Úterý 1.7.


Mapa v měřítku 1:50000 [1,8 MB]

Délka:   72,10 km
Čistý čas:   5:19:15
Průměrná rychlost:   13,5 km/hod
Vystoupané převýšení:   2003 m
Max. nadmořská výška:   2239 m n.m. (Passo Pordoi)
Průměrné stoupání:   5%
Max. stoupání:   24%

      Úterý začalo ráno balením a následným přesunem do hor. Ovšem ač se to na mapě zdálo být poměrně blízko, zabral nám přesun celé dopoledne. Většina cesty vedla serpentinami nahoru a dolů, takže se příliš rychle jet nedalo. Než jsme pak v Campitellu postavili stany, trochu vybalili, připravili kola, ... vyjížděli jsme na poměrně náročnou trasu až po poledni. Po úvodním zahřátí téměř po rovině do Canazei, začalo stoupání, které nás zavedlo do prvního dnešního sedla - Passo Fedaia.

      Ze směru, ze kterého jsme my do sedla přijeli, byla cesta celkem dobře sjízdná. Silnice stoupala údolím a nemuseli jsme vyjíždět nějaké serpentiny. Zato na druhé straně, kterou jsme naštěstí absolovovali směrem dolů, silnice prudce klesala. Nejprve v serpentinách a později poměrně rovně a prudce, takže jsme si mohli vytvořit rychlostní rekordy. Ovšem v sedle jsem se nějaký čas zdrželi a ve zdejší "restauraci" si dali zaslouženou odměnu a nakoupili a napsali nějaké pohledy.

      Po prudkém sjezdu do první obce následoval ještě další pozvolný sjezd do nejnižšího místa dne - na křižovatku, ze které nás čekalo téměř nepřetržité stoupání do o cca 1100 m výše ležícího sedla. Celý den jsme měli štěstí na počasí. Podařilo se nám prokličkovat mezi místy, kde pršelo, bez jediné kapky. Nejprve jsme při sjezdu část jeli po dost mokré silnici, na kterou muselo nedlouho před námi dost pršet. Pak zase při výjezdu závěrečných serpentin na Passo Pordoi se za námi blýskalo, ale naším směrem se žádná z bouřek naštěstí nevydala.

      Pokus vyhnout se cestou do Arabby alespoň částečně hlavní silnici se neukázal jako dobrý nápad. První odbočku, kde by se to bylo možná vyplatilo, jsme přejeli, a na té druhé jsme pak ztratili spoustu drahocené výšky (což nebylo z mapy a zakreslených vrstevnic patrné) a času. Sice jsme se projeli hezkým lesem po silničce bez jakéhokoli provozu, i kolem hezkého vodopádu, ale prudký kopec na konci zpět na hlavní silnici nás stál dost sil. Lucku navíc začalo bolet koleno. Do Arabby jsme nakonec dojeli a Lucka se rozhodla, že i s tím bolavým kolenem pojede dál. Už nás tedy čekaly jen závěrečné serpentiny do sedla a sjezd dolů do kempu. Protože už bylo dost pozdě a potřebovali jsme nahoru vyjet poměrně rychle, abychom nejeli dolů za tmy, vymysleli jsme takový systém, že se vždycky 10 minut jelo (my s Dušanem jsme holkám vždycky trochu ujeli) a pak 5 minut byla pauza. Tímhle stylem jsme vyjeli až do sedla. Tam jsem udělali jen rychlou vrcholovou fotku a protože už bylo asi 8 hodin, pospíchali jsme dolů.

      Sjezd ze sedla do Canazei byl parádní, ale byli bychom si ho více užili, kdybychom jeli dolů dříve. Zhledem k pokročilé hodině byla už dost zima, takže jsme zastávky nedělali kvůli zahřívání ráfků kol od brždění, ale kvůli tomu, abychom cestou dolů nezmrzli. Do Canazei jsme dojížděli už téměř za tmy a závěrečný přejezd do kempu v Campiellu už byl opravdu za tmy. S tím měla trochu problémy Lucka, která ve tmě hůře vidí, a tak jsme jeli raději pomalu. Tentokrát se nám osvědčilo, že bylo těsně po začátku astronomického léta a den tedy nejdelší, co může být. Kdyby se bylo setmělo o hodinu dříve, tak sjezd po tmě by rozhodně nebyl nic příjemného.

      V kempu už jsme se pak jen umyli, najdedli a šli spát.

Fotky