevření a obnovení činnosti nemocnice Hospitálského řádu sv. Jana z Boha - Milosrdných bratří.
Farní kostel sv. Vavřince je výrazná pohledová dominanta města a městské památkové zóny. Trojlodní stavba s půlkruhovým závěrem kněžiště a čtyřbokou věží v průčelí je z r. 1792. Na jižní straně kněžiště je sakristie s oratoří. Kolem věže je otevřený ochoz, na věži hodinový ciferník.
Masarykovo náměstí /spodní náměstí/
Barokní sousoší z konce 17. století tvořící pohledovou dominantu náměstí. Sochy světců v životní velikosti jsou zřejmě mladší. Jedná se o čtyři světce stojící na čtvercových základnách s nápisy – sv. Jana Nepomucký, sv. Václav, sv. Florián a sv. Prokop.
Na základně ve tvaru rovnoramenného kříže čtyřboký sokl se čtyřmi přízedními pilíři. Sokl s pilíři ukončen vyloženou profilovanou římsou. Na soklu maiuskulní nápis:
POSTAVENO R 1690
OBNOVENO R 1905
OBNOVENO 1940
Na boční straně soklu plastické erby se znaky pánů z Vizovic. Na pilířích sochy světců. Na přední straně soklu lucerna. Kompositní hlavicí je ukončený sloup na soklu. Na sloupu na kruhové základně ve tvaru polokoule socha P. Marie v podživotní velikosti. Marie oděna ve zřasený šat, plášť sepjatý na hrudi, splývá za tělem k zemi. Hruď probodnuta mečem. Pravé koleno vytlačeno, ruce před tělem sepjaty u pravého boku. Hlava skloněna a pootočena k levému rameni. Kolem hlavy obroučka z hvězd. Tělem probíhá silný esovitý pohyb.
Sv. Jan Nepomucký – světec oděn v kanovnické roucho, pravá ruka pokrčena, drží kříž, levice drží smeknutý biret. Hlava pootočena k pravému rameni. Esovitý pohyb těla.
Sv. Václav – světec oděn v dobový šat. Pokrčená pravá ruka spočívá na hrudi, levice se opírá o štít s orlicí, u nohou leží lev. Hlava světce vzpřímena, pootočena k pravému rameni. Na hlavě knížecí koruna.
Sv. Florián – světec oděn v šat římského vojína s pláštěm sepjatým na hrudi. V pokrčené pravé ruce drží vědro s vodou, kterou lije na hořící dům za jeho pravou nohou. Levá ruka pokrčená, drží žerď praporce. Tělem probíhá esovitý pohyb.
Sv. Prokop – Světec oděn v mírně zřasnatý přiléhavý mnišský šat s kapucí na hlavě. Pokrčená pravá ruka spočívá na hrudi. V levé pokrčené ruce drží otevřenou knihu opřenou o tělo. Hlava mírně zakloněna, pootočena k levému rameni. Tělem probíhá mírný esovitý pohyb.
v parčíku před kostelem
Barokní skulptura situovaná při podnoži pohledové dominanty farního kostela. Socha světce v životní velikosti z poloviny 18. století. Světec je oděn v šat římského vojína s pláštěm sepjatým na hrudi. V pokrčené pravé ruce drží vědro s vodou, kterou lije na hořící dům u jeho pravé nohy. V pokrčené levici, zdvižené vzhůru, drží žerď praporce.
v parčíku před kostelem
Barokní skulptura postavena v r. 1730 a obnovená r. 1899. Na čtvercové odstupňované základně čtyřboký konkávně tvarovaný sokl s rytými rámy s ujmutými rohy. Na přední straně oválná kartuš, v ní minuskulní nápis:
F r. J o s. H a l a
Měšťan sochu tohoto
světce postaviti dal r. 1730 J a n H a l l a pokladník záložny znovu ji
zbudoval r. 1899
SVATÉHO IANA POSTAVITI
SOBIE OBLIBIL
Sokl ukončen vyloženou profilovanou římsou. Na tvarované podnoži oblačná základna se sochou světce v životní velikosti, levá noha pokrčena. Světec oděn v kanovnické roucho s biretem na hlavě. Levá ruka pokrčena drží kříž s korpusem, pravice přidržuje břevno. Hlava mírně zakloněna a pootočena k levému rameni. Kolem hlavy obroučka z hvězd. Tělem probíhá esovitý pohyb.
Kamenný náhrobek z první poloviny 19. století / r.1838 / dokumentující úroveň sochařsko - kamenické práce té doby. Na čtvercové základně zdobené perlovcem čtyřboký sokl ve tvaru nízkého pylonu. Boční strany členěny vpadlými rámy. Na přední straně nápis již značně nečitelný:
Franciska Gräfin
Blümegen
/další řádky
nečitelné…/
Sokl ukončen vyloženou římsou zdobenou akantem. Na soklu jednoduchý kříž s rameny rozšířenými obdélnou deskou.
Kamenný náhrobek z první poloviny 19. století / r. 1810 /. Na čtvercové základně zdobené perlovcem čtyřboký sokl ve tvaru nízkého pylonu. Boční strany členěny rytými vpadlými rámy. Na přední straně soklu deska s maiuskulním nápisem:
PETRUS COM : A
BLÜMEGEN
ANTECE SORIBUS ET
SUCCES :
SCRIBUS SUIS
A : MDCCCX
Sokl ukončen ustupující římsou, která přechází v čtyřboký pylon, ukončený jednoduchou římsou, na ní kříž s pravoúhle ukončenými rameny. Na bočních stěnách ramen kruhové terčíky. Tělo Krista mírně prověšeno, hlava skloněna k pravému rameni, rouška svázána u pravého boku. Nad hlavou nápisová blána I N R I
Sochařsko – kamenická práce z konce 19. století / r.1898 /, dokumentující kamenickou úroveň té doby. Na dvoustupňové základně čtyřboký dvakrát odstupňovaný sokl, členěný vyloženou kordonovou římsou, ve spodní části soklu ryté rámy, v horní části přecházející v obloučkový vlys. Na přední i zadní straně maiuskulní nápis:
Ježíš Kristus praví: Já
jsem vzkříšení i život, kdo věří ve mne byť také umřel živ bude a každý kdo je
živ a věří ve mne, neumře na věky.
Jan XI.25.26
na zadní straně:
Ke cti a chvále Boží a
na oslavu 50 letého panování jeho Veličenstva císaře krále F r a n t i š k a J o s e f a věnovali manželé Josef a Marie
Pšenčíkovi z Vyzovic L.P. 1898
V horní části soklu reliéf Bolestné Panny Marie. Sokl ukončen vyloženou profilovou římsou, na přední straně segmentově vypjatou. Na soklu dvojitá patka kříže s reliéfem kalicha. Ramena kříže rovně ukončena. Tělo Krista mírně prověšeno, hlava skloněna k pravému rameni, rouška svázána u pravého boku. Nad hlavou nápisová blána J A K Ž
Říčanská ulice /Café York/
Přízemní secesní
Palackého nám., č.p. 365
Říčanská ulice
Jednopatrový samostatně stojící dům z první třetiny 18. století s elektickosecesní fasádou. Původně barokní stavba s klenutými prostory a trámovými stropy. Jedna z nejstarších dochovaných městských staveb ve Vizovicích.
Dům obdélného půdorysu na nízkém soklu, se samostatnou přízemní hospodářskou budovou a trojúhelníkovým dvorem. Dvorní průčelí je v patře opatřeno dřevěnou pavlačí, ze dvora přístupnou jednoramenným dřevěným schodištěm. Náspí je vyloženo kamennými deskami. Vstupní část domu je podsklepena, sklep je zaklenut valenou klenbou. K přízemí přistavěna v roce 2001 kuchyně. Interiér přestavěn, trámové stropy zakryty podhledy.
Hospodářská budova je přízemní, obdélného půdorysu, adaptovaná na bytové prostory. Zadní štít je bedněný ze svisle kladených desek
Říčanská ulice
Původní barokní statek.
Palackého nám. 373
Dne 20. srpna roku 1261 je datována zakládací listina cisterciáckého mužského kláštera Rosa Mariae zvaného Smilheim, vydaná zakladatelem, příslušníkem rodu pánů z Obřan, Smilem ze Střílek a na Broumově, za přítomnosti krále Přemysla Otakara II. a biskupa olomouckého Brunona.
Vzhledem k poloze kde se klášter
nacházel, exponované pozemní oblasti, velice trpěl. Nejdříve jej postihl v roce
1314 vpád uherského palatína Matúše Čáka Trenčanského, který při té
příležitosti vyplenil nejen klášter, ale i Vizovice. Následovalo plenění
husitské okolní šlechty v roce 1418 a opětovné navrácení Uhrů v letech 1460 -
1466. Klášter tedy zaniká a to někdy v letech 1484 - 1485.
Kavka z Říčan se zasloužil o zvelebení celého panství a povýšení Vizovic na město. V letech 1568 - 1570 vystavěl v opevněném areálu zaniklého kláštera renesanční zámek Nový Smilheim. K poddaným se však nechoval příliš dobře, "nutil je mlít v panském mlýně, odebírat pivo z panského pivovaru, omezoval jejich svobodu, zvyšoval robotu a zmocnil se i správy sirotčích peněz". Poddaní se proto často obraceli se stížnostmi na zemské právo, které rozhodovalo vesměs ku prospěchu poddaných. To jistě přispělo k tomu, že Kavka z Říčan prodal roku 1578 celé panství Vizovice i s živořícím klášterem Anně Kropáčce z Nevědomí a koupil panství Broumov. Roku 1593 získal zámek s panstvím Václav Tetour z Tetova, ten byl však nucen pro zadlužení prodat Vizovice Emerichu Doczymu z Nátluče.
Emerich Doczy patřil mezi prchající uherskou šlechtu před vzmáhajícím se tureckým panstvím v Uhrách. Ti se postupně usidlovali nejen v Horních Uhrách (dnešní Slovensko), ale i na Moravě. Emerich Doczy se choval na svém novém panství po vzoru uherském, tedy utlačoval poddané a zvyšoval robotu. Navíc jako příslušník uherské šlechty byl katolík, narozdíl od svých poddaných, kteří se hlásili k luteránství.
Doczyové byly za svou krutost
nenáviděni, a proto se při stavovském povstání v letech 1618 - 1620 vzbouřili
poddaní a vyhnali vrchnost z vizovického panství. Teprve až 15. července 1622
mohl kardinál Ditrichštejn požádat některé okolní feudály, aby Doczyovce uvedli
opět na Vizovice. To se podařilo a roku 1635 se Zuzana Doczyová, provdaná
Maythényiová z Ostrého Kamene, pokusila o obnovu kláštera (třetí a poslední).
Ta po smrti posledního mužského člena rodu Ladislava Doczye (+12. května 1660),
se ujímá panství. Kromě obnovy kláštera se jako horlivá katolička zasloužila o
odkázání vsi Dolnoplazy olomouckým jezuitům a dalších majetků církvi. V době
kdy Zuzana Doczyová přebírala panství byla již ovdovělá a toho využil sekretář
české dvorské kanceláře Vilém z Gollenu. Podařilo se mu dosáhnout toho, že mu
Zuzana panství postoupila a vyhradila si pouze jeho doživotní užívání. Roku
1667 se hovoří o klášteru smilheimském jako o zcela zaniklém.
Až roku 1710 se podařilo Vilémovi z Gollenu získat natrvalo panství intrikami a jakýmsi odškodněním příbuzným Zuzany Doczyové. Gollenové se snaží panství zvelebovat, ale pro přílišné utrácení peněz se značně zadlužili a tak 13. července 1746 byl jejich majetek prodán v dražbě olomouckému kanovníkovi Heřmanovi Hanibalovi z Blümegen, který se stal královehradeckým biskupem.
V roce 1749 dal olomoucký kanovník Heřman Hanibal z Blümegenu zbořit starou zámeckou budovu a podle plánů F. A. Grimma z Brna dal postavit nový zámek v pozdně barokním slohu. Tak vznikla trojkřídlá dvoupatrová stavba s pravoúhlým čestným dvorem sevřeným třemi trakty. Dokončením zámecké kaple roku 1766 se jeho dílo uzavřelo. Kolem zámku byla zřízena francouzská zahrada, krajinářsky upravená v 19. století. O sochařskou výzdobu zámku se zasloužil brněnský sochař Ondřej Schweigel, taktéž vyzdobil sochařsky i zahradu. Zakladatel dnešního zámku Heřman Hanibal z Blümegenu zemřel 17. října 1774 a odkázal panství svému synovci Petru Alcantarovi z Blümegenu. Ten umírá roku 1813 a panství přechází jako dědictví na rod Stillfriedů z Ratěnic.
Panství bylo značně ztenčené o časté prodeje a pronájmy pozemků. Tyto netušené poměry napravila až první majitelka z rodu Stillfriedů Františka. Roku 1922 se Marietta Stillfriedová vdává za říšského hraběte Viktora Boos-Waldecka a majetek tak přechází rovným dílem na oba manžele. Tento stav setrval až do roku 1945, kdy byl zámek zestátněn a 13.6 1948 tak zpřístupněn veřejnosti.
Dnešní podobu zámku tvoří trojkřídlá dvoupatrová stavba s pravoúhlým čestným dvorem. Jednoduchá fasáda pojata v klasickém duchu, s bosáží v přízemí a armovanými nárožími, plastickou výzdobou okenních rámů a průběžným uložením říms. Střední křídlo člení na obou průčelích do nádvoří i do zahrady rizalit s tympanonem. Budovu zakončuje mansardová střecha. Nejbohatší výzdobu má hlavní sál, jehož stěny i kupole vynikají svěží barokní malbou z roku 1757 s ornamentálními figurálními a krajinnými motivy. Citlivě je doplňuje nábytek z doby Ludvíka XVI. Další interiéry jsou vybaveny barokním, rokokovým a biedermeierovým nábytkem a rokokovými kamny. Doplňuje je množství vídeňského a míšeňského porcelánu, soubor z Dálného východu a benátská zrcadla. Vynikající jsou i gobelínové potahy sedacího nábytku. Vedle knihovny a souboru grafik reprezentuje zámek především obrazová galerie. Sbírka obsahuje díla vlámských, holandských a italských malířů (např. J. Breughel st., D. Teniers ml., G. Brendti, A. Megnesco a V. Liberi), nechybí ani rakouští krajináři a němečtí a čeští umělci (především J. Kupecký).
Park byl založen v polovině 18. století a skládá se ze dvou částí – anglického a francouzského parku. Na rovinatém terénu východně od zámku je pravidelná zahrada charakterizovaná mohutným stříhaným živým plotem na osu zámku. Tato osa končí u vyhlídkového bodu, kde se terén prudce zvažuje. Na tomto členitém terénu byl založen přírodně krajinářský park, jehož spodní částí protéká kanál z potoka Lutoninky a byl zde vybudován umělý rybník.
Dvě sochy gladiátorů v zámeckém parku byly vytvořeny O. Schweiglem v 19. století. Obě sochy stejné – protějšky.
Kontakty:
Zámek Vizovice, Palackého náměstí 376, 763 12 Vizovice
tel., fax: 577 452 762
E–mail: zamek.vizovice@volny.cz
WWW: http://zamek-viz.hyperlink.cz/
Prohlídkové trasy:
Trasa "A": Reprezentativní prostory prvního patra zámku a zámecké kaple. Interiéra jsou bohatě vybaveny hodnotným nábytkem ve stylu baroka, rokoka, empíru a klasicismu s množstvím porcelánu, orientálních předmětů a hlavní částí zámecké obrazové sbírky.
Trasa "B": Nově zpřístupněné prostory druhého patra zámku s pokoji určenými rodinným příslušníkům a hostům. Cílem expozice je ukázat dobovou atmosféru obytných prostor zámku. V intimním prostředí salonků je velké množství autentických osobních předmětů a další část obrazové sbírky.
Otevírací doba:
duben a říjen (v Út - Pá jen na objednávku) So, Ne, svátky: 9 - 12, 13 - 16 hod.
květen a červen (denně mimo pondělí) Út - Ne: 9 - 12, 13 - 17 hod.
červenec a srpen (denně mimo pondělí) Út - Ne: 9 - 17 hod.
září (denně mimo pondělí) Út - Ne: 9 - 12, 13 - 16 hod.
V sobotu dopoledne je objekt pronajat svatebním obřadům. Prohlídky zámku proto začínají až ve 13 hodin.
Poslední prohlídka začíná 1 hodinu před uzavřením objektu. Minimální počet 5 návštěvníků. V pondělí zavřeno, s výjimkou svátků připadajících na pondělí.
Zámecký park ve francouzském a anglickém stylu se sochařskou výzdobou a vodní plochou je přístupný celoročně.
Vstupné:
TRASA "A" - 55 minut, ve skupině max. 45 osob:
plné vstupné 50,- Kč
snížené vstupné I studenti,učni,školní mládež,senioři,invalidé 30,- Kč
TRASA "B" - 45 minut, ve skupině max. 10 osob:
plné vstupné 50,- Kč
snížené vstupné I studenti,učni,školní mládež,senioři,invalidé 30,- Kč
Obec připomínána v roce 1391. Důležitým zdrojem obživy obyvatel byla domácká výroba dřevěného nářadí. Poblíž obce dodnes pálí dřevěné uhlí v milířích. Památkou lidové architektury je dům čp. 11, převezený sem z Jasenné. Severně od obce se nachází přírodní památka Holíkova rezervace se skalnatým hřbetem s jedlobukovým porostem. Popsáno mnoho lezeckých tras.