Středa 2.7.


Mapa v měřítku 1:50000 [0,4 MB]

Délka:   12,37 km
Čistý čas:   1:37:43
Průměrná rychlost:   7,5 km/hod
Vystoupané převýšení:   483 m
Max. nadmořská výška:   1943 m n.m.
Průměrné stoupání:   8%
Max. stoupání:   25%

      Na středu byl naplánovaný z části terénní výlet přes Passo Duron. Podle popisu v knížce měl být na začátku krátký prudký kopec a dál už to mělo být bez problémů sjízdné. Realita byla ovšem trochu jíná. První krátký úsek byl po asfaltu, a tak se i přes značný sklon dal jet. To ale skončilo pod zmiňovaným prudkým kopcem, kde taky končil asfalt a dál už pokračovala jen zpevněná cesta plná drobného kamení. Ten první kopec jsme měli problém vyjít pěšky a bez kola. A tlačit nahoru kolo už vyžadovalo značné fyzické úsilí. Pak se tedy opravdu dalo nějaký čas jet, ale idilka brzy skončila a další postup se skládal z krátkých úseků, kdy se dalo jet na kole, a delších, kdy bylo třeba tlačit. Naše rychlost byla zhruba stejná jako pěších turistů. Určitý zlom přišel u chaty Duron Hutte, od které se dalo zase jet. Ale jen do té doby, než začalo pršet.

      Protože jsme nechtěli zmoknout, schovali jsme sebe i kola pod stříšku jedné z "chatek", kterých bylo naštěstí několik hned u cesty. Schovaní pod střechou jsme strávili určitě nejméně hodinu, ale déšť nepřestával a ani pohled na oblohu nenasvědčoval tomu, že by mělo v dohledné době přestat pršet. I vzhledem k tomu, že už bylo poměrně dost hodin a vzhledem k naplánované trase jsme byli vlastně stále na začátku, rozhodli jsme se, že do vzdáme a sjedeme raději zase dolů. Počkali jsme, až déšť zeslábl a vyrazili. A ani cesta dolů po namohlém kamení, které klouzalo, nebyla nijak zvlášť příjemná.

      Dole ve městě bylo lepší počasí, a tak, když jsme se omyli a najedli, šli jsme zjistit, jaké počasí má být další dny. A bohužel předpověď avizovala stejné počasí jako ve středu - dopoledne slunečno, odpoledne déšť. Po poradě, kdy jsme se shodli, že jezdit v dešti opravdu nechceme, jsme zaúkolovali Janu Zimulovou, aby nám na Internetu našla nějaké místo, kde by nepršelo a mohli jsme tam dojezdit zbytek týdne. Jana nám doporučila Salzburk, kde mělo pršet ve čtvrtek, kdy budeme stejně na cestě, ale další dny mělo být sice zataženo, ale už bez deště. A opravdu to tak i nakonec vyšlo.

      Navečer jsme tedy zase trochu pobalili, dali kola na auto, a ještě se šli podívat do města. Prohlídli jsme si místní hotely, obešli kostel, dali si zmrzlinu a vrátili se do kempu. Večer jsme pak strávili v kuchyňce (kterou jsme našli až druhý den) u stolu nad čajem a různými dobrotami.

Fotky