| Délka: | 66,15 km | |
| Čistý čas: | 4:52:04 | |
| Průměrná rychlost: | 13,5 km/hod |
Dopoledne jsme vyráželi za už zase poměrně hezkého počasí od Berounky nahoru do Skryjí a pak dále do kopce, kterým jsme ve středu sjeli dolů. Původní obavy, že nás kopec hned na začátku dnešní trasy zničí, se nenaplnily a těch asi 6 km stoupání jsme vcelku bez problémů vyjeli nahoru.
Mnohem hořší, i když poměrně krátký kopec, na nás čekal na Kublově. Z vesnice jsme se jeli podívat nahoru na kopec nad vsí, kde stál kostel. Silnice i cesta (část cesty si bylo možné vybrat, zda jet po silnici nebo po lesní cestě) vedly kolmo vzhůru s takovým sklonem, že nikdo z nás nevyjel až nahoru.
Ale celá námaha stála za to. Měli jsme štěstí a v kostele narazili na místního "správce" - starého pána, který zde ukazoval kostel skupince několika lidí. Tak jsme se k nim přidali a vyslechli si historky o tom, jak to tady vypadalo za komunismu, kdy sem v podstatě tajně jezdili, jak po revoluci kostel začal rekonstruovat. A taky nám zahrál na varhany. Ještě jsme si pak stihli prohlédnout přilehlý hřbitov a tak trochu naslepo vyrazili po lesní cestě, která nás měla dovést o kus dál zase na silnici. Nechěli jsme se zase vracet tím sešupem dolů a pak jet znovu do kopce. Orientační smysl nás nezklamal na silnici jsme vyjeli přesně tam, kde jsme chtěli.
Až do Svaté jsme jeli po silnici a nic zajímavého se nedělo. Ale tam jsme podle cykloatlasu chtěli pokračovat po cyklostezce, která opouštěla silnici kamsi vlevo a cílem této odbočky měla být rozhledna na Dědu. Ale i přes značné úsilí se nám odpočku nepodařilo najít, a tak jsme nakonec pokračovali po silnici dál do Králova Dvora a centra Berouna a Děd zůstal nepokořen.
V Berouně jsme si dali na náměstí oběd a jeli se podívat na medvědy a pak ještě výš na městskou rozhlednu. Ta, ač poměrně nízká, poskytuje hezký rozhled na Beroun a dále do údolí Berounky.
Když jsme sjeli zpět z kopce dolů, přejeli jsme řeku a po cestě podél vody pokračovali dál. Pak jsme od řeky odbočili údolím Loděnice nejprve po cestě, později po silnici do Svatého Jana Pod Skalou. Tam se v kostele konal koncert Hradišťanu. Všem se na něj jít nechtělo, tak jsme si jen poslechli pár písniček před kostelem a jeli zase po silnici, po které jsme přijeli kus zpět a pak dál na Ameriky.
Velkou Ameriku jsme objeli až na druhý konec a chtěli se jet podívat i na Malou Ameriku, z čehož nakonec sešlo. Cesta, po které jde turistická značka, která tam vedla, začínala tak, že jsme se po ní s naloženými koly neměli odvahu vydat. A sjízdná cesta vedoucí přes kamenolom byla zavřená. Tak jsme se zase vrátili na silnici a pokračovali od Mořiny. Odtud bylo původně v plánu se ještě zajet podívat na Karlštejn, ale shodli jsme se na tom, že už se nám tam nechce a že pojedeme už přímo do kempu. Navíc ještě Vlaďku začalo bolet koleno. Tak si ho zavázala a poslední kopec z Mořiny nějak vyjela. Pak už jsme jeli jen dolů zpět k řece, tu po mostíku přejeli a na ostrově našli pěkný a téměř prázdný kemp se sprchami s teplou vodou ... Stihli jsme se ubytovat a najíst a pak zase začalo pršet, ale to už nám naštěstí nevadilo.