Pondělí 30.6.


Mapa v měřítku 1:50000 [3,7 MB]

Délka:   73,63 km
Čistý čas:   4:24:21
Průměrná rychlost:   16,7 km/hod
Vystoupané převýšení:   335 m
Max. nadmořská výška:   360 m n.m.
Průměrné stoupání:   2%
Max. stoupání:   11%

      Kemp v Bolzanu (resp. za Bolzanem) byl hezký, malý, čistý a dobře vybavený. Jen pro stanování měl jednu drobnou nevýhodu - v podstatě nebylo možné zapíchnout kolíky od stanu do podkladu, kterým byl jemný štěrk místy porostlý travou. Prověšené a nevypnuté stany a vydatná noční bouřka nás odměnili promočenými věcmi ve stanu. Takže jsme během snídaně a příprav na cestu sušili mokré spacáky a další věci. Dalším raním nepříjemným překvapením bylo Lucky kolo, které při pokusu o šlapání vydávalo nepříjemné vrzavé zvuky a pak se zaseklo úplně. Tak jsme se v kempu vyptali na nějaký cykloservis a Dušan s Luckou tam kolo odvezli autem. Lucka si tam půjčila jiné kolo, aby mohla jezdit, ale i tak jsme se (i vzhledem k tomu, že si měla kolo vyzvedout v šest hodin) rozhodli nejet do Merana přes kopce, ale údolím.

      Většinu cesty do Merana jsme absolovovali po pěkné asfaltové cyklostezce podél řeky. Jen jednou jsme museli jet nějaký čas po silnici a pak až před Meranem stezka uhnula od řeky. V Meranu jsem trochu bloudili a cyklostezka nás vedla takovými místy, kam by se člověk normálně nedostal. Ale nakonec jsme se do centra města dostali. Tam se Pavla opět snažila směnit české koruny za eura, ale opět bez úspěchu. Na lázeňské kolonádě jsme poobědvali, ochutnali místní zmrzlinu a vydali se na cestu zpět.

      Ta byla naplánovaná po druhé straně řeky, kde už žádná stezka jen pro cyklisty nevede, ale zase jsme jezdili mnohdy po silničkách sloužících pro přístup do jabloňových sadů, kterých bylo všude spousta a občas nebylo úplně jednoduché trefit tu pravou. Proto jsme taky neplánovaně část cesty jeli po téže straně řeky jako do Merana. Jabloňové sady, kterých je údolí plné, byly asi největší atrakcí tohodo dne.

      Cestou jsme se zastavili v krámku koupit víno z místní produkce (krom pěstování jablek je tato oblast proslulá i pěstováním vína). Já s Dušanem jsem si koupili nějaké víno domů a jednu lahev na večerní "oslavu". Taky jsme se chtěli cestou zastavit v Andrianu na koupališti, abychom se vykoupali a trochu ochladili, ale odradilo nás vstupné, které bylo jen celodenní a tudíž dost vysoké. Ale jak se nakonec ukázalo, i bez toho jsme stihli dojet pro Lucčino kolo těsně před šestou.

      Vzhledem k tomu, že jsme tentokrát přijeli do kempu poměrně brzy, stihli jsme ještě vyzkoušet bazén, který v kempu je. A bylo to příjemné po celém dni na kole vyráchat unavené tělo ve vodě. Večer jsme dali kola na auto, abychom si ušetřili část raního balení a vypili koupené víno (i přes to, že jsme měli velký problém ho vůbec otevřít). V noci zase přišla obvyklá bouřka, ale tentokrát nepršelo tolik a žádnou vodu ve stanech jsme ráno neměli.

Fotky