| Délka: | 50,99 km | |
| Čistý čas: | 3:34:07 | |
| Průměrná rychlost: | 14,3 km/hod |
Po snídani jsme se sbalili a vyrazili tak, abychom stihli na Kladně v 10 hodin mši. Vlaďka šla na mši a já jsem zatím hlídat na náměstí kola a fotil místní pamětihodnosti. Udělalo se pěkné vedro. Ještě jsme se na Kladně zastavili doplnit zásoby tekutin v supermarketu a vyrazily do Družce, kde jsme měli v jednu hodinu sraz s Pavlou a Mirkem.
Pavla původně měla v plánu jet do Berouna a kolem řeky přijet na Křivoklát, kde bychom se setkali, ale nechala se od Mirka přemluvit, aby se přidala k němu v Praze. Mirek vyrážel přímo z domova a Pavlu vyzvedl pod Barrandovským mostem.
Už kousek za Kladnem nám Mirek volal, ať nespěcháme, že bloudí a přijedou na domluvený sraz o něco později. My jsme to měli ale jen kousek, tak jsme byly v Družci už kolem poledne. Na návsi byla pouť, tak jsme si našli lavičku ve stínu, v klidu si dali oběd a čekali na zbytek výpravy. Měli jsme spoustu času si prohlédnout místní pamětihodnosti, než Pavla s Mirkem dorazili. Když se taky najedli, šel Mirek zkusit štěstí na pouť a na los vyhrál cosi, čemu jsme pak říkali žába a vezli ji celou cestu s sebou.
Další cesta z Družce vedla přes Žilinu do Lán. Tam jsme udělali zastávku v místním zámku - tedy spíš zámecké zahradě. Já jsem u vchodu hlídal kola, ostatní se šli kochat. A pak jsme pokračovali křivoklátskými hvozdy po silnici až do chvíle, kdy cyklostezka uhnula do lesa směrem k Městečku. Větší část této cesty tvořil poměrně ostrý sjezd po ne příliš pěkné cestě. Ale mnohem hůře na tom byli ti nešťastníci, kteří jeli proti nám nahoru.
Z Městečka už jsme rychle podle vody dojeli na Křivoklát, kde jsme zřídili dočasnou občerstvovací stanici. No a z Křivoklátu už to do Višňové do kempu nebylo daleko, ale kopce stály za to.
V kempu sice tekla teplá voda zadarmo, ale jak to v takovýchhle případech bývá, myli jsme se ve studené. Navečer přivezli nějací kamarádi i Aleše s druhým stanem. Měl nový, tak jsme se bavili, když s ním s Pavlou zápasili.
Než se setmělo, stihli jsme ještě pár zápasů v petangue (Mirek s sebou vezl spoustu na první pohled neužitečných věcí jako petangue, karty, …, ale nakonec jsme všechny stihly využít). Jen Vlaďka se nezúčastnila. Zato se s námi chtěly přátelit chrousti. No a když se setmělo, následovala ještě krátká porada u místního stánku-hospůdky.