| Délka: | 75,87 km | |
| Čistý čas: | 5:11:08 | |
| Průměrná rychlost: | 14,6 km/hod |
Ve středu ráno už zase svítilo slunce a nastal poslední den, kdy s námi jel Mirek. A jak se nakonec ukázalo, jednalo se o nejdelší etapu za celý týden.
Z Kralovic jsme vyrazili oklikou do Plas a po zběžné obhlídce konventu po hlavní silnici na Plzeň dojeli k kaolinovému lomu u Kaznějova. Tam vzniklo pár zajímavých fotek - žába u moře, … Na statku na Býtově jsme si dali oběd - někteří v restauraci, někteří z vlastních zásob. Další zajímavá zastávka přišla v Hromnicích, kde jsme vyjeli k místnímu jezírku. To jsme někteří asi z poloviny obešli, abychom se mohli podívat dolů. Většina míst má výhled totiž zakrytý stromy a křovím.
V Dolanech jsme překročili řeku Berounku a v Chrástu se dohodli, že zkusíme jet dál podél říčky Klabavy. Jenže poměrně brzy jsme se ztratili, tak jsme se vrátili na silnici a pokračovali do Kyšic a pak po cyklostezce do Rokycan. Sice jsme jí zase ztratili, ale do Rokycan jsme dorazili úspěšně.
Tam jsme se chtěli s Mirkem rozloučit v cukrárně, ale žádná nebyla otevřená. Tak mám Mirek jen sehnal nanuky a byl čas vyrazit na nádraží. Tam Mirek předal žábu, které se ujala Vlaďka a po zbytek cest ji svědomitě vozila.
Už jen ve čtyřech jsme dorazili za Volduchy do kempu. Na doporučení kolemjdoucích jsme vybrali až ten druhý. Večer se nám podařilo umýt v teplé vodě. V hospodě jsme si dali něco k snědku a řešili při tom různé životní otázky. A po nejdelší etapě celého týdne usnuli spánkem spravedlivým.