| Délka: | 51,15 km | |
| Čistý čas: | 4:16:56 | |
| Průměrná rychlost: | 11,9 km/hod |
Za slunečného rána jsme vyrazili z kempu proti proudu Berounky. Do Skryjí ubíhala cesta poměrně hladce - jen do Týřovic jsme museli stoupat do kopce. A pak taky od mostu do vesnice ve Skryjích. U mostu jsme si udělali pauzu a Mirek s Alešem, a nakonec i Pavla, se vrhli do stráně na trilobity. Nakonec, jak to tak bývá, se nejlepšími úlovky mohla pyšnit Pavla - geologický benjamínek.
Ve Skryjích začala zajímavější část cesty - kopce. Zvláště výjezd od řeky do Čilé stál za to.
Na Zvíkovci jsme si dali venku oběd a vyrazili podél Javornice na hrad Krakovec. Cesta kolem - tedy spíše přes - Javornice byla opravdu zajímavá - řeku jsme přes brod přejížděli nespočetněkrát (počítáno na desítky). Zpočátku jsme se před brodem zastavovali, fotili, … Postupně už jsme ani nesesedali z kol a jeli rovnou. I když brody nebyly hluboké, nikdo z nás neprojel se suchými botami. Já jsem byl jediný, kdo si do vody nestoupl, ale i tak jsem měl boty mokré.
Další dobrodružství jsme zažili, když jsme se striktně drželi červené turistické značky, a ta nás zavedla na příkrou stráň, ze které se Vlaďka v jednom místě svezla dolů. Naštěstí se zachytila o strom a my jsme ji vytáhli zpět na cestu. Dál jsme si dávali větší pozor, ale bylo to dost náročné. A aby toho nebylo málo, jen co jsme sjeli zase na louku, Vlaďce spadl vředu řetěz a zasekl se mezi trojkolečko a rám takovým způsobem, že jsme ho nemohli dostat ven. Nakonec se to povedlo Vlaďce asi po půlhodinovém boji.
Na jednom brodu jsem špatně odbočili a vyrazili směrem vzhůru z údolí. Už se nám nechtělo vracet, tak jsem vyjeli až na silnici. Po referendu bylo rozhodnuto, že na Krakovec už nepojedeme - stejně bylo pondělí a bylo by zavřeno. Tak jsme po silnici dojeli až k místu, kde jsme opět přetnuli Javornici a pokračovali podél ní dále. Ovšem zase nám štěstí nepřálo a opět jsem skončili na silnici nad údolím. Tak jsme upustili od dalších experimentů - ostatně už jsem toho měli dost (cesta podél řeky byla dost náročná) - a do Kralovic se vydali po silnici.
Jeli jsme do kempu se ubytovat. Byly jsme pozvaní k našim, kde byla i Alča s Vladi na večeři. Já jsem se jel umýt k našim, ostatní se umyli v kempu a pak jsem pro ně zajel a zavedl je k našim. Mě nakonec Vlaďka s Mirkem vypudili spát k našim, abychom se ve stanu nemačkali ve třech, jako noc před tím.